Ernst Haeckel

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Ernst Heinrich Philipp August Haeckel (16. února 1834 Postupim - 8. srpna 1919 Jena) byl německý biolog, představitel darwinismu, profesor na jenské univerzitě. Ve filozofii byl stoupencem naturalismu a monismu.

+more images (5)

Život

Narodil se v Postupimi v evangelické rodině pruského právníka a státního úředníka. Absolvoval gymnázium v Merseburgu, kde ho zaujala hlavně botanika a přírodní vědy. +more Poté studoval medicínu a přírodní vědy na univerzitách v Berlíně a Würzburgu. Doktorát medicíny získal na Berlínské univerzitě v roce 1857; krátce působil jako praktický lékař. Po cestě do Itálie a na Sicílii, kde studoval mořské prvoky, se vzdal lékařské praxe a zcela se věnoval přírodním vědám. V roce 1861 se habilitoval na univerzitě v Jeně a v roce 1865 se na téže univerzitě stal řádným profesorem zoologie. I když mu byl nabízen přechod na větší univerzity, působil na jenské univerzitě až do odchodu na odpočinek v roce 1909.

Dílo, myšlenky

Přírodovědecké práce

Haeckel se účastnil mnoha expedic s cílem poznat přírodu a její celistvost a bohatost. Jedna z prvních studijních výprav v italské Messině, jejímž cílem bylo studium podmořského světa, měla rozhodující vliv na jeho vědecké dílo. +more Svůj výzkum roku 1862 zúročil v dvousvazkové monografii Die Radiolarien (Rhizopoda radiata). Popsal více než 4000 druhů mořských živočichů, které i kreslil; jeho kresby obsahuje známá kniha Kunstformen der Natur (1904, Umělecké tvary přírody). Haeckel byl jedním z vůdčích zoologů své doby se zvláštním zaměřením na bezobratlé.

Vědecké renomé si získal též propagací Darwinovy evoluční teorie, kterou přijal jako první významný biolog v Německu a kterou obohatil mimo jiné tím, že definoval pojmy fylogeneze a ontogeneze, rozvinul učení o zákonitostech vzniku a vývoje živé přírody, sestavil fylogenetické rodokmeny a začlenil člověka do celkové evoluce. Ve spisu Generelle Morphologie der Organismen (1866, Všeobecná morfologie organismů) rozvíjel novou nauku o tvarech v biologii na evolučním základě a vyslovil tzv. +more biogenetický zákon, podle kterého je život každého organizmu v jeho raném vývoji nejprve rekapitulací jeho fylogeneze. V tomto spisu též vytvořil termín „ekologie“, jímž označoval vztah živočicha k prostředí a k jiným organizmům. Darwinovu teorii a ideu přirozeného vzniku živé přírody (včetně člověka) z anorganických látek rozvíjel i ve spisech Natürliche Schöpfungsgeschichte (1868, Přirozené dějiny stvoření), a Anthropogenie oder Entwicklungsgeschichte des Menschen (1874, Anthropogenie čili Dějiny vývoje lidí). Nauku o vývoji živočišných a rostlinných kmenů rozpracoval v trojsvazkové práci Systematische Phylogenie (1894-1896, Systematická fylogenie).

Obvinění z podvodu

(V oddílu „Haeckelovy náčrtky embryí“. ) V prvním vydání spisu Natürliche Schöpfungsgeschichte (1868, Přirozené dějiny stvoření) použil Haeckel identický dřevořez pro zobrazení raného vývoje zárodků tří různých obratlovců - psa, kuřete a želvy. +more Když mu to bylo vytknuto, hájil se tím, že v takto raném stádiu vývoje není možné žádné rozdíly pozorovat. V dalším vydání knihy však chybu opravil. Na základě tohoto pochybení byl Haeckel odpůrci evoluce obviňován z podvodu. Četní odborníci ale vystoupili na obranu Haeckela. V roce 1909 podepsalo několik desítek přírodovědců prohlášení, ve kterém v zájmu vědy co nejostřeji odsuzují boj rozpoutaný proti Haeckelovi a konstatují, že myšlenka vývoje, jak je vyjádřena ve vývojové teorii, nemůže být ohrožena několika nesprávně provedenými vyobrazeními embryí.

Propagace darwinismu a monismu

Na sjezdu německých přírodovědců a lékařů v Mnichově roku 1877 Haeckel promluvil na téma „O vztahu dnešní vývojové nauky ke vědě vůbec“. Jeho řeč obsahovala výklad Darwinovy teorie s důslednou aplikací na člověka a požadavek jejího zavedení do škol. +more Výklad zjevených náboženských pravd (např. starozákonní popis stvoření) by měl být ze školy vyloučen a na jeho místo má být postaveno přirozené poznání vývojových zákonů. Haeckelovy názory vzbudily nelibost nejen v církevních kruzích, ale i u některých vědců. Přímo na sjezdu proti nim vystoupil Virchow, který mimo jiné namítal, že vývojová nauka nesmí být zavedena do škol už i proto, že má patrné socialistické tendence. Haeckel se pak v práci Freie Wissenschaft und freie Lehre (1878, Volná věda a volné učení) obhajoval proti tvrzení, že by darwinismus měl něco společného se socialismem. Podle něho je darwinismus spíše aristokratickou naukou, učí prvenství lepších jedinců a není ani demokratický, natož socialistický.

I v dalších letech neustal Haeckel propagovat evoluční teorii, přičemž zvlášť ostře vystupoval proti církevním dogmatům. Křesťanský Bůh je podle něho jen zosobněním lidských vlastností, papežství je „zahanbující zjev devatenáctého století". +more Staré pověry chtěl Haeckel nahradit vědeckým učením, zejména tzv. monismem, podle kterého svět vznikal pozvolna z prahmoty.

Monismus propagoval zejména v knize Die Welträthsel. Gemeinverständliche Studien über monistische Philosophie (1899, Záhady světa. +more Populární studie o monistické filosofii; česky 1905). V této práci, jež se stala bestsellerem, reagoval na sedm záhad světa, které v roce 1880 formuloval Emil Du Bois-Reymond (podstata látky a síly, počátek pohybu, prvopočáteční vznik života, účelnost přírody, vznik prostého smyslového vnímání, počátek řeči a svoboda vůle). Podle Haeckela jsou všechny tyto problémy v zásadě vědecky řešitelné. Výklad těchto záhad Haeckel podle Spinozova vzoru opřel o panteistické pojetí světa, zahrnující jedinou univerzální substanci, jež se projevuje prostřednictvím látky a energie a je uspořádána podle všeobecného kauzálního zákona. Hmota je podle něj „oduševnělá“ již ve svých nejjednodušších formách, a příroda je tudíž ve všech svých podobách v zásadě živá; jeho názory lze tedy označit i jako hylozoismus. Vývojové dějiny lidstva jakožto složku všeobecné evoluce Haeckel vzal za základ naturalistického výkladu vnímání, vědomí a myšlení. Volným pokračováním knihy Záhady světa se stal spis Die Lebenswunder (1904, Zázraky života). Konečnou podobu své ontologii dal Haeckel ve spisu Kristallseelen: Studien über das anorganische Leben (1917, Duše krystalů: studie o anorganickém životě).

Haeckel působil nejen skrze své spisy, ale ve 20. století také skrze Německý svaz monistů (Deutscher Monistenbund). +more Toto sdružení intelektuálů pro upevnění přírodovědeckého světového názoru bylo založeno v roce 1906 v Jeně pod Haeckelovým vedením. V roce 1911 se předsedou svazu stal nositel Nobelovy ceny Wilhelm Ostwald. Téměř všichni členové svazu byli ateisté a spojovalo je zaměření proti křesťanskému zjevení, mystice a idealistickým spekulacím; snažili se odvodit všechny věci a jevy z přirozených příčin. Německý svaz monistů působil až do roku 1933, kdy byl rozpuštěn nacisty. Haeckel dovršil svůj rozchod s křesťanstvím tím, že v roce 1910 vystoupil z evangelické církve.

Haeckel je někdy označován jako „německý Darwin“. V době první světové války podporoval imperiální snahy Německa a v říjnu 1914 podepsal Manifest 93. +more V oblasti etiky a společnosti se hlásil k umírněnému sociálnímu darwinismu, na nějž později navázala eugenika, kterou praktikovali nacisté.

Important

Naturalismus (filosofie)

České překlady

HAECKEL, Ernst. Záhady světa: Populární studie o monistické filosofii. +more S dosl. Vyznání víry čistého rozumu. Přeložil Karel Malíř. Praha: Samostatnost, 1905. 321 s. cnb000592952. * HAECKEL, Ernst. Je posmrtný život. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1959. 24 s. cnb000513976.

Galerie

Soubor:Nicola Perscheid - Ernst Haeckel. jpg|Nicola Perscheid: Ernst Haeckel (1918) Soubor:ErnstHaeckel. +morejpg|Nicola Perscheid: Ernst Haeckel (1906) Soubor:Haeckel Actiniae. jpg|49. list knihy Umělecké formy přírody (Kunstformen der Natur), vytvořené v roce 1904 Ernstem Haeckelem, zobrazuje různé mořské sasanky (řád Actiniaria) Soubor:Haeckel Siphoneae. jpg|64. list knihy Umělecké formy přírody (Kunstformen der Natur), zobrazující Siphoneae Soubor:Haeckel Gamochonia. jpg|54. list knihy Umělecké formy přírody (Kunstformen der Natur), zobrazující Gamochonia Soubor:Haeckel Leptomedusae. jpg|36. list knihy Umělecké formy přírody (Kunstformen der Natur), zobrazující Leptomedusae Soubor:Haeckel Stephoidea edit. jpg|71. list knihy Umělecké formy přírody (Kunstformen der Natur), zobrazující Stephoidea Soubor:Haeckel Discomedusae 8. jpg|71. list knihy Umělecké formy přírody (Kunstformen der Natur), zobrazující Discomedusae.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

BULOVA, Josef Adolf. Výklad života ze zákonů přírodních: tresť ze spisů Darwinových a Haecklových. +more V Praze: J. Bulova, 1879. 134 s. cnb000992412. [url=http://kramerius5. nkp. cz/uuid/uuid:a24c5390-163f-11e5-b9a6-5ef3fc9ae867]Dostupné online[/url] * KREJČÍ, František. O filosofii přítomnosti. V Praze: nákladem Jana Laichtera, 1904. 463 s. cnb000963503. [Stať „Arnošt Haeckel" je na str. 222-227. ] [url=http://kramerius5. nkp. cz/uuid/uuid:e955e540-84af-11e2-aa2b-005056827e51]Dostupné online[/url] * * KREJČÍ, František. Filosofie posledních let před válkou. 2. vyd. V Praze: Jan Laichter, 1930. 463 s. cnb000544681. [Stať „Monismus Haeckelův" je na str. 52-54. ] [url=http://kramerius5. nkp. cz/uuid/uuid:997178b0-cc74-11e3-aec3-005056827e52]Dostupné online[/url] * Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 10. díl. V Praze: J. Otto, 1896. 1025 s. cnb000277218. S. 721-722. [url=https://archive. org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n751/mode/1up]Dostupné online[/url] * OVČÁČKOVÁ, Lenka. Monistický světonázor Ernsta Haeckela a jeho recepce v Čechách. In: Tělo a tělesnost v české kultuře 19. století: sborník příspěvků z 29. ročníku sympozia k problematice 19. století: Plzeň, 26. -28. února 2009. Praha: Academia, 2010. 370 s. . [Stať L. Ovčáčkové je otištěna na str. 27-35. ] * RÁDL, Emanuel. Dějiny vývojových theorií v biologii XIX. století. Praha: Laichter, 1909. 564 s. cnb000896940. [Viz str. 259-293 a dle rejstříku. ] [url=http://kramerius5. nkp. cz/uuid/uuid:65b4ce60-f068-11e3-a2c6-005056827e51]Dostupné online[/url].

Související články