Emil Sobička

Technology

12 hours ago

Author

Emil Sobička (1. září 1906 - 1990) byl československý advokát, který zastupoval lichtenštejnského knížete Františka Josefa II. ve sporech o konfiskaci majetku Lichtenštejnů v Československu.

Kromě češtiny hovořil plynně německy a anglicky a dorozuměl se také italsky a francouzsky.

Život

Narodil se 1. září 1906 v Praze jako nejstarší syn pražského advokáta Konstantina Sobičky (1878-1940) a Marie Weyrové (1883-1958), která byla dcera profesora matematiky Emila Weyra. +more Jeho otec byl majitelem renomované advokátní kanceláře. Jeho bratři byli Jiří (1909-1988) a J. U. C. Eduard (1911-1933).

Vystudoval práva na Karlově univerzitě. Po základní vojenské službě nastoupil jako auskultant ke pražskému Krajskému civilního soudu. +more Zde pracoval až do začátku roku 1932. Zde dostal nabídku stát se čekatelem na soudce, ale nakonec se rozhodl pokračovat v advokátní praxi svého otce, do jehož advokátní kanceláře nastoupil jako koncipient.

Německá okupace

Dne 23. března 1939 Sobička složil advokátní slib. +more V roce 1940 po smrti otce převzal vedení advokátní kanceláře. Sobička, jako právní zástupce pražského arcibiskupství v době okupace vzdoroval tlakům gestapa. Vrchní kriminální tajemník SS-Untersturmführer Kurt Oberhauser, který měl na starost vztahy Úřadu protektora s církvemi, od něj požadoval osobní, politické a hospodářské informace, které se týkaly katolické církve, pražského arcibiskupství a jeho zaměstnanců. Sobička se tomu obratně vyhýbal, proto ho Oberhauser nechal zatknout. Nakonec ho ale musel pustit na svobodu. Sobička rovněž chránil proti perzekuci české zaměstnance, kněží i Židy. Např. ukrýval svého židovského kolegu Otto F. Reimana.

Kličkováním a zatajováním informací se Sobičkovi podařilo zabránit zatčení několika zaměstnanců arcibiskupství. Jeho pamětní zápis z konce roku 1939 pomohl po osvobození vrátit strahovskému klášteru pozemky u Karlových Varů, které musel vynuceně prodat Konradu Henleinovi. +more Za pražského povstání Sobička stavěl barikády a se zbraní bojoval na barikádách. Zasloužil se rovněž o evakuaci britských zajatců z kasáren na pražském Smíchově. Na konci pražského povstání se vypravil k armádě USA u Plzně. Zde dojednal jejich rychlou evakuaci z Prahy.

Advokát Lichtenštejnů

Po druhé světové válce jeho advokátní kancelář v Praze zastupovala přední československé a zahraniční firmy (např. americkou společnost Soccony Vacuum Oil v Kolíně nebo filmový koncern Mopexas) i soukromé osoby (např. +more Leopolda Sternberga z Častolovic). Jedním z jeho klientů byl i lichtenštejnský vládnoucí kníže František Josef II. V letech 1945-1948 ho zastupoval ve sporech o konfiskaci majetku lichtenštejnského rodu v Československu.

Československý ministr zemědělství za KSČ Julius Ďuriš si stanovil za cíl zkonfiskovat majetek Lichtenštejnů v ČSR. Ovšem nemohl proti nim získat žádné zákonné důvody. +more Proto se společně s ministrem vnitra Václavem Noskem, rozhodl označit občany Lichtenštejnského knížectví za Němce a zkonfiskovat majetek 38 těchto občanů (z toho osmi členů knížecí rodiny) v Československu na základě Benešových dekretů.

Sobička prokazoval neoprávněnost konfiskačních vyhlášek a dokazoval nepravdivost tvrzení o německé národnosti občanů Lichtenštejnska. Na jeho opakovanou žádost nebyl v letech 1945-1948 předložen klíčový důkaz komunistického ministra zemědělství Ďuriše k údajnému přihlášení Františka Josefa II. +more k německé národnosti ve sčítání lidu roku 1930.

V tomto sporu se Sobička opíral mj. o několik posudků svého strýce Františka Weyra, který byl spoluautorem první československé ústavy. +more Jeho posudky dokazovaly, že konfiskace majetku hlavy neutrálního státu je v rozporu s československým i mezinárodním právem. Očekávané vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu o neplatnosti konfiskací majetku lichtenštejnských občanů v roce 1947 zabránil zásah ministra zemědělství Ďuriše, po kterém bylo veřejné jednání soudu odloženo „na neurčito“.

Ještě v polovině února 1948 ministerstva zahraničních věcí a financí, která nebyla řízená KSČ, považovaly konfiskaci majetku lichtenštejnských občanů za neudržitelnou a jednaly už jen o výši jejich odškodnění. Ale komunistický převrat tomuto řešení problému zabránil.

Komunistický režim

Sobička byl 8. března vyloučen tzv. +more Akčním výborem Národní fronty z advokacie. Následující Sobičkova odvolání byla zamítnuta. Spisy a majetek jeho advokátní kanceláře byly zabaveny a předány Arnoštu Waldovi. V dalších letech Sobička pracoval jako administrativní pracovník na velvyslanectví Spojených států amerických v Praze.

26. srpna 1954 byl Sobička zatčen. +more Po mnohadenních výsleších byl donucen se přiznat k vykonstruovaným obviněním z vlastizrady a špionáže. Těch se měl dopustit jako hlava organizované skupiny „Sobička a spol. “. V březnu 1955 byl v procesu odsouzen na 20 let vězení a konfiskaci majetku. Z vězení byl propuštěn v amnestii v roce 1960 a i poté byl sledován Státní bezpečností. Po propuštění na svobodu se Sobička živil v dělnických profesích.

V roce 1969 byli on i jeho „společníci“ v plném rozsahu rehabilitováni. Soudní systém ale rehabilitaci v roce 1975 zrušil. Následně byl znovu odsouzen za méně závažné trestné činy.

V roce 1977 přeložil z angličtiny knížku The Ancient Maya od Sylvanuse Griswold Morleyho. Zemřel krátce po sametové revoluci v roce 1990.