Gianluca Pagliuca

Gianluca Pagliuca (18. prosinec 1966, Bologna, Itálie) je bývalý italský fotbalový brankář. V letech 2014 až 2020 působil jako trenér mládeže v Boloni.

Nejdéle v klubové kariéře působil v Sampdorii, kde získal celkem šest trofejí. Také hrál v Interu, v Boloni a kariéru ukončil v Ascoli v roce 2007 ve věku 40 let. +more Vyhrál anketu o nejlepšího hráče sezony v italské lize (1996/97, 2004/05) a IFFHS jej zařadila na 16. místo o nejlepšího brankáře mezi lety 1987-2011.

V letech 1989 až 1998 byl součástí reprezentace, za kterou odehrál 39 zápasů. Byl na třech šampionátech, ale jen na dvou startoval (1994 a 1998). +more Na MS 1990byl náhradníkem. Byl i na OH (1988, 1996).

Do roku 2016 měl nejvíc odehraných zápasu v nejvyšší lize. Když ukončil kariéru měl na kontě 592 utkání a byl na 2. +more místě za Maldinim. Od roku 2021 je členem síně slávy v Interu.

Klubová kariéra

Sampdoria

V roce 1986 přišel nejprve na hostování a později za 300 milionů lir z Boloně. Do prvního utkání zasáhl v září 1987, ale stabilní místo v sestavě měl od sezony 1988/89. +more Byl podporován trenérem Boškovem. Klubu pomohl dvakrát za sebou vyhrát Italský pohár (1987/88 a 1988/89) a také dvakrát za sebou dostat klub do finále poháru PVP (1988/89 a 1989/90). V prvním finále prohrál s Barcelonou (0:2), ale ve druhém vyhrál v prodl. nad Anderlechtem (2:0).

První titul pro hráče i pro Dorii byl v sezoně 1990/91. Také hrál finále v italském poháru, jenže prohrál s Římem. +more Vynikající výkony jej zařadilo na 21. místo v anketě o Zlatý míč. Také byl vyhlášen jako šestý nejlepší brankář světa. V následující sezoně sice neohájil titul, ale vyhrál první italský superpohár a také si zahrál finále LM, ve kterém prohráli opět s Barcelonou (0:1), brankou v prodloužení. Poslední trofej pro Sampdorii získal v poslední sezoně v klubu a to Italský pohár v sezoně 1993/94. Za Dorii odchytal celkem 286 utkání, z toho 198 v lize, což je nejvíc v historii klubu a inkasoval 257 (183 v serii A) branek.

Inter

Do Nerazzurri odcházel v roce 1994 za 8 miliard lir + hráči Walter Zenga a Riccardo Ferri. Zde působil pět let a za tu dobu získal jen jednu trofej. +more V každe sezoně byl brankář číslo jedna, ale velkých klubových výsledků neměl. Nejlepšího umístění v lize měl v sezoně 1997/98. to obsadil 2. místo o 5 bodů za Juventusem. V evropských pohárech byl dvakrát za sebou ve finále v poháru UEFA (1996/97, 1997/98). V prvním finále nestačil na německý Schalke 04, ale ve druhém již vyhrál nad Laziem a slavil zisk jediné trofeje v dresu Nerazzurri. Po sezoně 1997/98 se změnil trenér. Přišel Marcello Lippi a ten koupil Peruzziho a Gianluca raději odešel po celkem 234 (165 v Serii A) utkání pryč.

Bologna a Ascoli

Do svého mateřského klubu přišel v roce 1999. S klubem hrál v první sezoně pohár UEFA a v lize udržel čisté konto dlouhých 559 minut v řadě a pomohl klubu k 11. +more místu v tabulce. Nejlepší umístění v lize bylo 7. místo v sezoně 2001/02 a naopak nejhorší bylo sestupové 18. místo v sezoně 2004/05. Rok strávil ve druhé lize. Poslední dvě sezony dělal kapitána. Za Boloňu nastoupil do 226 utkání v řadě z 228 možných, čímž stanovil rekord v klubu.

V roce 2006, ve 39 letech odešel do Ascoli, která hrála v nejvyšší lize. Dne +more_září'>17. září 2006, nastoupil do 571 utkání v nejvyšší lize, což byl nový rekord. Tím překonal Zoffa (později jej překonali další 4 hráči). Do konce sezony ještě přidal další zápasy a zastavil se na čísle 592. Také prodloužil sérii po sobě jdoucích zápasů na 247 utkání. Konec byl ale sestupový. V lize skončil na 19. místě a klub s ním neprodloužil smlouvu. A tak se po celkem 814 (592 v Serii A) utkání, ve 40 letech ukončil kariéru. V roce 2016 jeho brankářský rekord v utkání překonal Gianluigi Buffon.

Hráčská statistika

Reprezentační kariéra

Za reprezentaci odehrál 39 utkání a inkasoval 27 branek. Byl již povolán na OH 1988. +more Byl i nominován na domácí šampionát v roce 1990, ale žádné utkání neodehrál. První utkání za národní tým odehrál 16. června 1991 proti SSSR (3:2). Až příchodem nového trenéra Sacchiho se dostával častěji do branky a pro trenéra byl brankářem číslo jedna. Zúčastnil se šampionátu v roce 1994, kde ve druhém utkání ve skupině dostal v 21. minutě hry červenou kartu. Po dvou zápasovém distanci chytal až do finále, kde prohrál v penaltovém rozstřelu.

Po šampionátu byl nadále jedničkou, ale od roku 1995 se jeho reprezentování změnilo. Dostávali možnost chytat jiní. +more Byl povolán na OH 1996, kde odchytal všechna utkání a také se dostal na šampionát v roce 1998. Trenér Maldini na něj sázel a odchytal všechna utkání, ale více než na čtvrtfinále nedosáhl. Poté již za národní tým nenastoupil.

Statistika na velkých turnajích

Hráčské úspěchy

Klubové

1× vítěz italské ligy (1990/91) * 3× vítěz italského poháru (1987/88, 1988/89, 1993/94) * 1× vítěz italského superpoháru (1989) * 1× vítěz poháru PVP (1989/90) * 1× vítěz poháru UEFA (1997/98)

Reprezentační

3× na MS (1990 - bronz, 1994 - stříbro, 1998) * 2× na OH (1988, 1996)

Individuální

2x vítěz ankety Guerin d'oro (1996/97, 2004/05) * člen síně slávy v Interu (2021)

Vyznamenání

100px Řád zásluh o Italskou republiku (1991)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://www. transfermarkt. +morede/gianluca-pagliuca/profil/spieler/5985]Profil hráče[/url] na Transfermarktu * [url=https://www. national-football-teams. com/player/10705/Gianluca_Pagliuca. html]Profil hráče[/url] na National-football-teams. com.

Související články

Seznam italských fotbalových reprezentantů

Kategorie:Italští fotbaloví reprezentanti Kategorie:Fotbaloví brankáři Kategorie:Fotbalisté Bologna FC Kategorie:Fotbalisté Sampdorie Janov Kategorie:Fotbalisté Interu Milán Kategorie:Fotbalisté Ascoli Calcio Kategorie:Narození 18. +more prosince Kategorie:Narození 1966 Kategorie:Narození v Boloni Kategorie:Muži Kategorie:Vítězové Poháru UEFA Kategorie:Vítězové Poháru vítězů pohárů.