Fahrelnissa Zeid

Technology

12 hours ago

Author

Fahrelnissa Zeid (7. ledna 1901 - 5. září 1991) byla turecká umělkyně, známá hlavně díky abstraktním malbám s kaleidoskopickými vzory. Často také malovala litografie a skulptury, které byly kombinací islámského a byzantského umění s dalšími západními vlivy. Byla jednou z prvních žen, které navštěvovaly uměleckou školu v Istanbulu. Žila v několika městech a namalovala hned několik avantgardních scén Istanbulu, předválečného Berlína a poválečné Paříže. Její práce pak byly vystavovány ve významných galeriích v Paříži, New Yorku a Londýně. V 70. letech se přestěhovala do Ammanu v Jordánsku, kde založila výtvarnou školu. V roce 2017 byla na její počest v Londýně vytvořena retrospektivní výstava nazvaná "jedna z nejlepších umělkyň 20. století". Její díla (například Towards a Sky (1953) v roce 2017) byla prodávána až za milion liber.

Ve 30. letech minulého století se provdala do rodiny Hašímovců a byla matkou prince Ra'ad bin Zeida a babičkou prince Zaíd Raád Zaíd Husajna.

Biografie

Fahrelnissa (sedící úplně vlevo) se svou rodinou okolo roku 1910

Mládí

Fahrelnissa Zeid se narodila do vysoce postavené rodiny v Osmanské říši. Její strýc, Cevat Çobanlı Paša, byl v letech 1891-1895 velkovezírem. +more Její otec, Şakir Paša, byl vyslancem v Řecku, kde se potkal s její matkou, Sarou İsmet Hanım. V roce 1913 byl její otec zastřelen. Její bratr Cevat byl poté souzen a nakonec i z vraždy usvědčen.

Fahrelnissa začala kreslit a malovat už jako malé dítě. Její nejstarší dochovaná tvorba je portrét její babičky, který namalovala ve svých čtrnácti letech. +more Od roku 1919 začala navštěvovat dívčí uměleckou školu v Istanbulu.

V roce 1920 ve věku devatenácti let se provdala za prozaika İzzeta Meliha Devrima. Na líbánky odjeli do Benátek, kde se Fahrelnissa poprvé setkala s evropskými malířskými tradicemi. +more Společně měli tři děti. Její nejstarší syn Faruk (*1921) zemřel v roce 1924 na spálu. Její syn Nejad (*1923) se později stal také malířem a její dcera Şirin Devrim (*1926) se stala herečkou.

V roce 1928 odjela do Paříže, kde studovala na akademii pod vedením malíře Rogera Bissièreho. Než se v roce 1929 vrátila do Istanbulu, zapsala se tam do místní umělecké akademie.

Její bratr Cevat Şakir Kabaağaçlı byl prozaik a její sestra Aliye Berger byla také malířka.

1930-1944

Fahrelnissa se s Devrimem rozvedla v roce 1934 a provdala se za prince Zeida bin Husajna z Iráku, který se stal v roce 1935 prvním vyslancem Iráku v Německu. Pár se odstěhoval do Berlína, kde společně uspořádali celou řadu slavností a večírků. +more Po anexi Rakouska v březnu roku 1938 se vrátili zpět do Iráku, kde se usadili v Bagdádu.

Fahrelnissu v Bagdádu zachvátila deprese a na rady svého vídeňského lékaře se na krátký čas vrátila do Paříže. Následující léta strávila cestováním mezi Paříží, Budapeští a Istanbulem, aby mohla dokončit všechny své malířské práce. +more V roce 1941 se usadila v Istanbulu a své malby vylepšovala.

Fahrelnissa se poté přidala do skupiny D Group, avantgardní malířské skupiny vzniklé současně se vznikem Turecké republiky pod Mustafou Kemalem Atatürkem. I když v této skupině byla velmi krátce, výstava v skupiny v roce 1944 jí umožnila pozdější vlastní výstavy. +more Tu otevřela přímo ve svém domě v Istanbulu ještě téhož roku.

1945-1957

Fahrelnissa se svou dcerou Sirin a synem, princem Raadem v roce 1937

V roce 1945 vyklidila několik místností svého apartmánu v Istanbulu a věnovala je všem svým samostatným výstavám. V roce 1946 se přestěhovala do Londýna, kde se její manžel princ Husejn stal vyslancem Iráku. +more Nadále pokračovala v malbách a stejně jako v Istanbulu věnovala několik místností jejich bytu v irácké ambasádě výstavám.

Od roku 1947 se začala Fahrelnissa více zabývat abstraktním uměním. Inspirována byla malbami z Paříže krátce po skončení války. +more Do maleb zakomponovala své perské, byzantské, krétské a orientální kořeny, ze kterých poté díky ní vznikalo moderní umění.

Svou sbírku poté vystavila v Londýně v Saint George's gallery v roce 1948. Výstavu navštívila i královna +more'>Alžběta II. Díky její vysoké pozici v rodině vládnoucí Iráku její výstavy navštěvovaly významné osobnosti a členové jiných vládnoucích vrstev. Kritik umění Maurice Collis si její expozici velmi oblíbil a stali se dobrými přáteli. Francouzský umělecký kritik a kurátor Charles Estienne se stal hlavním zastáncem jejích prací.

Následující dekádu žila střídavě v Londýně a Paříži.

1958-1991

V roce 1958 přesvědčila svého manžela, aby se nevracel do Bagdádu, když se měl stát regentem svého synovce Faisala II. +more Pár odjel do svého prázdninového sídla na ostrově Ischia v Neapolském zálivu. Dne 14. července 1958 došlo v Iráku k vojenskému převratu a celá královská rodina Hašímovců byla zavražděna. Prince Zeid a jeho rodina smrti unikli a měli jen 24 hodin na opuštění ambasády Iráku v Londýně. Vojenským převratem skončila její kariéra malířky v Londýně.

Fahrelnissa a její rodina se přestěhovali do londýnského bytu a ve věku 57 let poprvé vařila sama. Tato zkušenost ji přinutila malovat na kuřecí kosti a později vytvořila sochy z kostí zalitých do pryskyřice, zvané paléokrystalos. +more Přestala se věnovat abstraktnímu umění a začala malovat portréty své rodiny a svých nejbližších.

Za několik let se její nejmladší syn, princ Raad, oženil a přestěhoval se do Ammanu v Jordánsku. V roce 1970 její manžel zemřel a Fahrelnissa se přestěhovala za svým synem v roce 1975. +more Rok na to zde založila vlastní výtvarnou školu a následujících 15 let, až do své smrti v roce 1991, zde sama mladé ženy vyučovala.

Odkazy

Reference

Literatura

Becker, Wolfgang. Fahr-El-Nissa Zeid: zwischen Orient und Okzident, Gemälde und Zeichnungen. +more New York: Neue Galerie, 1990. * Greenberg, Kerryn, ed. Fahrelnissa Zeid. London: Tate Publishing, 2017. * Laïdi-Hanieh, Adila. Fahrelnissa Zeid: Painter of Inner Worlds. London: Art / Books, 2017. * Parinaud, André and Shoman, Suha. Fahrelnissa Zeid. Amman: Royal National Jordanian Institute Fahrelnissa Zeid of Fine Arts, 1984. * Zaid, Fahrelnissa. Fahrelnissa Zeid: portraits et peintures abstraites. Paris: Galerie Granoff, 1972.