Emil Torosiewicz

Emil Torosiewicz (25. ledna 1870 – 14. července 1946) byl český fotograf, pedagog a spisovatel, který se specializoval na dokumentaci historických památek a uměleckých děl. Narodil se v Lipníku nad Bečvou a po absolvování gymnázia vystudoval na pražské Německé vysoké škole technické obor elektrotechnika. Poté pracoval jako elektroinženýr a později se začal věnovat fotografii. V roce 1906 se stal členem Technického výboru Spolku architektů a inženýrů v Čechách a přestěhoval se do Prahy, kde založil vlastní fotografický ateliér. Torosiewicz se proslavil svými fotografiemi městských památek, kostelů, zámků a jiných historických staveb. Jeho práce jsou důležitou dokumentací architektury 19. a 20. století a poskytují cenné informace o stavu těchto objektů v době, kdy byly pořízeny. Kromě toho se věnoval také fotografii uměleckých děl a portrétů. Emil Torosiewicz byl také pedagogem a publikoval řadu knih a článků o fotografii. Známá je především jeho kniha "Učebnice fotografie pro samouky", která se stala velmi populární a vycházela v několika vydáních. V roce 1930 obdržel Torosiewicz státní vyznamenání Medaili Bene Merenti. Po roce 1945 se Torosiewicz stáhl z veřejného života a věnoval se pouze své tvorbě. Zemřel v roce 1946 ve věku 76 let. Emil Torosiewicz zanechal po sobě velké množství fotografií, které jsou dodnes důležitým zdrojem informací pro historiky, architekty a umělecké badatele. Jeho práce jsou uloženy v různých galeriích a muzeích v České republice. Torosiewicz je dodnes považován za jednoho z nejvýznamnějších českých fotografů své doby.