Hesperidky

Hesperidky, starořecky Έσπερίδες Hesperides, též Hesperovny, jsou v řecké mytologii nymfy západu slunce a večera, které opatrují ve své zahradě zlatá jablka. Jejich počet a jména se v závislosti na pramenu liší, stejně tak nejasná je otázka o čí dcery se jedná. Někdy je jako jejich otec uváděn Atlás, po kterém se jim též říkalo Atlantovny, ale podle jiných podání byly dcerami Nykty, případně i Dia a Themidy nebo Forkýda a Kétó.

Jména a genealogie

Hesperidky jsou uváděny v počtu tří, čtyř i sedmi a jejich jména se podle podání liší:

* Aiglé, Erytheia, Hesperia a Arethúsa (Serviův komentář k Aeneidě odkazující k Hésiodovi Pseudo-Apollodórova Bibliothéka 2. 5. +more11) * Aiglé, Erytheia a Hesperé (Apollónios z Rhodu, Argonautika, 4. 1422) * Aiglé, Hesperie, Aerika (úvod k Hyginovým Fabulae) * Erytheia a Hesperothúsa (scholion ke Klémentovi Alexandrijském odkazující na Diodóra Sicilského) * na jedné starověké váze jsou uváděny čtyři jména: Asteropé, Chrysothemis, Hygieia a Lipara * na jiné váze zase sedm: Aiopis, Antheia, Donakis, Kalypsó, Mermesa, Nelisa, and Tara.

Podání o jejich rodičích jsou následující:

* bohyně noci Nyx, přičemž otec není zmíněn (Hésiodos, Theogonia 215, Serviův komentář k Aeneidě odkazující k Hésiodovi) * Nyx a Erebos „temnota“ (úvod k Hyginovým Fabulae, Cicerovo De Natura Deorum 3. 17)) * titán Atlás (fragment z Feredýka, Hyginova Astronomica 2. +more3) * Atlás a Hesperis „večer“ (Diodóros Sicilský, Bibliothéké historiké 4. 26. 2) * Zeus a Themis (scholon k Euripídově Hippolytovi) * Forkýs a Kétó (scholion k Apollóniovi Rhodskému 4. 1399).

Mytologie

V Hésiodově Theogonii jsou Hesperidky dcerami Nykty, ale nejsou uváděny jejich jména ani jejich počet. Sídlí na dalekém západě za Ókeanem, střeží zlatá jablka a stromy která je plodí a krásně zpívají. +more Bohatší podání o zlatých jablkách se objevuje až v pozdější literatuře. Na jejich získání Héraklem se poprvé objevuje narážka ve fragmentech z Aischylova Odpoutaného Prométhea. Podle Pseudo-Apollodóra nebyla tato jablka v Libyi jak někteří tvrdí, ale u Atlánta mezi Hyperborejci na dalekém severu a střežily je právě Hesperidky. Byla darem Gaie Diovi po jeho svatbě s Hérou a kromě nymf je střežil nesmrtelný drak se sto hlavami, syn Týfóna a Echidny. Na Prométheovu radu se Héraklés Atlántovi nabídl že za něj na chvíli nést nebeskou klenbu a titán pak od Hesperidek jablka získal. Pseudo-Apollodóros však také uvádí podání podle kterého Héraklés sám zabil draka střežící jablka. Podle eposu Argonautika se s Hesperidkami setkali Argonauti když dorazili do Libye právě poté, co Héraklés zabil draka Ládóna v posvátné Atlántově zahradě. Nymfy v té chvíli truchlily s bílýma rukama přehozenými přes své zlaté hlavy a před námořníky se obrátily v prach. Orfeus se následně modlil a ze země vyrazily tři stromy: Hesperé jako topol, Erytheia jako jilm a Aiglé jako vrba. Aiglé jim poté pověděla o prameni z kterého pil i Héraklés a zachránila tak Argonauty před smrtí žízní. Kollonthos ve své básni Uchvácení Heleny uvádí že ze stromu Hesperidek pocházelo i „jablko sváru“ které vedlo údálostem trojské války. Spojení Hesperidek s ambrósií napovídá tomu že jejich jablka jsou ovocem nesmrtelnosti. Tím se podobají bohyni Idunn, která střeží zlatá jablka zajišťující věčné mládí severským bohům.

Motiv spojení mezi zlatými jablky a svatbou Dia a Héry se objevuje také v Euripídově Hippolytovi, v eposu Posthomérika Quinta ze Smyrny nebo Nonnonových Dionýsiakách jsou Hesperidky spojovány se svatbou obecně. Objevují se také na vázách zobrazujících svatbu Pélea a Themidy kde bohům podávaly ambrósii. +more Hesperidkami nejspíše jsou také blíže neurčené nymfy které podle Pseudo-Apollódorovy Bibliothéky a Pausania darovali Perseovi okřídlené sandály, kouzelný vak kibisis a Hádovu přilbu, když se vydával porazit Medúsu.

Hesperidky jsou jedněmi z obyvatel dalekého západu, zarhnujícího tok Ókeanu i jeho břeh protilehlý světu smrtelníků. Tvoří tak protipól Éóji, bohyně úsvitu, na dalekém východě. +more Západ je úzce svázán s podsvětím, které se nachází za ním a kde žije Nyx, považována někdy za jejich matku. Na dalekém západě žije také další božstvo označováné za jejich otce - Atlás. Kromě něj tyto oblasti obývají další bytosti, často spojené Hesperidkami příbuzenskými vztahy: Gorgony, dcery Forkýna a Kétó, a obr Géryonés, vnuk Gorgony Medúsy, žijící na ostrově Erytheia, jehož jméno nese i jedna z Hesperidek. Plinius starší se pokusil zahradu Hesperidek ztotožnit se skutečnými místy: s ústním řeky Lixos, čímž je snad myšlena marocká řeka Dra, a s posvátným hájem nedaleko libyjského města Benghází, které bylo ve starověku zváno také Hesperides.

Erytheia

Erytheia, starořecky Ἐρυθεία „červená“ je kromě výčtů jmen Hesperidek zmiňována v díle Mirabilium auscultationes podle kterého Héraklés odvedl Erytheiu společně s Géryónovým dobytkem a vzal si ji ženu. Nejasný vztah k této nymfe Erytheii má několik dalších stejnojemných postav. +more Jednu zmiňuje Hellanikos z Lesbu, podle kterého s Areem zplodila Eurytióna, pastýře Géryonových stád. Podle Pausania zase byla Erytheia dcerou Géryóna a s Hermem zplodila Nóraka, zakladatele sardinského města Nóra. Jako Erytheia je také označován západní ostrov kde žil obr Géryonés, se svými stády.

Athénaios ve svém díle Hostina sofistů navíc cituje Antimacha z Kolofónu, podle kterého vznešená Erytheia vede Hélia na jeho cestě ve zlaté číši. Toto podání bývá zpravidla považováno za Antimachovu invenci. +more Klasická badatelka Laura Masseti se však na základě komparace domnívá že jde o odkaz na indoevropský motiv cesty slunečního božstva doprovázeného „Červenou“, přičemž poukazuje na fakt že u Hesperidek začíná Héliova noční cesta. Dále odkazuje na lotyšskou dainu v které je sluneční bohyně Saule na své cestě doprovázena rybou zvanou rauda „červená“, přičemž loď bohyně lze přirovnat k Héliově číši. Masseti zároveň spojuje rudou Erytheiu se samotnou Saule, která je rudě oděná a obecně je spojována s červenou barvou.

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Nymfy