Galatea (Massé)

Galatea (ve francouzském originále Galathée) je dvouaktová komická opera (opéra comique) francouzského skladatele Victora Massého na libreto Julese Paula Barbiera a Michela Forentina Carrého. Měla premiéru 14. dubna 1852 v pařížském divadle Théâtre de l'Opéra-Comique (Salle Favart 2) a stala se prvním Massého úspěchem.

Vznik díla

Po relativním úspěchu Zpěvačky se závojem (1850) se Massé na scéně Opéra-Comique prosadil svým druhým dílem, komickou až fraškovitou aktovkou Galatea, která byla rovněž jeho první spoluprací s autorskou dvojicí libretistů Barbier - Carré. Významnou spoluautorkou úspěchu byla představitelka titulní role, sopranistka Delphina Ugaldová. +more Úlohu Pygmaliona ztvárnila sopranistka Palmyre Wetheimberová; později byla tato role přepracována na baryton a proslavil se v ní Jean-Baptiste Faure, pro kterého tato opera znamenala začátek velmi úspěšné kariéry.

Parodické antické náměty byly v době Druhého císařství oblíbené (viz operety Offenbachovy). Libreto vychází ze známého a v operních dějinách již často zpracovaného (Rameau, J. +moreA. Benda, Cherubini, Donizetti) námětu sochaře Pygmalióna, který se zamiloval do vlastní sochy, již Afrodita na jeho prosbu oživila. Jména obou dalších postav jsou rovněž převzata z řecké mytologie: Ganymédés je původně pohledný chlapec a číšník olympských bohů, zatímco Midás byl král pověstný bohatstvím a špatným uměleckým vkusem.

Dobová kritika nalézala v libreto mnoho poezie literárních kvalit, ale také příliš mnoho humoru směrovaného na „méně vzdělané“ vrstvy obecenstva. Obdobný posudek se vztahoval na hudbu. +more Massého partitura „je vkusná, obsahujíc šťastně nalezené melodie, elegantní kontury a duchaplnou orchestraci“, ale obsahuje „politováníhodné nevyváženosti“.

Galatea se stala populární v západní Evropě i zámoří (premiéry v Bruselu roku 1852, v Buenos Aires roku 1854, v New Orleans roku 1858. ). +more Jako jediná z Massého oper byla uvedena i v českých zemích; českou premiéru měla v Prozatímním divadle dne 17. prosince 1873 v překladu Emanuela Züngela.

Libreto Galatey následně upravil Poly Henrion (vl. jm. +more Leonard Kohl von Kohlenegg) pro Franze von Suppého, zakladatele vídeňské odnože operety. Jeho Krásná Galatea (Die schöne Galathee, premiéra 30. června 1865) se stala populárnější a přinejmenším ve střední Evropě případnou konkurenci Massého opery vytlačila.

Osoby a první obsazení

Děj opery

Pygmalion a Galatea na karikatuře Honoré Daumiera Scéna představuje Pygmalionův sochařský ateliér na Kypru, v mytické době.

1. dějství

Ganymédés dřímá v ateliéru svého mistra Pygmaliona, zatímco se zvenčí ozývá sbor nesoucí oběti Venuši (L'aurore, en sourient). Jeho klid ruší bohatý kupec a sběratel kuriozit Midas (představuje se v kupletech Depuis vingt ans j'exerce), který se dozvěděl o nádherné soše, již Pygmalion vytesal a nyní ji přede všemi ukrývá. +more Ganymédés Mydasovi potvrzuje, že jeho mistr se do sochy zamiloval a žárlí, avšak za řádný obnos je Ganymédés ochoten sochu ukázat. Midas je jí skutečně nadšen. Překvapí je ale Pygmalion, který je rozzuřený na svého sluhu i na neomaleného kupce, který mu za sochu nabízí peníze (tercet Qu'ai-je vu. - Je suis mort. ). Sochař jim vychvaluje přednosti sochy jakožto milostného objektu (kuplety Toutes les femmes sont inconstantes et sans foi). Když osamí, v árii vyznává svou lásku soše, kterou pojmenoval Galatea, a žádá Venuši, aby jí vdechla život (Tristes amours. O Vénus, sois-moi clémente).

A skutečně, socha oživne a ihned přistoupí na Pygmalionovu lásku (duet Aimons. il faut aimer. +more tout aime. ). Galatea zpívá o tom, že jí patří svět, a přinejmenším Pygmalion je ochoten jí jej složit k nohám. Oživená socha se ale brzy začne nudit. Když ji Pygmalion nechce nechat odejít, alespoň jej pošle obstarat něco k jídlu. Galatea zatím na zahradě s doprovodem lyry zpívá árii o rozkoších života (Que dis-tu. je t'écoute et ne puis te comprendre. Roses parfumés. Accourez, rois du monde. ).

2. dějství

Ganymédés opět podřimuje a opěvuje nicnedělání a spánek (kuplety Ah. qu'il est doux. +more Dormir est un plaisir céleste. ). Ze zahrady přichází Galatea, která shledává Ganyméda pohlednějším než Pygmaliona a ihned jej svádí. Přichází opět Midas, kterému se kráska ještě více líbí živá a hodlá ji získat pomocí peněz a šperků. Galatea dary dychtivě přijímá, nicméně stále je toho názoru, že Midas je mnohem ošklivější než Ganymédés a že ho tedy nechce (tercet Il me semblait n'être point laid. ).

Ganymédés a Midas se stihnou schovat, když se vrací Pygmalion s jídlem a pitím. Ganymédés je přivolán k prostírání (kvartet všech postav Allons, à table. +more). Galatei chutná, zejména víno pije plnými doušky a hned o něm pěje (kuplety Sa couleur est blonde et vermeille). Pygmalionova snaha omezit Galateinu konzumaci alkoholu ji rozzuří (při převracení nábytku odkryje schovaného Midase) a prchá, pronásledována Pygmalionem a Midasem. Unikne jim však a přesvědčuje Ganyméda, aby s ní odešel (duet Ganymède. c'est toi que j'aime). Ten se po značném váhání rozhodne jí vyhovět, ale to už se vrací zuřivý a ozbrojený Pygmalion. Galatea se zachrání na svém podstavci a opět zkamení. Pygmalion nyní s radostí sochu prodá Midasovi (který o takovou kurozitu ještě neztratil zájem) a jde užívat života se svými přáteli (finále Grands dieux. Pygmalion, viens avec nous. A moi, folles maîtresses).

Nahrávky

1912, zpívají (Pygmalion) André (Léon-Pierre-Napoléon) Gresse, (Galathée) Jane Morlet, (Mydas) Jouvin, (Ganymède) Albert Vaguet, Orchestre de Opéra Paris diriguje Émile Archainbaud (2 LP resp. 1 CD, Bourg BG 4019-20)

Nejslavnější árii, Galateinu pijáckou píseň (Sa couleur est blonde et vermeille), nazpívala např. Cécile Merguillierová.

Reference

Externí odkazy

[url=http://books. google. +morebe/books. id=8pDwAAAAMAAJ&dq=Galath%C3%A9e&hl=fr&pg=RA2-PA19#v=onepage&q=Galath%C3%A9e&f=false]Libreto ve francouzštině[/url] * [url=http://www. archive. org/details/bgalatheopra00mass]Klavírní výtah opery[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20110615201356/http://www. operone. de/opern/galateem. html]Ke Galatei na Operone. de[/url].

Kategorie:Opery Victora Massého Kategorie:Opery ve francouzštině Kategorie:Opery z roku 1852 Kategorie:Opery na mytologický námět Kategorie:Opery poprvé uvedené v Paříži