Haličský zemský sněm

Stavovské shromáždění jako předchůdce sněmu

Historické sídlo Haličského zemského sněmu v Lvově Za existence polského státu se haličská šlechta účastnila zasedání celopolského stavovského sněmu (sejmu) stejně jako regionálních shromáždění. +more Po prvním dělení Polska v roce 1772 byla stavovská shromáždění na území přičleněném k habsburské monarchii zastavena, ale již roku 1775 obnovena na základě císařského dekretu. Nešlo o shromáždění parlamentního typu, ale o nevolený sbor zástupců šlechty, církve a měst bez větších formálních pravomocí. Poprvé byly stavy svolány v roce 1782. Třetí dělení Polska roku 1795 dočasně k monarchii připojilo i území Západní Haliče, ale stavy v té době nebyly již svolávány, protože by šlo o příliš velké a složité shromáždění.

Paragraf 5 smlouvy mezi Ruskem a Rakouskem z jara 1815 v rámci Vídeňského kongresu stanovil, že Poláci na územích připojených k Rakousku mají obdržet zastoupení. Jejich samospráva ale byla definována jen pro případy, kdy to „vláda uzná za užitečné a případné. +more“ Patentem z 13. dubna 1817 pak císař František I. obnovil haličské stavovské shromáždění a pokusil se tak tento příslib naplnit. Stavovské shromáždění bylo nadále složeno ze zástupců šlechty, velkostatkářů a církevních hodnostářů. Mělo několik stovek členů, ale účast na jeho činnosti byla nízká. Každoročního zasedání se účastnilo zhruba 50 až 70 osob a jednání mělo krátký průběh. Zemské stavy v Haliči si volily stálý výbor, disponovaly nevelkým rozpočtem (Domestikalfond) a vedly šlechtické matriky.

Naposledy se haličské stavy sešly v tomto složení v roce 1845. S nástupem revoluce roku 1848 již působily jako anachronismus a formálně byly rozpuštěny císařským patentem. +more Zůstal jen stálý stavovský výbor, který vykonával svou roli až do ustavení Haličského zemského sněmu roku 1861. Během revoluce byla 18. března 1848 předložena takzvaná Lvovská petice, v níž se žádalo zřízení voleného zemského sněmu, ale nedošlo k tomu.

Zemský sněm Království Haličského a Lodoměřského

Únorová ústava z roku 1861 převedla monarchii na ústavní model vlády, včetně zemské samosprávy. Okamžitě byl utvořen Haličský zemský sněm. +more Sestával z šesti skupin.

* Katolická církev na něm disponovala šesti poslanci, kteří zde zasedali z titulu své funkce jako virilisti. Od roku 1896 byl jejich počet zvýšen na osm. +more Šlo o římsko-katolického lvovského arcibiskupa a biskupové z Přemyšlu, Tarnowa (od roku 1896 i Krakova), o řecko-katolického arcibiskupa Lvova a biskupy z Přemyšlu a Stanislavova a o arménsko-katolického arcibiskupa Lvova. Všichni tři arcibiskupové a krakovský biskup byli zároveň jako virilisti automaticky členy horní komory celorakouského parlamentu ve Vídni (Panská sněmovna). * Dalšími virilisty byli rektoři Lvovské univerzity a Krakovské univerzity. Od roku 1900 se členem zemského sněmu stal i prezident krakovské akademie věd a rektor vysoké školy technické ve Lvově.

Následovaly čtyři kurie volených poslanců * Velkostatkářská kurie disponovala 44 mandáty. Volební právo měli majitelé velkostatků zapsaných v zemských deskách a také majitelé velkostatků, které dřív byly šlechtickými panstvími a kteří platili pozemkovou daň nejméně 100 zlatých ročně. +more Volební právo měli i invalidé, ženy a právní zástupci, ti ovšem museli mít plnou moc. Polemika se objevila okolo fenoménu nájemců velkostatků. Pronájem velkostatků byl v Haliči rozšířen, ale nájemci volební právo neměli. Pasivní právo být zvolen do sněmu měli pouze muži. V této kurii připadalo na každého poslance od 47 (v roce 1876) do 52 (v roce 1908) voličů. * Kurie obchodních a živnostenských komor volila 3 poslance. Byli voleni nepřímo radami komor v Lvově, Krakově a Brodech. Každý poslanec v této kurii zastupoval cca 8700 voličů. * Kurie měst disponovala 23 poslaneckými křesly (od roku 1863 zvýšeno na 26 a v roce 1900 na 31). Šlo o přímé volby, ovšem s volebním právem omezeným volebním cenzem. Voličem mohl být jen ten měšťan, který ve své obci spadal mezi dvě třetiny obyvatel s nejvyšším daňovým odvodem. Cenzus se tak fakticky lišil podle ekonomické síly konkrétního města. Kromě toho měli automatické volební právo i duchovní, důstojníci, lékaři a učitelé na vyšších školách (a ředitelé středních škol). Celkový počet osob, které splňovaly tato kritéria a mohly tedy volit v této kurii, vzrostl z 22 005 v roce 1876 na 64 084 roku 1908, aniž by byl úměrně tomu zvýšen počet volených poslanců. Jeden poslanec připadal na 1000-2000 voličů. * Kurie ostatních obcí volila nepřímo 74 poslanců v jednomandátových okrscích, jejichž hranice se shodovaly s hranicemi politických okresů v Haliči. Volební právo bylo podobně jako v kurii měst omezeno volebním cenzem na dvě třetiny největších daňových poplatníků a na vybrané profese státních úředníků a inteligence. Kromě toho v této kurii volili i majitelé velkostatků zapsaných v zemských deskách, kteří platili méně než 100 zlatých ročně a nemohli tudíž volit přímo ve velkostatkářské kurii. Šlo o volby nepřímé, protože vlastní volbu poslance zemského sněmu prováděl volitel (cca 500 voličů na jednoho volitele). V roce 1876 připadalo na jednoho poslance 6879 voličů, roku 1908 již 8792 voličů.

Volební právo a kuriový systém vedl na sněmu k dominanci velkostatkářů. Vlastníci deskových statků představovali 0,4 % populace Haliče, ale vybírali v roce 1876 28,2 % poslanců. +more Kurie ostatních obcí zahrnovala roku 1876 95 % (roku 1908 stále ještě 90,8 %) obyvatelstva Haliče, ale připadalo na ni jen 52,3 %, později dokonce 46 % procent poslanců sněmu. Tyto parametry volebního systému měly i dopad na národnostní složení sněmu. Ukrajinské obyvatelstvo (40 % populace Haliče) žilo převážně ve venkovských obcích a nanejvýš mohlo získat 15 % poslanců. Dominantní stranou na sněmu byl až do roku 1907 Polský klub.

Haličské vyrovnání

V roce 1907 byl na celostátní úrovni (vídeňská Říšská rada) v Předlitavsku zrušen kuriový systém a zavedeno všeobecné a rovné volební právo, podle kterého se poprvé volilo ve volbách do Říšské rady roku 1907. V Haliči se souběžně s tím vyjednávalo o reformě volebního systému. +more Oficiálně byla ve formě zemského zákona přijata až 14. února 1914. Vzhledem k vypuknutí války ale již nebyla implementována a neproběhly podle jejích parametrů žádné zemské volby. Reforma předpokládala 12 virilistů a šest voličských skupin, které ale měly mít v zásadě stejnou voličskou váhu.

Pravomoci sněmu

Zemský maršálek Leon Sapieha +morejpg|náhled|upright'>Zemský maršálek Andrzej Kazimierz Potocki Sněm měl zákonodárnou moc v oblastech přenesených na něj centrální vládou. Například šlo o obecní samosprávu, církevní záležitosti, školské otázky, sociální péči nebo Landeskultur (zemědělská politika). Poslední z těchto témat bylo Haličským zemským sněmem interpretováno značně široce a v roce 1909 proto došlo ke změně § 18 zemské ústavy, kdy byla Landeskultur explicitně definována jako zemědělská politika.

Organizační struktura

Zemský sněm byl volen na šest let. Každoroční zasedání sněmu svolával císař. +more Sídlem sněmu byl většinou Lvov. Předsedou sněmu byl zemský maršálek, který byl tradičně polské národnosti, zatímco jeho zástupce byl Ukrajinec. Jednací řečí byla polština a ukrajinština (rusínština), zřídka také němčina. O jazykové otázky na sněmu se vedly často spory.

Zemští maršálci Haliče

Leon Sapieha * Ludwik Wodzicki * Mikołaj Zyblikiewicz * Jan Dzierżysław Tarnowski * Eustachy Sangusko-Lubartowicz * Stanisław Badeni * Andrzej Kazimierz Potocki * Stanisław Badeni * Adam Gołuchowski

Zemský sněm volil zemský výbor (zemskou vládu) se sedmi členy. Kromě zemského maršálka jmenovaného císařem to bylo šest řadových členů volených z řad poslanců sněmu. +more Po jednom členovi vlády volila kurie velkostatkářů, kurie měst a kurie ostatních obcí. Zbylí tři členové byli voleni plénem sněmu. Reforma z roku 1914 předpokládala navýšení počtu členů zemského výboru o dva a mělo jít o zástupce Ukrajinců.

Odkazy

Reference

Literatura

Gawrecki, Dan: Der Landtag von Galizien und Lodomerien. In: Rumpler, Helmut - Urbanitsch, Peter: Die Habsburgermonarchie 1848-1918. +more Svazek VII/2: Verfassung und Parlamentarismus. Die regionalen Repräsentativkörperschaften. Österreichische Akademie der Wissenschaften, Wien 2000, s. 2131-2170.

Externí odkazy

Kategorie:Zemské sněmy v Rakouském císařství Kategorie:Zemské sněmy v Rakousku-Uhersku