Gracián Chaloupka

Technology

12 hours ago

Author

Gracián Chaloupka (11. září 1899, Olomouc – 8. června 1983, Praha) byl český spisovatel a novinář. Pocházel z rodiny právníka a politika JUDr. Antonína Chaloupky. Vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde byl ovlivněn profesory Ivanem Luptákem a Karlem Englišem. Od mládí se angažoval v různých literárních a kulturních spolcích. Své první povídky a eseje publikoval především v časopisu Lidové noviny a v dalších periodikách. V roce 1917 se účastnil první světové války na italské frontě, což ovlivnilo jeho tvorbu. Po válce se usadil v Praze a začal se věnovat novinářské práci. Pracoval pro Národní listy, Švejkův vlastivědný zpravodaj a časopis Druhá řada. V letech 1921-1925 byl redaktorem a zástupcem šéfredaktora Národních listů. Později spolupracoval s časopisy Nový den a Vítězný únor. V roce 1956 odešel do výslužby. Chaloupka se za svého života stal jedním z nejznámějších českých spisovatelů a publicistů. Jeho díla, jako například román Zrcadlo (1937), nebo sbírka povídek Maska a kříže (1940), byla oceněna literárními cenami a jsou stále považována za významný příspěvek k české literatuře. Jeho tvorbu charakterizuje psychologický realismus a zájem o lidskou duši. Gracián Chaloupka zemřel v roce 1983 v Praze, kde je také pohřben. Jeho odkaz v české literatuře a novinařině zůstává živý dodnes.

Gracián Chaloupka (18. prosince 1904, Krnčice - 22. září 1976, Brno) byl český historik a pedagog.

Biografie

Gracián Chaloupka se narodil v roce 1904 v Krnčicích, v roce 1925 odmaturoval na gymnáziu v Moravských Budějovicích, tam jej ovlivnili pedagogové Josef Fišer a František Jech. Mezi lety 1925 a 1929 vystudoval obory dějepis a zeměpis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. +more Po dokončení studia z důvodu hospodářské krize, kdy byl přebytek středoškolských profesorů, nastoupil tak na místo výpomocného učitele na devítiletky v okrese Třebíč. V roce 1935 již nastoupil na gymnázium, ale postupně vystřídal působiště v různých městech, pracoval na gymnáziích v Praze, Zábřehu na Moravě, Liberci nebo Ostravě. Po skončení druhé světové války odešel do Brna, kde získal doktorát filozofie a kde začal přednášet československé dějiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, posléze začal učit dějepis na gymnáziu a také na hudební konzervatoři. V roce 1956 pak nastoupil na pozici vědeckého pracovníka v Historickém ústavu Akademie věd. Zemřel v roce 1976 v Brně a pohřben byl na tamním Ústředním hřbitově.

Věnoval se primárně dějinám moravských měst či vesnic, sekundárně i hospodářským dějinám. Věnoval se také pozůstalosti a dílu Josefa Fišera, byl nazýván i strážcem jeho pozůstalosti.