Cesko.wiki Fridrich Josias Sasko-Kobursko-Saalfeldský
Author
Albert FloresFridrich Josias Sasko-Kobursko-Saalfeldský (1737-1815) byl německý šlechtic a vojenský velitel. Narodil se jako syn Arnošta Fridricha Sasko-Kobursko-Saalfeldského a jeho manželky Sofie Antoinetty Brunšvicko-Wolfenbüttelské. Po smrti svého otce v roce 1745 se stal vévodou Sasko-Kobursko-Saalfeldským, ačkoli byl ještě potomkem. Jako vojenský velitel sloužil Fridrich Josias ve válkách vévodství Brunšvicko a Sasko-Saalfeldu. V roce 1764 se oženil s kněžnou Luisou z Sasko-Meiningenu, se kterou měl celkem osm dětí. V roce 1800 se Fridrich Josias zúčastnil koalitních válek, kde velel saskému vojsku proti francouzským jednotkám. Jeho nejvýznamnějším vítězstvím byla bitva u Hohenlindenu v roce 1800. Fridrich Josias zemřel v roce 1815 ve věku 77 let. Je pohřben v Sasko-Kobursko-Saalfeldské hrobce ve Svatém Augustinu v Coburgu.
Princ Bedřich Josiáš Sasko-Kobursko-Saalfeldský, (26. prosince 1737, Coburg] - 26. února 1815, tamtéž) byl rakouský vojevůdce, který dosáhl hodnosti polního maršála. Bývá stručněji označován také jen jako Josiáš, princ koburský. Účastnil se 13 tažení a 16 bitev, z nichž 10 velel a pouze tu poslední prohrál.
Život
Narodil se coby čtvrtý syn a nejmladší dítě vévody Františka Josiáše Sasko-Kobursko-Saalfeldského a jeho ženy Anny Sofie. Jak bylo zvykem, k nástupnictví byl veden pouze nejstarší syn, mladší synové byli vychováváni k vojenské kariéře, které se také plně věnoval od svých 18 let. +more V dětství studoval jazyky, náboženství (byl luterán) a přírodní vědy. Pro nedostatek prostředků v mládí necestoval, poprvé opustil vévodství až těsně před nástupem do vojenské služby, když doprovázel svou sestru Charlotte Sofii na její svatbu do Schwerinu.
Jako vojevůdce na vrcholu kariéry se během tažení do Rumunska, resp. tehdejší Moldávie seznámil s prostou ženou jménem Therese Stroffeck. +more 24. září 1789 se jim ve městě Roman narodil syn Frederick (podle jiných zdrojů Bedřich ), k jehož otcovství se hlásil. Oddáni byli po návratu do Koburku 24. prosince 1789. Syn byl povýšen do šlechtického stavu císařem 25. září 1808. Do dynastických záležitostí zasáhl jednou, kdy pro něho 17. února 1853 vytvořil Ernest II. poslední vévoda sasko-koburský a gothajský titul svobodný pán z Romanu podle místa jeho narození. Bylo to v době nástupnické krize vévodství. Ale situaci to nevyřešilo, jako nemanželsky narozený nikdy nebyl následníkem vévodského stolce.
I pro vleklou nemoc (trpěl růží na noze, nemohl už do sedla) odešel princ Josiáš v roce 1794 do výslužby a uchýlil se do Koburku. Sepsal paměti a zemřel stářím v roce 1815. +more Pochován je v kostele sv. Mořice v Koburku.
Vojenská kariéra
Sedmiletá válka a válka o dědictví bavorské
Při příležitosti svatby své další sestry v roce 1755 získal od svého nového švagra Karla Alexandra Braniborsko-Ansbašského hodnost rytmistra v jeho kyrysnickém pluku. Poprvé bojoval v bitvě u Lovosic. +more Začal velet a zúčastnil se bitvy u Štěrbohol, následného obléhání Prahy a bitvy u Kolína. Pak se účastnil odstřelování Žitavy a bitvy u Vratislavi. V roce 1758 byl povýšen na podplukovníka. Při tažení v roce 1759 byl postřelen do paže a povýšen do hodnosti plukovníka Ansbašského pluku. Pod velením polního maršála Laudona bojoval v bitvě u Lehnice a dobyl Svídnici.
Dále kariérně postupoval, v roce 1766 se stal generálmajorem a velel brigádě, v roce 1773 byl povýšen na podmaršálka. V letech 1778 až 1788 byl vojenským velitelem v Uhrách a v Haliči a byl povýšen na generála jezdectva.
Osmá rakousko-turecká válka
Po vypuknutí války v roce 1787 dostal za úkol odrazit tureckou invazi do Bukoviny. Pod velením polního maršála Laudona se svým osmnáctitisícovým haličským sborem zvolil útočnou strategii a vpadl na území turecké Moldávie. +more Zde v dubnu 1788 spolu s ruským vojskem dobyl pevnost Pojana-Losi a v srpnu pevnost Chotin. Pochodem přes území nově založeného Rumunska se spojil s oddíly generála Suvorova, se kterým v srpnu 1789 porazil osmanské vojsko v bitvě u Fokšan. Za toto vítězství obdržel velký kříž vojenského řádu Marie Terezie. V říjnu 1789 byl povýšen na polního maršála. Dále dobyl pevnost Orsowa. Po uzavření míru v Svištovu v roce 1791 byl jmenován velícím generálem v Maďarsku.
Francouzské revoluční války a napoleonské války
Za francouzských revolučních válek byl roku 1793 jmenován velitelem v Rakouském Nizozemí. S francouzskými vojsky svedl vítězné bitvy u Aldenhovenu a Neerwindenu, dobyl pevnost Maastrichtu a zajistil tak Nizozemí. +more Po bitvě u Famars překročil francouzské hranice a uštědřil revolučním silám další porážky.
V roce 1794 obnovil svou francouzskou kampaň. V dubnu zvítězil v bitvě u Landrecy a následně obsadil i tuto pevnost. +more V květnu opět triumfoval dokonce za přítomnosti císaře jako velitel pravého křídla u Tournai a zatlačil nepřítele až k Arrasu. Pak se ale síly francouzských a rakouských vojsk vyrovnaly a 26. června 1794 prohrál bitvu u Fleurus a musel ustoupit z Nizozemí za řeku Maas.
Odkaz v kultuře a názvosloví
Největšího věhlasu dosáhl po porážce turecké armády v Rumunsku v roce 1789. Tehdy na jeho počest složil J. +more Haydn přehlídkový pochod, dnes zvaný Koburský pochod a W. A. Mozart složil contredanse Vítězství hrdiny z Koburku (KV 587). V Čechách byla na jeho počest pojmenována v tom roce nově založená vesnice Koburk.
Vděčni mu byli i v jeho rodném v bavorském Koburku, 24. října 1911 mu na Divadelním náměstí v Koburku odhalili pomník.