Gyula Kőnig

Technology

12 hours ago

Author

Gyula Kőnig, také známý jako Julius König (16. prosince 1849, Győr, Maďarsko - 8. dubna 1913, Budapešť), byl maďarský matematik. Zabýval se mnoha obory napříč celou matematikou, zejména však algebrou, teorií čísel, geometrií, teorií množin a analýzou.

Život

Gyula Kőnig se narodil v maďarském Győru, kde také získal základní a středoškolské vzdělání. Po ukončení střední školy odešel do Vídně studovat medicínu. +more Brzy však začal tíhnout spíše k přírodním vědám a matematice a z tohoto důvodu přestoupil na univerzitu v Heidelbergu, na níž tehdy učily takové osobnosti jako Gustav Kirchhoff nebo Hermann von Helmholtz. Osobou, která zapříčinila Kőnigův postupný příklon k čisté matematice, byl Leo Königsberger. Pod Königsbergerovým vedením získal König v roce 1870 doktorát za práci Zur Theorie der Modulargleichungen der elliptischen Functionen. Po půlročním studiu v Berlíně u Weierstrasse a Kroneckera se vrátil zpět do Budapešti a roku 1871 se stal docentem na tamní univerzitě. Profesuru získal na budapešťské technice roku 1874. Později se stal (třikrát) děkanem strojní fakulty a posléze (opět třikrát) rektorem. Roku 1905 odešel do penze.

Kőnig byl ženatý a měl dva syny - Dénese, který se stal rovněž matematikem a Györgyho, jenž byl literárním historikem.

Práce

König se zabýval mnoha obory, především algebrou, teorií čísel, geometrií, teorií množin a analýzou. Jeho nejdůležitějším přínosem byla práce z roku 1903 o ideálech polynomů, v níž rozvinul některé Kroneckerovy myšlenky a podal několik důležitých výsledků týkajících se mimo jiné diofantických rovnic. +more Tato práce významně ovlivnila směřování dalších matematiků zabývajících se tímto oborem, jako byli David Hilbert, Emma Noether, Bartel van der Waerden nebo Wolfgang Gröbner. V posledních osmi letech svého života se Königův zájem přesunul směrem k teorii množin. Jeho nejdůležitějším výsledkem v této oblasti byla Königova věta. Roku 1904 ohlásil důkaz negace hypotézy kontinua, který se však ukázal být chybný. V posledních letech svého života se věnoval také matematické logice a teorii aritmetiky.