Gertruda Engelová

Technology

12 hours ago

Author

Plukovnice v. v. Gertruda Engelová (též Englová, rozená Frankensteinová, 16. května 1910, Český Krumlov - 10. října 2003 Praha) byla česká lékařka židovského původu, členka KSČ a feministka, příslušnice zdravotnického personálu v rámci československých jednotek v Sovětském svazu. 11. února 1942 se stala vůbec první ženou v 1. československé samostatné brigádě v SSSR jako jedna z několika Čechoslovenek v rámci jednotek v SSSR dosáhla v rámci nasazení ve druhé světové válce důstojnické hodnosti. Posléze pak krátce působila v Československé lidové armádě jako žena s jednou z nejvyšších vojenských hodností. Stala se tak historicky první ženou přijatou do řad československé armády.

Život

Narodila se v Českém Krumlově do židovské rodiny Mořice Frankensteina a jeho manželky Merty, rodina se posléze přestěhovala do Žatce, kde Gertruda vychodila obecnou školu a německé gymnázium. Roku 1936 pak dokončila studium na +more_lékařská_fakulta_Univerzity_Karlovy'>Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a získala titul MUDr. . Byla levicově smýšlející, posléze vstoupila do KSČ. Po promoci roku 1937 nastoupila na německou kliniku v Praze a poté na dětskou kliniku prof. Brdlíka, odkud ji roku 1938 po vzniku tzv. Druhé republiky kvůli jejímu židovskému původu propustili.

Druhá světová válka

Po rozpadu Československa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava a Slovenského státu roku 1939 se, mj. z důvodu rostoucí perzekuce protektorátními úřady pod vlivem tzv. +more Norimberských zákonů, přesunula díky organizaci Interhelpo spolu s dalšími československými komunisty a emigranty do exilu v Krakově. Působila v orgánu československé emigrace v Katovicích, zde se seznámila se svým budoucím manželem Františkem Engelem. Po obsazení Polska v září 1939 a začátku druhé světové války se přes Lvov a Rovno přesunula do Stalingradské oblasti, kde manželem pracovali jako lékaři. Dále se přesunula do Akťubinsku, kde byli soustředěni další českoslovenští emigranti.

Zde 11. února 1942 vstoupila do nově zformované 1. +more československé samostatné brigády pod velením Ludvíka Svobody v hodnosti vojína. Stala se vůbec první ženou přihlášenou k v jednotce, zároveň se stala vrchní lékárnicí brigády, a také členkou šestičlenné ženské jednotky pod velením farmaceutky Heleny Petránkové. Díky své odbornosti byla zpočátku nasazena v polní nemocnici v Buzuluku, kde pečovala o pacienty na lůžku. Roku 1943 se přesunula zpět k 1. čs. samostatné brigádě na frontu, se kterou se zapojila jako sanitářka do bitvy u Sokolova. Poté půl roku působila jako lékařka nemocnice Rudé armády v Novochopersku. V říjnu 1943 se vrátila na frontu, kde se zapojila do bojů o severozápadní Ukrajinu a těžkých bojů o Dukelský průsmyk. Roku 1944 jí byla spolu s Petránkovou propůjčena hodnost podporučíka. 1. února 1945 se stala vrchní lékařkou nově vzniklého 1. československého armádního sboru, se kterým se zúčastnila procesu osvobozování Československa.

Po válce

Pokračovala ve službě v nově vytvořené Československé lidové armádě v hodnosti plukovnice, tedy v jedné z nejvyšších hodností v ozbrojených silách ČSR. Působila jako lékařka v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, posléze pak na Ministerstvu národní obrany. +more Roku 1950 byla přesunuta do aktivní zálohy, většinu kariéry pak strávila jako civilní lékařka v OÚNZ Slapy.

Ocenění

Za své vojenské zásluhy obdržela Československý válečný kříž 1939, Medaili za zásluhy II. a I. +more stupně, Československou vojenskou medaili se štítkem SSSR 1945, sovětskou Medaili za vítězství nad Německem a další vyznamenání.