Francesco Bianchi

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Francesco Bianchi (asi 1752 – 2. října 1810) byl italský hudební skladatel a pedagog. Narodil se v Cremoně a během svého života procestoval až do Spojeného království a nakonec se usadil v Paříži. Byl šlechtickým kapelníkem hraběte Xaviera z Salmového, působil také jako učitel hudby u šlechtických rodin. Jeho nejznámější díla patří mezi opery, balety a skladby pro klavír. Během svého života se Bianchi stal populárním hudebním skladatelem a jeho díla byla hrána až do počátku 19. století. Zemřel ve věku 58 let v Paříži.

Francesco Giuseppe Bianchi (1752, Cremona - 27. listopadu 1810, Hammersmith) byl italský operní skladatel a hudební teoretik, představitel neapolské operní školy.

Život

Chrám sv. +more Marka v Benátkách Narodil se v Cremoně a studoval v Neapoli u Niccolò Jommelliho a Pasquale Cafara. Jeho první opera byla provedena v Cremoně roku 1772. V letech 1775 až 1778 působil jako první cembalista v Théatre-Italien v Paříži. V roce 1776 dosáhl titulu člena Filharmonické akademie v Bologni (Accademia Filarmonica di Bologna). Konkurz na místa kapelníka milánského Dómu sice nevyhrál, ale v letech 1782 až 1793 byl jeho prvním zástupcem.

V letech 1785 až 1791 a pak 1793 až 1797 byl varhaníkem v chrámu sv. +more Marka v Benátkách. Zde také vedl a reorganizoval archiv církevní diecéze. V roce 1784 uvedl na scénu Teatro La Fenice operu „Il Disertor Francese“, která se setkala s velkým úspěchem i díky libretu, které satiricky reagovalo na události té doby. Na téže scéně slavil další úspěchy řadou oper, z nichž patrně největší sklidila opera „Tarara o sia La virtù premiata“. V Neapoli měla mimořádný ohlas opera „La vendetta di Nino“.

V letech 1795 až 1802 působil v Londýně, kde pro Royal Opera House v Covent Garden zkomponoval 14 oper, většinou na mimořádně kvalitní texty Lorenza da Ponte. V roce 1798 se stal ředitelem divadla v Dublinu. +more Po roce 1802 se stal prakticky světoběžníkem. Uváděl své opery v celé Evropě, nejčastěji ovšem v Paříži a Londýně.

Přes všechny úspěchy Francesco Bianchi trpěl častými depresemi a 27. +more listopadu 1810 spáchal sebevraždu v malé obci Hammersmith v blízkosti Londýna.

Dílo

Královská opera The King's Theatre v Londýně těsně před požárem v r. +more 1808 Francesco Bianchi proslul zejména jako operní skladatel. Zkomponoval téměř 80 jevištních děl. Jeho přínos spočívá zejména v rozvoji žánru lyrické opery, jehož byl hlavním představitelem. Kromě opery se věnoval i církevní hudbě. Zkomponoval řadu mší (pouze jediné Rekviem: „Sequenza Dei Morti“), kantát, 4 oratoria, a neopomíjel ani tvorbu instrumentální.

Je autorem nebo spoluautorem pěti teoretických prací, které zůstaly vesměs v rukopise s výjimkou „Trattato d'armonia teorico pratico“, která byla otištěna až po jeho smrti v časopise Quarterly Musical Review v letech 1820-1821.

Opery

# Giulio Sabino (1772 Cremona) # Il gran Cidde (1773 Florencie) # Demetrio (1774 Cremona) # Eurione (1775 Pavia) # La Réduction de Paris (1775 Paříž) # Le Mort marié (1776 Fontainebleau) # Castore e Polluce (1779 Florencie) # Erifile (1779 Florencie) # L'innocenza perseguitana (1779 Řím) # Arbace (1781 Neapol) # Venere e Adone (1781 Florencie) # L'Olimpiade (1781 Milán) # La Zulima (1782 Neapol) # Il trionfo della pace (Turín) # La Zemira (1782 Neapol; s novou hudbou 1786 Padova) # L'astrologa (1782 Neapol) # La villanella rapita (1783 Benátky) # Piramo e Tisbe (1783 Benátky) # Aspardi, principe di Battriano (1784 Řím) # Briseide (1784 Turín) # Cajo Mario (1784 Neapol) # La finta principessa (1784 Bologna) # Il disertore francese (1785 Benátky) # Lo stravagante inglese (1785 Benátky) # Alessandro nelle Indie (1785 Benátky) # Alonso e Cora (1786 Benátky) # Le villanelle astute (1786 Benátky) # Mesenzio re d'Etruria (1786 Neapol) # Il ritratto (1787 Neapol) # L'orfano cinese (1787 Benátky) # Scipione africano (1787 Neapol) # Calto (1788 Benátky) # Pizarro (karneval 1788 Benátky) # Il nuovo Dn Chisciotte (1788 Voltri) # Daliso e Dalmita (1789 Padova) # La calamità dei cuori (1789 Padova) # La fedeltà tra le selve (1789 Řím) # La morte di Cesare (1789 Benátky) # Nitteti (1789 Milán) # L'Arminio (1790 Florencie) # La vendetta di Nino (1790 Neapol) # Il finto (1790 Řím) # La dama bizzarra (1791 Řím) # Cajo Ostilio (1791 Řím) # La sposa in equivoco (1791 Benátky) # Deifile (1791 Benátky) # Seleuco re di Siria (1792 Benátky) # Tarara o sia La virtù premiata (1793 Benátky) # Il chinese in Italia (1793 Benátky) # La secchia rapita (1794 Benátky) # Ines de Castro (1794 Neapol) # La capricciosa ravveduta (1794 Benátky) # Antigona (1796 Londýn) # Il consiglio imprudente (1796 Londýn) # Merope (1797 Londýn) # Cinna (1798 Londýn) # La morte di Cleopatra (1801 Londýn) # Alzira (1801 Londýn) # Antigona (1802 Bologna) # Armida (1802 Londýn) # L'avaro (1804 Paříž) # Blaisot e Pasquin (1804 Paříž) # Le Maître de chapelle (1804 Paříž) # Corali ou La Lanterne magique (1804 Paříž) # L'Eau et le feu, ou Le Gascon a l'épreuve (1804 Paříž) # Le Contrat signé d'avance ou Laquelle est ma femme? (1804 Paříž) # Le Gascon, gascon malgré lui (1804 Paříž) # Amour et coquetterie (1806 Paříž) # Le Livre des destins (1806 Paříž) # La Famille venitienne ou Le Château d'Orseno (1806 Paříž) # Monsieur Jugolo ou Les Chercheurs (1806 Paříž) # Le Château mystérieuse ou Le Crime commis et vengé (1806 Paříž) # Le Triomphe d'Alcide à thènes (1806 Paříž) # La Sœur officieuse ou Adresse et mensogne (1806 Paříž) # Almeria ou L'Écoissaise fugitive (1806 Paříž) # Les Illustres infortunés ou La Souveraine vindicative (1807 Paříž) # Le Pied de bœuf et la queue du chat (1807 Paříž)