Franz Kuhn von Kuhnenfeld

Biografie

svobodných pánů (1852) Narodil se v Prostějově jako mladší syn c. +more k. hejtmana Franze Kuhna (1772-1842), účastníka napoleonských válek povýšeného v roce 1823 do šlechtického stavu. S vyznamenáním vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě a v roce 1837 vstoupil do armády jako poručík u 1. pěšího pluku, s nímž sloužil v Itálii. V roce 1843 byl v hodnosti nadporučíka zařazen do sboru důstojníků generálního štábu a jako pobočník velitele praporu poté působil u 48. pěšího pluku v Rijece. V roce 1848 byl povýšen na rytmistra a během revolučních let 1848-1849 se vyznamenal v bojích v Itálii (bitva u Custozzy, bitva u Santa Lucie), zúčastnil se také akcí proti maďarským povstalcům. V roce 1849 byl povýšen na majora a obdržel rytířský kříž Řádu Marie Terezie (dekorován za účast v bitvě u Santa Lucie). Poté působil jako náčelník štábu u 11. armádního sboru v Uhersku a od roku 1856 vyučoval strategii na nově zřízené Válečné škole (K. u. k. Kriegsschule) ve Vídni. Mezitím postupoval v hodnostech (podplukovník 1853) a v další další válce v Itálii (1859) působil jako náčelník štábu generála Gyulaie. Od roku 1860 byl velitelem pěšího pluku č. 17 v Lublani.

V roce 1863 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení pěší brigády v Tridentu. Ve válce v roce 1866 bojoval v Tyrolsku proti Garibaldiho jednotkám. +more Za zásluhy získal komandérský kříž Řádu Marie Terezie a ještě v roce 1866 obdržel hodnost polního podmaršála. Poté zastával funkci velitele 8. pěchotní divize v Tyrolsku, respektive zástupce vrchního velitele pro Tyrolsko a Vorarlbersko.

Ministr války

Ministr války Franz Kuhn von Kuhnenfeld Od +more_leden'>18. ledna 1868 do 14. června 1874 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání). Zasadil se o výrazné reformy ozbrojených sil. Zavedl všeobecnou brannou povinnost, urovnal vztahy s Uherskem a přispěl k utvoření obou dílčích zeměbraneckých vojenských sil (předlitavský landwehr, uherský honvéd). Ve funkci ministra také zrušil Vojenskou hranici a toto balkánské území začlenil do civilní struktury státní správy. Na základě zkušeností z prusko-rakouské války (1866) měl zájem o nové topografické zaměření celého území monarchie a na základě jeho návrhu probíhalo od roku 1869 tzv. třetí vojenské mapování. Zasloužil se také o zrušení tělesných trestů v armádě včetně bičování, prosadil také omezení pravomocí čestných majitelů pluků, které dosud smrděly značnou protekcí. Uplatnil se i jako spisovatel, publikoval odborné studie v oboru astronomie, zeměpisu a vojenství. V roce 1870 vydal knihu Der Gebirgskrieg. K datu 23. dubna 1873 byl v armádě povýšen do druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra.

Po odchodu z ministerské funkce zastával od roku 1874 post zemského velitele pro Štýrsko, Korutany a Kraňsko se sídlem ve Štýrském Hradci. Po transformaci zemských velitelství zůstal po roce 1883 ve Štýrském Hradci jako velitel nově zřízeného +more_armádní_sbor_(rakousko-uherská_armáda)'>3. armádního sboru. Jako bývalý ministr války a oceňovaný odborník měl i ve funkci oblastního velitele stále značný vliv. Sebevědomí spolu s kritikou zahraniční politiky nakonec způsobily jeho pád. V roce 1888 pobýval ve Štýrském Hradci korunní princ Rudolf, generál Kuhn během rozhovorů s následníkem trůnu prezentoval svůj značně negativní postoj ke spojenectví Rakouska-Uherska a Německa. Korunní princ Rudolf sice s jeho názory souhlasil, ale poté, co se obsah jejich debat dostal k císařskému dvoru, Kuhn byl za několik týdnů zbaven funkce a odeslán do penze (k datu 16. července 1888). Vzhledem k jeho regionální popularitě ve Štýrsku mu byl zakázán i další pobyt ve Štýrském Hradci a musel se přestěhovat do Vídně. Zbytek života strávil v soukromí, v zimě pobýval ve Vídni a v létě v severní Itálii na zámku Strassoldo u své nejstarší dcery Rosiny, provdané hraběnky Strassoldové, kde také zemřel.

Tituly a ocenění

Díky otcově nobilitaci v roce 1823 užíval od dětství šlechtický titul Edler von Kuhnenfeld. Jako nositel prestižního Řádu Marie Terezie měl nárok na povýšení do stavu svobodných pánů, tento titul mu byl udělen v roce 1852. +more Ve funkci ministra války obdržel v roce 1869 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během vojenské služby získal řadu vyznamenání nejen v Rakousku-Uhersku, ale i od zahraničních panovníků. Mimo jiné byl také čestným občanem v Innsbrucku a několika dalších městech. Od roku 1866 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 17 dislokovaného v Klagenfurtu. Kromě řady dalších čestných funkcí byl mimo jiné čestným hejtmanem ostrostřelců v Trutnově (1868). V letech 1868-1896 zastával funkci kancléře Řádu Marie Terezie.

Rakousko-Uhersko

+moreStef. Ungh. _-_GC. png'>60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1874) * 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1868) * 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Marie Terezie (1866) * 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž (1850) * 60x60pixelů rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1849) * 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1848).

Zahraničí

60x60pixelů velkokříž Řádu sv. +more Mořice a sv. Lazara (Itálie) * 60x60pixelů rytíř Řádu Takova I. třídy (Srbsko) * 60x60pixelů rytíř Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát) * 60x60pixelů velkokříž Řádu meče (Švédsko) * 60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko) * 60x60pixelů Řád lva a slunce I. třídy (Persie).

Rodina

V roce 1852 se oženil s Rosinou von Thoren (1833-1894), dcerou c. k. +more plukovníka Kasimira von Thoren. Z manželství se narodilo sedm dětí. Ze synů vynikl Otto (1859-1939), který se prosadil jako rakousko-uherský diplomat a v letech 1909-1916 byl vyslancem v Portugalsku. Další syn Franz Moritz (1862-1934) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti polního podmaršála. Z potomstva byla nejstarší dcera Rosina (1856-1917), která se provdala do starého šlechtického rodu Strassoldů, její manžel, c. k. komoří Julius Cäsar hrabě ze Strassolda (1851-1890), byl mimo jiné prasynovcem maršála Radeckého.

Franzův mladší bratr Alexander (1826-1891) dosáhl v armádě hodnosti generálmajora a v roce 1868 mu byl udělen taktéž titul svobodného pána.

Odkazy

Reference

Literatura

VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; s. 286-290 (heslo Kuhn z Kuhnenfeldu) ISBN 978-80-905324-3-4

Externí odkazy

[url=https://de.wikisource.org/wiki/BLK%C3%96:Kuhn_von_Kuhnenfeld,_Franz_Freiherr]Franz Kuhn von Kuhnenfeld in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich[/url] *

Kategorie:Narození v roce 1817 Kategorie:Úmrtí v roce 1896 Kategorie:Ministři války Rakouska-Uherska Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouští válečníci Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Nositelé Řádu meče Kategorie:Nositelé Řádu Takova +more_Lazara'>Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Tajní radové Kategorie:Rakouští spisovatelé Kategorie:Narození 25. června Kategorie:Narození v Prostějově Kategorie:Úmrtí 25. května Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Muži.