František Mrázek (sochař)

hřbitově svaté Otýlie v Českých Budějovicích František Mrázek (28. července 1912, České Budějovice - 30. května 2002, České Budějovice) byl český sochař a medailér. Většinu svých děl tvořil ve slohu socialistického realismu a na území jižních Čech. V rodných Českých Budějovicích patří mezi autory s největším počtem soch umístěných ve veřejném prostoru.

Život

Narodil se jako třetí z dětí manželů Karla Mrázka a Františky, rozené Šindelářové. V raném dětství přišel o otce, který padl roku 1916 na frontě první světové války. +more O matku přišel ve čtrnácti letech v roce 1926. V letech 1919-1926 navštěvoval obecnou a měšťanskou školu v Českých Budějovicích. Po smrti matky v roce 1926 nastoupil do učení v keramické dílně J. Tmeje v Českých Budějovicích. Ta záhy ukončila činnost, a tak se v letech 1926-1929 vyučil v keramickém závodě F. Daňka jako modelář-keramik. V letech 1932-1934 absolvoval základní vojenskou službu u dělostřeleckého pluku, bezprostředně poté následoval sňatek s Boženou, rozenou Vančurovou. Roku 1939 byl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde setrval do roku 1940 jako žák prof. Jana Laudy. Následně se vrátil do Českých Budějovic na vedoucí pozici v Daňkově závodu, kde setrval do roku 1945. Již v roce 1944 se stal členem Sdružení jihočeských výtvarníků a v roce 1949 i členem Svazu československých výtvarných umělců, kde zastával i různé krajské funkce.

V roce 1948 byl přizván k přípravám na obnovu za války odstraněného pomníku Jana Valeriána Jirsíka před českobudějovickou katedrálou. Mrázek opravil zachovalý původní sádrový model sochy, k jejímu odlití a obnově památníku ale nakonec nedošlo. +more V roce 1950 se poprvé účastnil veřejné sochařské soutěže. Získal první cenu, kterou byla zakázka plastiky Dělnický učitel pro základní školu v Miroticích. Následovaly další soutěže a výstavy. V roce 1956 podnikl studijní cestu do Německa, 1957 do Maďarska a Jugoslávie, 1969 do Rakouska a Itálie, 1972 do Sovětského svazu a 1975 znovu do Jugoslávie a 1976 znovu do Sovětského svazu a Německa, následně do Řecka. Roku 1979 do Belgie, Holandska a Francie.

V roce 1970 byl jmenován členem Přípravného výboru výtvarných umělců v Jihočeském kraji, dva roky poté byl zvolen do výboru krajské organizace Svazu českých výtvarných umělců a do umělecké komise Českého fondu výtvarných umění. Dva roky poté byl jmenován členem Umělecké komise hlavního města Prahy.

Mrázek byl roku 1977 jmenován Zasloužilým umělcem a v roce 1982 mu byl propůjčen Řád práce. Kromě toho se mu dostalo více než 15 dalších poct a ocenění, mimo jiné to byly Pamětní medaile 700 let města Českých Budějovic (1965), Stříbrná medaile ze zásluhy v souvislosti s 100 let založení Jihočeského muzea (1977) a Zlatý odznak města Českých Budějovic (1979).

Dílo

V mládí chtěl být malířem. Tomu však nebyly další životní události nakloněné a umělecké osudy směřovaly k sochařství. +more Původní zálibu autor uplatnil jen krátce jako malíř porcelánu v Praze, částečně též v době nástupu socializace v zemědělství, kdy dostal ke zpracování politické plakáty a letáky určené pro venkov.

Bořivoj Lauda považoval za první Mrázkovy závažné umělecké práce především hliněné sochy z první poloviny čtyřicátých let. Odrážejí události druhé světové války, jsou zobrazením lidských tragédií a protestem proti bezpráví. +more Vyznačují se až expresivním výrazem. Sochařské portréty druhé poloviny 40. let (Kebl, Otík, Pavlík) označil Lauda za realisticky přesvědčivé a pozdější portréty jako Renata (1959), Karel Štěch (1977) a Karel Stehlík (1978) považuje za silné stránky Mrázkovy tvorby.

Řada Mrázkových prací (soch, plastik, reliéfů) byla určena pro veřejný prostor a to jak interiéry, tak exteriéry, ve kterých se uplatnila i monumentálnější díla (prvním se stal reliéf pro Památník padlým sovětským vojákům z roku 1956 umístěný na hřbitově svaté Otýlie). K nim patřily sochy pro pomníky a památníky související s válečnými událostmi, dekorativní sochy (často součásti vodních prvků) a v menší míře i sochy socialistických funkcionářů (např. +more portrét pro pomník Klementa Gottwalda v Dačicích nebo socha téhož pro České Budějovice). Většina Mrázkova díla určená pro veřejný prostor se uplatnila v jižních Čechách, především v Českých Budějovicích a blízkém okolí. K nejznámějším patří Malše II. umístěná u Lidické třídy poblíž pivovaru Samson, Labutě na křižovatce Lidické a Mánesovy u domu Experiment (postupující chátrání zanedbané plastiky město omlouvá složitými majetkovými poměry), Volavky pro fontánu v parku Sady (odcizeno 1995) a Basketbalista v parku Dlouhá louka u Sportovní haly. Zcela jedinečným Mrázkovým dílem je bronzové sousoší Soutok Vltavy s Malší (1962), které Miroslav Krajný popisuje jako navzájem se proplétající ženské akty s důrazem na hybnost, dramatičnost a zvýrazněný senzualizmus. Sousoší bylo do roku 2008 umístěno ve fontáně na „náměstí“ Vltava-střed (před KD Vltava na stejnojmenném sídlišti), odkud bylo během rekonstrukce prostranství odstraněno a do veřejného prostoru vráceno až v roce 2021, ovšem na nové místo u Dlouhého mostu. Cenná je rovněž socha Pramen umístěná ve vodárenské areálu Plav.

Mrázkovy pomníky, památníky a pamětní desky byly zejména v souvislosti s rozmachem socialistické výstavby v 70. letech 20. +more století rozesety po celém Jihočeském kraji. Vytvořil díla pro Dačice, Jindřichův Hradec, Novou Včelnici, Týn nad Vltavou, Zliv a další obce. Jeho dílo bylo bohatě zastoupeno na výstavách v jižních Čechách, ale také v Praze v roce 1964 i ve Švédsku a Maďarsku.

Seznam děl

Díla jsou řazena chronologicky, seznam není kompletní.