François de Neufville de Villeroy

Životopis

zámku ve Versailles) Pocházel ze šlechtické rodiny, která během 16. +more a 17. století dosáhla vlivného postavení u královského dvora. Narodil se jako mladší syn maršála a dvořana Nicolase de Neufville, vévody de Villeroy (1598-1685), po matce Madeleine (1609-1675) pocházel z významné šlechtické rodiny Créquy. Otec byl vychovatelem Ludvíka XIV. , díky tomu François strávil dětství po boku malého krále a jeho mladšího bratra Filipa Orleánského. Přispěla k tomu i blízkost pařížského rodového paláce Hôtel de Villeroy ke královskému paláci.

Kariéra v armádě

Vojenskou kariéru zahájil ve službách císařské armády, bojoval proti Turkům a v roce 1664 byl zraněn v bitvě u sv. Gottharda. +more Téhož roku dosáhl hodnosti plukovníka ve francouzské armádě, po návratu do Francie se zúčastnil devoluční války, později bojoval v Německu pod velením maršála Turenna. Výjimkou v celoživotní přízni Ludvíka XIV. byla krátká epizoda v roce 1672, kde se jako milenec Olympie Manciniové musel dočasně vzdálit od dvora. V roce 1672 byl povýšen na brigádního generála a v roce 1674 dosáhl hodnosti maréchal de camp (generálmajor). Zúčastnil se dobyvačných válek Ludvíka XIV. , v nichž prokazoval osobní statečnost, k vedení větších vojenských uskupení však neměl schopnosti. V roce 1677 byl jmenován generálporučíkem královské armády. Mezitím byl již v roce 1673 jmenován pairem, po otci pak v roce 1685 zdědil titul vévody. Od roku 1685 až do smrti byl také guvernérem a velitelem provincie Lyonnais a města Lyonu. V roce 1688 získal Řád sv. Ducha.

Vyznamenal se během devítileté války a v roce 1693 dosáhl hodnosti maršála Francie, zároveň byl dekorován nově založeným Řádem sv. Ludvíka. +more Po smrti vévody Luxembourga převzal v roce 1695 vrchní velení v Nizozemí, téhož roku však selhal při obléhání Namuru, které vedl spolu s královým nemanželským synem vévodou de Maine. Po tomto neúspěchu nařídil v srpnu 1695 ničivé bombardování Bruselu, jímž chtěl očistit své jméno u krále. V kontextu války bylo zničení Bruselu ze strategického hlediska zcela zbytečné, v celkovém důsledku ale přispělo k nové přestavbě města do současné podoby. Od roku 1695 zastával Villeroy také čestnou hodnost kapitána královské gardy. Znovu byl vrchním velitelem jmenován na počátku války o španělské dědictví, nejprve v Německu a v roce 1701 v Itálii. Od prince Evžena Savojského utrpěl porážku u Chiari, v únoru 1702 prohrál další bitvu u Cremony a padl do rakouského zajetí. Velení v Itálii místo něj převzal schopnější vévoda de Vendôme. Villeroy byl držen v zajetí v Innsbrucku a ve Štýrském Hradci, propuštěn byl po devíti měsících v listopadu 1702. Spolu s maršálem Boufflersem pak velel ve Flandrech (1703). Zde utrpěl v květnu 1706 porážku od vévody Marlborougha ve velké bitvě u Ramillies v dnešní Belgii. V tomto střetnutí přišel maršál Villeroy o celé dělostřelectvo a 13 000 mužů, Francie také ztratila kontrolu nad dosud okupovanou Belgií. Tím skončila jeho vojenská kariéra, byl zbaven vrchního velení (znovu jej nahradil vévoda de Vendôme). Vrátil se do Francie, ale u dvora se příliš neobjevoval, v roce 1708 rezignoval i na post kapitána královské gardy. Jeho neúspěchy ve válce se staly terčem četných anekdot, satirických básní a pamfletů, přesto si dokázal uchovat své postavení předního francouzského velmože.

Regentství

+more_Veliký|Petra_I. _ve_Francii. _Car_drží_v_náručí_malého_Ludvík_XV. '>Ludvíka XV. , vlevo v červeném kabátci vévoda de Villeroy Díky přízni markýzy de Maintenon se v roce 1712 mohl znovu objevovat ve Versailles, nakonec byl v roce 1714 jmenován předsedou královské finanční rady a státním ministrem. Poslední vůlí Ludvíka XIV. byl jmenován členem regentské rady za nezletilého Ludvíka XV. , jehož se stal zároveň guvernérem. V regentské radě byl také prezidentem obchodní rady, všechny jeho posty v té době ale byly spíše jen čestné, svou autoritu uplatňoval jen z pozice paira a maršála Francie. Princ regent Filip Orleánský prosadil zrušení některých částí závěti Ludvíka XIV. , čímž Villeroy přišel o některé své posty. Funkci vychovatele Ludvíka XV. převzal fakticky až v roce 1717 (do té doby o malého krále pečovala vévodkyně de Ventadour). V té době sídlil v pařížském paláci Hôtel de Lesdiguières, který koupil v roce 1712. V tomto paláci byl v roce 1717 ubytován ruský car Petr I. Veliký během své návštěvy Francie. Způsob vedení vzdělání Ludvíka XV. a celkové chování maršála Villeroye vedlo k četným sporům s regentem Filipem Orleánským. Zatímco okolí Filipa Orleánského zastávalo liberálnější názory, Villeroy stál v čele přísně konzervativní frakce a v tomto duchu také ovlivňoval výchovu Ludvíka XV. Nakonec byl v roce 1722 vyhoštěn do Lyonu, kde stále zastával post guvernéra. Po smrti Filipa Orleánského byl Ludvík XV. prohlášen plnoletým (1723), nicméně potvrdil, že Villeroy má setrvat v Lyonu. Nucený exil skončil v roce 1724, u dvora se ale objevoval již jen zřídka a zcela bez vlivu na veřejné záležitosti. Zemřel v Paříži 18. července 1730 ve věku 86 let.

Rodina

zámku ve Versailles) V roce 1662 se jako sedmnáctiletý oženil s Marií Marguerite de Cossé-Brissac (1648-1708), dcerou Louise, vévody z Brissacu. +more Z jejich manželství pocházelo sedm dětí.

* 1. Louis Nicolas de Neufville, vévoda de Villeroy (1663-1734), generálporučík královské armády, kapitán královské gardy 1708-1734, guvernér v Lyonu 1730-1734, ∞ 1694 Marguerite Le Tellier de Louvois (1678-1711), dcera ministra války markýze Louvoise * 2. +more Camille de Neufville (†1671) * 3. Madeleine Thérèse de Neufville (1666-1723), jeptiška u karmelitánek v Lyonu * 4. Françoise Madeleine de Neufville (†1730), ∞ 1688 João de Sousa, markýz de Minas (1666-1722), portugalský královský komoří, generálporučík portugalské armády, člen královské válečné rady * 5. Catherine de Neufville (1674-1715), jeptiška v Paříži * 6. François Paul de Neufville (1677-1731), arcibiskup v Lyonu 1714-1731 * 7. François Catherine de Neufville, rytíř de Villeroy (1678-1700), kapitán královské galéry, padl na Maltě.

Odkazy

Reference

Literatura

Dictionnaire historique et biographique des généraux français, Paříž, 1823; díl 8. ; s. +more 169-173 [url=https://books. google. cz/books. id=uifS5ZC87cAC&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false]dostupné online[/url] * KODETOVÁ, Petra: Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701-1714; Praha, 2016; 280 s. ISBN 978-80-7557-037-6 * SAINT-SIMON, Louis, vévoda de: Paměti; Praha, 1959; 295 s. * VLNAS, Vít: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka, Národní galerie, Praha, 2001; 849 s. ISBN 80-7185-380-1.

Externí odkazy

[url=http://racineshistoire. free. +morefr/LGN/PDF/Neufville-de-Villeroy. pdf]Rodokmen vévodů de Villeroy[/url] * [url=https://dukesandprinces. org/2020/05/06/dukes-of-villeroy/]Historie rodiny de Villeroy[/url] * [url=https://en. wikisource. org/wiki/1911_Encyclop%C3%A6dia_Britannica/Villeroi,_Fran%C3%A7ois_de_Neufville,_Duc_de]Maršál François de Villeroy na webu Encyclopedia Britannica[/url] *.

Kategorie:Narození v roce 1644 Kategorie:Úmrtí v roce 1730 Kategorie:Francouzští maršálové Kategorie:Francouzští vojevůdci ve válce o španělské dědictví Kategorie:Francouzští vojáci v devítileté válce Kategorie:Osobnosti válek o španělské dědictví Kategorie:Osobnosti Ancien Régime Kategorie:Francouzští vévodové Kategorie:Francouzští šlechtici Kategorie:Narození 7. +more dubna Kategorie:Úmrtí 18. července Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ducha Kategorie:Nositelé Řádu svatého Ludvíka Kategorie:Narození v Lyonu Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Muži.