Finančník a příštipkář

Finančník a příštipkář (ve francouzském originále ) je opereta - autoři ji žánrově označují jako „opérette-bouffe“ - o jednom dějství francouzského skladatele Jacquese Offenbacha na libreto Hectora Crémieuxe a Edmonda Abouta z roku 1856. Měla premiéru 23. září 1856 v pařížském Théâtre des Bouffes-Parisiens.

Vznik a charakteristika

V létě roku 1856 řídil Jacques Offenbach již druhým rokem své divadlo Bouffes-Parisiens. Každý večer se hrály zpravidla tři aktovky, a i když řada dřívějších děl byla úspěšně mnohokrát reprízována, přesto bylo třeba repertoár rychle doplňovat. +more Offenbach proto psal jedno dílo za druhým, přičemž střídal dva hlavní proudy, groteskně-parodický a sentimentálně-komický, přičemž v průběhu každého večera se zpravidla vystřídaly oba typy. Po lyričtějším Čísle 66 (premiéra 31. července) uhodil skladatel ve svém novém díle opět na burleskní notu. Opereta vznikla k příležitosti návratu Offenbachova souboru z letního působiště zpět do svého sídla v Choiseulově pasáži.

Libreto k Finančníkovi a příštipkáři oficiálně napsal jako jediný autor Hector Crémieux, podle záznamů autorských práv se na něm podílel rovněž Edmond About, který si chtěl udržet anonymitu z toho důvodu, že právě prodělal fiasko s jinou svou divadelní hrou. Jedná se o parodii na bajku Příštipkář a finančník Jeana de La Fontaine - kterou Offenbach ostatně spolu s pěti dalšími La Fontainovými bajkami zhudebnil již roku 1842. +more Její ponaučení (totiž že chudý člověk může být veselý, zatímco bohatství přináší starosti) obrací tato opereta naruby, čehož je symbolem již i název převrácený proti La Fontainově verzi. Ve Finančníkovi a příštipkáři peníze nepokrytě triumfují, přestože jsou získány ne-li nečestně, tedy přinejmenším hazardně, totiž hrou.

Hector Crémieux, libretista Finančníka a příštipkáře +morejpg|náhled'>Edmond About, libretista Finančníka a příštipkáře Hudbu jedna z moderních kritik popisuje jako „směs frenezie a fantazie, kterou nepozorovaně zmírňuje nádech melancholie“. Offenbach se ani zde nevyhnul své oblíbené metodě citace, zde konkrétně závěr tercet o hře, kde cituje duet Blondela a Richarda Une fièvre brûlante z druhého jednání Grétryho slavné opery Richard Lví srdce. Kritika i obecenstvo oceňovaly nejvíce rondo shrnující obsah La Fontainovy bajky; získalo stejnou popularitu jako bolero ze Dvou slepců a jazyková hra se slabikami v něm předjímá slavný pochod řeckých králů z Krásné Heleny.

Obecenstvo přijalo novou operetu zprvu s jistým nepochopením a premiéru bylo možné nazvat neúspěchem. Brzy se však nálada změnila a odstup se postupně změnil v nadšení. +more Po nesmělých počátcích se tak z Finančníka a příštipkáře stal jeden z nejoblíbenějších kusů Bouffes-Parisiens, také díky vynikajícímu výkonu Étienna Pradeaua v roli Belazora.

Inscenační historie

V létě roku 1858 provedlo Thêatre des Bouffes-Parisiens operteu Finančník a příštipkář na své první letní sezóně v mondénních lázních Bad Ems (Emže).

Brzy poté byla aktovka uvedena i ve Vídni, a to v divadle Carltheater pod názvem (Příštipkář a milionář); premiéra se konala 15. ledna 1859. +more Crémieuxovo libreto přitom ve zpracování známého rakouského dramatika a herce Johanna Nepomuka Nestroye doznalo značných změn, mimo jiné v rozšíření počtu postav (protože Carltheater neměl v tomto smyslu omezenou licenci, jako tomu bylo u Bouffes-Parisiens), postavy dostaly i jiná jména a dějiště bylo přesunuto do Vídně. Zcela novou instrumentaci připravil z Offenbachova klavírního výtahu kapelník divadla Carl Binder, avšak především byla již tak nepříliš rozsáhlá Offenbachova partitura citelně redukována. Hlavní role ztělesnila populární trojice Alois Grois, Karl Treumann a Anna Grobeckerová, sám Nestroy hrál jednoho z hostů se jménem „pan von Storch“ (jeho role prý sestávala z jediného slova „saprment“, zato však opakovaného na sto různých způsobů). Kritika žurnálu Fremden-Blatt zmiňuje zklamání obecenstva z formy takto přepracovaného díla: „Offenbachův singspiel Příštipkář a milionář měl u jednotlivých čísel skvělý, celkově však žádný velký úspěch. Opereta sestává z pouhých dvou hudebních čísel, která jsou obě napsána v příjemném slohu tohoto skladatele a líbila se tak, že bylo bouřlivě vyžadováno jejich opakování. Celkový dojem byl ale právě tímto nedostatkem zpěvu oslaben, a to o to více, že počet účinkujících a skvělá výprava vyvolaly velmi vysoká očekávání. “ I pozitivní kritika Die Presse, chválící výkony hlavních představitelů, zmiňuje, že „to celé nemá povahou ani formou nic společného se zde známými Offenbachovými operetami“. Opereta dosáhla v Carltheater 11 představení a dalších dvou roku 1862 ve Franz-Josefs-Kai-Theater (Treumann-Theater), kam velká část personálu Carltheater roku 1860 přešla. Zde také 4. července 1862 mohlo obecenstvo spatřit původní pařížskou inscenaci, kterou soubor Bouffes-Parisiens zařadila na program svého vídeňského turné. Jen se zpožděnim poměrně zřídka přejala Příštipkáře a milionáře další rakouská divadla, například Zemské divadlo v Linci 8. února 1868.

Étienne Pradeau, první představitel finančníka Belazora V roce 1859 vydalo berlínské nakladatelství Bote & Bock skladatelem autorizovanou úpravu Theodora Gassmanna; ta sice přijímá Nestroyův titul, ale je původnímu textu věrnější a zachovává všechna hudební čísla. +more Hrála ji vzápětí četná německá divadla, například městské divadlo ve Vratislavi. Koncem roku 1859 ji poprvé uvedlo také městské divadlo v Curychu.

Ve Španělsku Finančníka a příštipkáře poprvé uvedlo madridské divadlo Teatro de la Zarzuela v květnu roku 1870 pod názvem (později změněným na ), překlad pořídil Juan José Jiménez Delgado.

Opereta zůstala živá hlavně v domovské Francii, kde jí uvádějí různá menší a amatérská divadla, zmínit lze například inscenace na Offenbachově festivalu na hradě Bruniquel roku 2001, inscenaci pařížské Association Colorature v Théâtre du Tambour Royal roku 2010 nebo na festivalu Opéra de Barie roku 2011. Od roku 2005 je navíc dostupná kritická edice díla, kterou připravil Jean-Christophe Keck; ta měla koncertní premiéru 15. +more října 2005 a byla i nahrána a vydána na CD. Pod názvem Der Bankier und der Schuhflicker byla tato opereta poloscénicky provedena na posledním Festivalu Jacquese Offenbacha v Bad Ems roku 2013.

České země

Královské zemské divadlo v Praze uvedlo Finančníka a příštipkáře nikoli ve vídeňské Treumannově a Nestroyově podobě, ale v autorizované berlínské verzi, a to poprvé 1. června 1859. +more I pražští diváci znali dosud především lyričtější část Offenbachovy tvorby a deník Bohemia v operetě s překvapením shledal „prazvláštní směsici skutečně velmi umně sestavených melodií a nepřirozeně vyšroubovaného děje. A pokud je ostatně to, čemu se v běžném životě říká ‚špatné vtipy‛, humorem, tedy ani této ingredience nechybělo. “ Velké obliby se toto dílo na pražském jevišti nedočkalo.

Osoby a první obsazení

Děj opery

Scénka z Finančníka a příštipkáře - Dalmontová jako Aubépine a Pradeau jako Belazor (Odehrává se v salonu finančníka Belazora na jeho jmeniny 20. +more července 1856, v devět hodin večer) Belazor se chystá na příchod hostí, které sezval na oslavu svých jmenin. Čekání mu znepříjemňuje zpěv jeho souseda zezdola, příštipkáře Larfailloua. Finančníka věčné ševcovo prozpěvování připravuje o rozum. A teď navíc sám příštipkář buší na Belazorovy dveře a sděluje mu, že by se rád oženil s jeho dcerou Aubépine. Na námitku užaslého finančníka, že Larfaillou nemá nic a jeho dcera má devadesát tři milionů věna, příštipkář vysvětluje, že to je právě hlavním důvodem jeho žádosti. Belazorovi na nápadníkovi vadí nejen nemajetnost, ale i řeč, způsoby a oděv, takže se ho rychle zbavuje, protože už přicházejí hosté.

Karl Treumann, který uvedl Finančníka a příštipkáře poprvé ve Vídni a sám v něm hrál ševce Těm vykládá o svých starostech se sousedem, jehož zpěv je znovu slyšet. +more Má bohužel nájemní smlouvu na dobu neurčitou s fixním nájmem, takže se ho nejde zbavit. Finančník se jej dokonce snažil zahubit za pomoci statistických zákonů. Dočetl se totiž, že v Paříži ročně zemřou jeden až dva ševci, a proto skoupil všechny ševcovské dílny a fúzoval je s Larfaillouovým podnikem, aby neoblomná statistika dopadla na něho - ale marně… Aby přišel na lepší myšlenky, představuje hostům svou dceru Aubépine, která mu přichází blahopřát - se švihadlem a holčičí naivností (č. 1 árie-kuplety Je dormais dedans ma chambre). Aubépine byla na slavnost povolána z penzionátu, a aby ukázala, co se naučila, přednáší na otcovu počest La Fontainovu bajku „Příštipkář a finančník“ - na hudbu paní ředitelky a verše paní zástupkyně (č. 2 árie-bajka Trop amoureux de la cadence). Finančník v bajce, který se potřeboval zbavit příštipkářova zpěvu, mu daroval sto dukátů - a chudý švec se tak strachoval o to, že mu je někdo ukradne, že přestal zpívat.

Belazorovi se La Fontainův recept zamlouvá a hodlá ho vyzkoušet. Dává povolat Larfailloua a vnutí překvapenému ševci sto dukátů. +more Ve vedlejším sále se tančí a společnost se tam odebere, zanechávajíc na místě Larfailloua a Aubépine (která je do obuvníka již nějakou dobu šíleně zamilována). Její bláhovou představu, že je princ z Gerolsteinu přestrojený za ševce, musí Larfaillou vyvrátit, ale i tak jí vyznává lásku. Jen neví, jak si získat jejího otce. Aubépine má jednoduché řešení: ať Larfaillou nehorázně zbohatne, a otec jistě od svých námitek upustí. Za tím účelem mu radí hrát na burze, kterou mu barvitě popisuje (č. 3 duet Mais autant qu'un prince… C'est une ressource a č. 3a kuplet o burze Il est rue Vivienne un grand monument).

Jenže burza je o půlnoci již zavřená, zato se vracejí hosté a začínají hrát karetní hru landsknecht. Larfaillou se zapojí se svým stem dukátů a štěstí mu nesmírně přeje, brzy na hostech vyhraje celý milion - a stále si zpívá. +more Belazor se dává do hry sám a netrvá dlouho a prohraje se ševcem všechny své miliony, dům a nakonec i svršky (č. 4 tercet J'ai-z-million… Le jeu, fièvre brûlante).

Finančník je nucen se svléknout a přenechat příštipkáři i své brýle; zato si musí obléci jeho usmolený oděv. A výměna šatstva má na oba velký vliv: Larfaillou najednou mluví spisovně a uhlazeně, zato jazyk a způsoby Belazora se změnily notně k horšímu… Belazor chce situaci jetě obrátit a použije příštipkářovi staré zbraně: začne zpívat sám (č. +more 5 kuplety Frappe sur ton empeigne). Jenže Larfaillouovi se sebefalešnější Belazorův zpěv líbí a s vervou se přidává.

V nouzi volá finančník svou dceru. Ta se baví jeho vzhledem a celkově je situací nadšena: Larfaillou je boháč, jak potřebovala, a otec není ve stavu, aby jí mohl cokoli vážně zakazovat. +more Larfaillou znovu žádá o její ruku a pod podmínkou, že se nejprve bude jednat o pouhé zásnuby - dívce je přece jen teprve patnáct let - Belazor souhlasí. Na závěr všichni tři zpívají ponaučení, že není radno důvěřovat štěstí ve hře ani literárním klasikům (č. 6 finále Le financier de La Fontaine).

Instrumentace

Dvě flétny (2. též pikola), hoboj, dva klarinety, dva fagoty; dva lesní rohy, dvě trubky, pozoun; bicí souprava; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).

Diskografie

195. (rozhlasová nahrávka, oficiálně nevydaná) Zpívají: (Belazor) Karl Ernst Mercker, (Larfaillou) Donald Grobe, (Aubépine) Gerti Zeumer. +more Orchester des Frankfurter Rundfunks řídí Kurt Schröder (v němčině). * 1972 (rozhlasová nahrávka, oficiálně nevydaná) Zpívají: (Belazor) Joseph Peyron, (Larfaillou) Rémy Corazza, (Aubépine) Patricia Dupont, (první host) Pierre Saugey. Orchestre Lyrique de l'O. R. T. F. řídí Jean Doussard. * 2006 (CD 2007 Universal Music Classics France - 442 8964) Zpívají: (Belazor) Franck Thézan, (Larfaillou) Eric Huchet, (Aubépine) Ghyslaine Raphanel, (první host) Frédéric Bialecki. Orchestre des Concerts Pasdeloup řídí Jean-Christophe Keck.

Reference

Externí odkazy

(klavírní výtah) * [url=http://libretti. digitale-sammlungen. +morede/de/fs1/object/display/bsb00055147_00001. html. sort=sortTitle+asc%2C+sortVolume+asc&letter=C&person_str={Cr%C3%A9mieux%2C+Hector+Jonathan}&mode=person&context=]Libreto německé adaptace Schuhflicker und Millionär (Theodor Gassmann)[/url] * [url=http://www. lafontaine. net/lesFables/afficheFable. php. id=149]La Fontainova bajka (ve francouzštině)[/url] * [url=https://www. youtube. com/watch. v=cs6F5rLzm0E] Videozáznam inscenace Opéra de Barie z roku 2011[/url] na Youtube.

Kategorie:Opery a operety Jacquese Offenbacha Kategorie:Operety Kategorie:Opery ve francouzštině Kategorie:Opery z roku 1856 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Paříži