Helfenburk u Bavorova

Helfenburk je zřícenina hradu asi 5,5 kilometru od Bavorova v okrese Strakonice. Nachází se v katastrálním území obce Krajníčko v nadmořské výšce 668 metrů. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.

Hrad založili po polovině čtrnáctého století páni z Rožmberka, kterým patřil, s výjimkou krátkodobých zástav, až do roku 1475. Do rukou Rožmberků se Helfenburk vrátil na počátku šestnáctého století, kdy se vojenský význam hradu začal zmenšovat. +more Nadále zůstával správním střediskem panství, ale v osmdesátých letech šestnáctého století byl opuštěn a postupně se změnil ve zříceninu.

V době svého vzniku patřil Helfenburk mezi módní a prestižní hrady s dvoupalácovou dispozicí. Postupem času byl rozšiřován o další prvky hradní architektury včetně věží. +more Svým relativně přesným datováním a pokročilými fortifikačními prvky je významná pozdně gotická přestavba provedená Václavem Vlčkem v letech 1477-1483.

Historie

Krajinu v okolí Bavorova získal před polovinou čtrnáctého století Petr I. +more z Rožmberka od své sestry Markéty provdané za Bavora III. ze Strakonic. Rožmberkové měli území nejprve v zástavním držení, ale roku 1351 je dostali jako dědičný majetek. Stavbu hradu na vrchu Malošín u Vitějovic povolil bratrům Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi v Pise dne 21. května 1355 král Karel IV. za služby, které mu prokázali při korunovační cestě do Říma.

Třetí brána s předbraním +morejpg|náhled|vlevo|upright'>Interiér hradního paláce.

Po Janově smrti v roce 1389 se jediným vlastníkem hradu stal Oldřich, který zemřel hned následujícího roku, a Helfenburk připadl jeho synovi Jindřichu III. +more z Rožmberka. Jindřich patřil k odpůrcům vlády krále Václava IV. a byl členem panské jednoty. Královi přívrženci se proto pokoušeli hradu zmocnit, ale neuspěli. O pokusech hrad získat se Jindřich dozvěděl až při výslechu zajatců v roce 1397.

Jindřich zemřel v roce 1412 a Helfenburk zdědil jeho syn Oldřich II. +more z Rožmberka, za něhož majetek v době Oldřichovy nezletilosti spravoval Čeněk z Vartenberka, který mladého Oldřicha vychovával v duchu husova učení. Oldřich se však časem připojil ke katolické straně a po neúspěšném obléhání nově založeného Tábora na Helfenburku věznil husitské kněze, z nichž dva na hradě zemřeli. Během následujících husitských válek bylo dne 7. listopadu 1428 na hradě uzavřeno příměří mezi Oldřichem a městy Písek, Sušice a Prachatice nebo jiné z 9. prosince 1432 mezi Oldřichem a Smilem z Křemže.

Ještě za otcova života hrad krátce spravoval jeho syn Jindřich IV. +more z Rožmberka, po němž správu zadluženého panství převzal Jan II. z Rožmberka. Aby vyrovnal velké dluhy způsobené mnoha konflikty s Táborem, prodal Helfenburk dne 4. března 1457 i s Bavorovem a více než třiceti vesnicemi Janovi z Lobkovic na dobu pěti let za pět tisíc kop grošů. Jan z Rožmberka panství získal zpátky před uplynutím pěti let, ale už 31. března 1461 je znovu zastavil Mikuláši Přeškovi z Čestic za 1964 kop českých grošů. Přešek zemřel o rok později a Jan z Rožmberka hrad vykoupil zpět.

Během válek za krále Jiřího z Poděbrad stál Jan z Rožmberka roku 1467 na královské straně, ale následujícího roku se přidal k jednotě zelenohorské. Konflikt se hradu přímo nedotkl, ale trpěly zejména vesnice na jeho panství. +more Purkabí Adam z Drahonic však Jana žádal o zásoby potravin, střelného prachu, munice, děl a o jejich obsluhu. Podle inventáře z roku 1470 na hradě byly kromě jiného tři železné a jedna měděná houfnice, dvě tarasnice a 25 píšťal. Posádku o rok dříve tvořili tři jízdní bojovníci (včetně purkrabího), 26 pěších střelců a čeleď potřebná k provozu hradu.

Druhé nádvoří s hospodářskou budovou +morejpg|náhled'>Hradní jádro z menší okrouhlé věže.

Boje skončily až po smrti Jiřího z Poděbrad. Sám Jan z Rožmberka zemřel 8. +more listopadu 1472 a hrad zdědil Jindřich V. z Rožmberka. Svého otce přežil jen o tři roky, a tak se roku 1475 pánem Helfenburku stal teprve šestnáctiletý Vok II. z Rožmberka, jehož poručníkem byl Bohuslav ze Švamberka. Vok ještě téhož roku zadlužené panství prodal strakonickému velkopřevorovi Janovi ze Švamberka za 5500 zlatých, jehož purkrabím byl Heřman z Čestic. Od Jana ze Švamberka panství za stejnou částku v roce 1477 koupili Václav a Zikmund Vlčkovi z Černova.

Václav Vlček z Čenova byl zkušený válečník a ve službách krále Vladislava Jagellonského podnikal výpady proti příznivcům krále Matyáše Korvína. Vzhledem k tomu výrazně rozšířil a s ohledem na rozvinuté použití palných zbraní modernizoval opevnění. +more Konflikty s Rožmberky však přiměly Voka z Rožmberka, aby půjčil osm tisíc zlatých svobodným pánům Jindřichovi a jeho stejnojmennému bratrovi ze Štetenberka, kteří od Václava Vlčka hrad roku 1484 koupili a vzápětí jej Vokovi a Petrovi z Rožmberka zastavili.

V roce 1499 helfenburské panství zdědil nezletilý Oldřich z Hardeka, kterého jako poručník zastupoval Petr z Rožmberka. O čtyři roky Oldřich Helfenburk prodal Petrovi, Vokovi II. +more a Oldřichovi III. z Rožmberka za 14 500 kop míšeňských grošů.

Vladařem domu rožmberského byl Petr, který rodinné statky spravoval od roku 1493. Stejně jako jeho bratr Oldřich zemřel bezdětný, a majetek proto měli zdědit Vokovi synové. +more Helfenburské panství s dalšími statky smlouvou z roku 1519 připadlo Janovi III. z Rožmberka. V té době však už vojenský význam hradu upadal. Zůstával správním centrem panství, ale osmdesátých letech šestnáctého století se úředníci přestěhovali do Netolic, a když roku 1593 Petr Vok z Rožmberka prodával helfenburské panství Prachaticím, byl hrad označen jako pustý. Ještě nějakou dobu na něm žil hajný, ale obyvatelé okolních vesnic začali opuštěný hrad rozebírat na stavební materiál.

Prachatice přišly o svůj majetek za účast na stavovském povstání a roku 1622 konfiskát získali Eggenbergové a po nich roku 1719 Schwarzenbergové. Od roku 1928 je zřícenina majetkem státu. +more Ve třicátých letech proběhla konzervace zdí, která umožnila zříceninu zpřístupnit veřejnosti. V roce 1977 byla jižní věž upravena na rozhlednu.

Purkrabí

Helfenburk u Bavorova - rekonstrukce Správu hradu za Rožmberků vykonávali purkrabí, kterými byli například Buzek ze Lhoty (1369-1375), Rynart z Čestic (1376-1380) a Jaroš z Drahonic (1385-1387), Jan Hrůza z Vlhav (1390), Ondřej z Bílska (1395-1397), Mikuláš Kosoř z Nihošovic (1403-1410), Vojtěch z Kraselova (1410-1412), Jan z Kraselova (1413-1419), Jan Šic z Drahenic (1419-1421), Hrůza z Vlhav (1421), Markvart z Buksic (1423), jakýsi Žákavec (1430), Václav Vlašek z Miloňovic (1434-1436), Jan mladší z kraselova (1437), Jindřich Žákavec z Lažan (1438), Mikuláš Přešek z Čestic (1445-1447), Mikuláš z Želibořic (1450), Václav Vlašek z Miloňovic (1452-1454), Jan Tluksa z Vrábí (1457-1458), Zikmund Kába z Rybňan (1462), znovu Václav Vlašek z Miloňovic (1462), Adam z Drahonic (1469) a Jan z Vlksic (1471). +more Později úřad zastávali Jindřich ze Všechlap (1478), Jan Sokolík z Dubé (1484-1490), Albrecht Eitenhart z Flinspachu (1495), znovu Jan Sokolík (1496) a po něm opět Albrecht Eitenhart (1500).

Stavební podoba

Půdorys hradu od Baltazara Kutiny publikovaný roku 1890

Hrad v dochované podobě je čtyřdílný, ale první nádvoří vzniklo až během pozdně gotické přestavby Václava Vlčka z Čenova. Obdélné dvoupalácové hradní jádro s bránou v jižní hradbě zaujalo nejvyšší část kopce a s výjimkou severní strany ho obepínal parkán. +more Paláce, které o patro převyšovaly spojovací hradby, mezi sebou svíraly obdélné nádvoří. Po jeho obvodu vedla dřevěná arkádová chodba, která spojovala prostory v prvním patře. Oba paláce byly podsklepené a ve všech patrech měly dvě kvalitně vybavené místnosti osvětlované velkými obdélnými okny. V prvním patře východního paláce se dochovaly pozůstatky táflování.

Severní hradba jádra v obou směrech pokračuje mimo jádro. Na východě ji ukončuje okrouhlá věž a na západě lichoběžníková věž třetí brány, pod kterou se nachází studna nebo cisterna. +more Věže spojuje obloukovitě vedená hradba, která uzavírá třetí nádvoří. Podél této hradby stály hospodářské budovy. Na severní straně se nacházelo lichoběžníkové druhé nádvoří, v jehož čele stojí do hradby vetknutý bergfrit přístupný v prvním patře sedlovým portálem. Brána do nádvoří se nacházela v severozápadním nároží. Byla kulisová a uzavírala se hřebenem. Před vlastní branou bylo předbraní.

Ke zlepšení dělostřelecké obrany vzniklo ve druhé polovině patnáctého století první nádvoří s řadou nových hospodářských budov. Jeho hradbu zesilovaly tři polookrouhlé bašty se šterbinovými střílnami a čtverhranná věž první brány. +more Koruny hradeb i bašt byly vybavené krytým střeleckým ochozem a podobně byla upravena také hradba třetího nádvoří. Tři čtvrtiny obvodu hradu zajistil nový příkop.

Přístup

Zřícenina je přístupná od března do října v návštěvních hodinách. Vedou k ní červeně značená turistické trasa z Husince a po modře značená trasa z Bavorova do Volyně. +more Mezi vesnicemi Koječín a Štětín odbočuje ze silnice II/142 asfaltovaná cesta ke hradu.

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Seznam hradů v Jihočeském kraji

Externí odkazy

Kategorie:Zříceniny hradů v okrese Strakonice Kategorie:Hrady v Šumavském podhůří Kategorie:Hrady dvoupalácového typu Kategorie:Kulturní památky v okrese Strakonice Kategorie:Krajníčko