Hylozoismus

Technology

12 hours ago

Author

Hylozoismus (řec. , hýlē = látka, hmota a , zoé = život) je filozofický názor, že veškerá hmota je živá, schopná pociťování. Za hylozoismus se označuje především učení starořecké mílétské školy, ale setkáváme se s ním i v učení stoiků, v panteismu, u Diderota. Je to pokus vyložit vznik organického světa z přírody samé.

Historie

Termín „hylozoismus" pochází ze 17. století, poprvé byl užit v pracích Ralpha Cudwortha.

Vlastními představiteli hylozoismu byli filozofové mílétské školy (Thalés, Anaximandros, Anaximenés), kteří pokládali oživenou pralátku za základ, z něhož povstalo všechno jsoucno. Tento hylozoistický panteismus je zjevný např. +more v učení Anaxiména, který za pralátku, z níž vznikl svět, považoval vzduch, jenž je zároveň silou, která vše oživuje. Za blízké hylozoismu je označováno i učení Empedokla a Herakleita.

Dle naturalistického panteismu stoiků je veškerá skutečnost jednotná a vše, co existuje, je tělesné. Tato tělesnost se projevuje ve dvojí formě, pasivní a aktivní; aktivní formou je tělesné pneuma, žhavý dech, který všechno prostupuje, vnitřní princip života všeho jsoucího. +more Vesmír je živoucím organismem, mimo něj nic neexistuje. Tato stoická teorie oživené hmoty bývá považována za formu hylozoismu.

Hylozoismus se znovu objevuje v období renesance, např. v dílech Bernardina Telesia a Giordana Bruna. +more Prvky hylozoismu lze nalézt i v koncepcích, které atributy hmoty a ducha považují za projevy jediné substance, např. v panteistickém monismu Barucha Spinozy.

Ve francouzské filozofii 18. století je za hylozoistu označován Jean Baptiste René Robinet (1735-1820), který ztotožnil pohyb s organičností a veškerou hmotu považoval za aktivní, živou. +more Organické funkce, tj. výživu, růst, rozmnožování, citlivost, připisoval i kovům, minerálům a jiným prvkům ohně, vzduchu, vody a země. Také nebeská tělesa považoval za živá těla.

Přední encyklopedista Denis Diderot se ve svých pracích postupně odvracel od deismu k hylozoistickému materialismu. Snaha vysvětlit původ vědomí jej přivedla k předpokladu všeobecné citlivosti hmoty (u různých částí v různé míře). +more Svět považoval za komplexního a oduševnělého živočicha. Diderot pro svou filozofii odmítal termín panteismus, neboť Bůh podle něho není ani přírodou, ani v přírodě.

V 19. století se k hylozoismu klonil biolog a propagátor evoluční teorie Ernst Haeckel. +more Hmota je podle něj oduševnělá již ve svých nejjednodušších formách, a příroda je tudíž ve všech svých podobách v zásadě živá.