Hořenec (Nezabylice)

Hořenec je malá vesnice v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Stojí v Mostecké pánvi na soutoku Chomutovky a Hačky v nadmořské výšce 270 metrů, asi šest kilometrů jihovýchodně od Chomutova. Vesnice stavebně navazuje přímo na východní okraj Nezabylic, do jejichž katastrálního území jako část obce patří. V roce 2011 zde trvale žilo 75 obyvatel.

Název

Název obce je odvozen z mužského jména Hořen, tedy ves Hořeniců. Připouští se však i možný původ od slova hořet. +more Ve starých listinách se setkáváme se šlechtickými predikáty a tvary: Bech de Horsenitz (1327), in v Horzinicz (1378), Stephanus de Horzenicz (1388), Horzenicze (1546), Job Šmohař z Rochova na Kralupech a Hořenci (1615). Český název se během 20. století měnil z Hořence (do roku 1910), přes Hořenice (do roku 1991) po současný tvar Hořenec (od 1. 1. 1992).

Historie

V písemných pramenech se Hořenec objevuje poprvé roku 1327 jako sídlo Štěpána, Františka a Becha, příslušníků vladyckého rodu z Hořenic. Členové rodu se o vesnici dělili a jednu z jejích částí vlastnil Hodislav z Hořenic, který zemřel v roce 1384. +more Roku 1388 je Hořenec uváděn jako sídlo Štěpána ze Všechlap. Štěpán a jeho bratr Slavibor žili ještě roku 1415, ale po jejich smrti připadlo panství králi. Ladislav Pohrobek udělil roku 1454 majetek Šeptáči ze Všechlap. V darovací listině je poprvé zmíněna hořenecká tvrz.

Kříž na východním okraji vesnice

Šeptáčovi potomci, bratři Bedřich a Vilém, prodali roku 1535 Hořenec Felixi Šohařovi z Rochova a v roce 1546 jej nechali zapsat do zemských desek. Roku 1589 byl majitelem statku Václav Šmohař z Rochova. +more V roce 1615 Hořenec patřil ke kralupskému panství. Připojil je k němu Job Šmohař z Rochova, ovšem podle Rudolfa Anděla tak učinil už Felix Šohař.

Jobu Šmohařovi byla za účast na stavovském povstání zkonfiskována část majetku včetně kralupského panství, které roku 1623 koupil Jaroslav Bořita z Martinic a připojil ho k ahníkovskému panství. Pravděpodobně během třicetileté války zanikla po ztrátě sídelní funkce hořenecká tvrz, jejíž polohu se nepodařilo určit.

Po třicetileté válce vystřídal Hořenec několik majitelů a roku 1655 je uváděn jako součást panství Líčkov. Roku 1714 byl koupen spolu s Nezabylicemi Lichtenštejny a připojen k panství Červený Hrádek. +more V srpnu roku 1761 v Hořenci a Velemyšlevsi zničila rozvodněná Chomutovka a Hačka celkem osmnáct domů.

Na konci sedmnáctého století se v Hořenci objevila a začala rozrůstat židovská komunita. V polovině osmnáctého století tu již žilo dvanáct židovských rodin, které se živily obchodem s peřím, vlnou a plátnem nebo jako krejčí, řezníci a jeden také jako posel. +more O sto let později zde žilo asi 170 Židů, kteří měli vlastní synagogu a hřbitov. Jejich děti navštěvovaly židovskou školu v Údlicích. Synagoga byla zbořena a na místě židovského hřbitova je hromadný hrob obětí pochodu smrti z roku 1945.

Až do začátku dvacátého století se v Hořenci vyrábělo tříslo z kůry mladých dubů, které se pěstovaly v okolních dubových hájích, které se kácely jednou za 8-10 a průběžně obnovovaly. Pozůstatkem tohoto hospodaření je Hořenecký lesík asi 1 km jihovýchodně od vesnice.

Přírodní poměry

Geologická stavba, reliéf a půdy

Samotná vesnice stojí na čtvrtohorních říčních a splachových sedimentech (písek, štěrk, hlína) Hačky a Chomutovky, která tvoří osu území přibližně ve směru západ - východ. Intravilán vesnice je ze severní a jižní strany ohraničen třetihorními vulkanoklastiky. +more Na ně navazují třetihorní jíly a písky, jezerní sedimenty (jíl, uhelný jíl, uhlí) a čtvrtohorní naváté sedimenty (spraše a sprašové hlíny).

Okolí Hořence patří k plochým krajinám a pahorkatinám. Z geomorfologického hlediska je Hořenec a jeho okolí součástí Krušnohorské subprovincie, konkrétně spadá do Podkrušnohorské oblasti a celku Mostecké pánve. +more Přímo intravilánem probíhá podél pravého břehu Hačky hranice podcelků Chomutovsko-teplické pánve (okrsky Březenská pánev a Údlická kotlina) a Žatecké pánve (okrsek Blažimská plošina).

Z půdních typů se v okolí vesnice vyskytují fluvizemě (v úzkých pásech podél toků Chomutovky a Hačky), dále na pravém břehu Chomutovky převažují černozemě a na levém břehu smonice. V jižní části katastru se nachází malá ostrůvkovitá oblast výskytu kambizemě.

Vodstvo a podnebí

Hačka

Oblast Hořence patří k úmoří Severního moře. Protéká jím potok Hačka, který pramení v Krušných horách na východě od vesnice Strážky a na severním okraji vesnice se vlévá do Chomutovky. +more Klimaticky prochází přibližně mezi zástavbou Nezabylic a Hořence hranice dvou klimatických oblastí Quittovy klasifikace: mírně teplé, ve které leží Nezabylice, a teplé, ve které leží Hořenec.

Flora a fauna

Potenciální přirozená vegetace je tvořena v těsném okolí vesnice černýšovou dubohabřinou, která přechází do mochnové doubravy. Z fytogeografického členění je oblast součástí okrsku Žatecké Poohří.

Obyvatelstvo

Torzo židovského hřbitova

Až do roku 1930 byl Hořenec větší vesnicí než Nezabylice. Tehdy v Hořenci žilo 354 obyvatel a z oho 51 československé národnosti a 303 národnosti německé. +more Naprostá většina z nich (342) se hlásila k římskokatolické církvi, dva byli evangelíci, dva izraelité a ostatní bez vyznání. Do roku 2013 patřila vesnice do římskokatolické farnosti Údlice-Přečaply, jejíž nástupnickou farností je děkanství v Chomutově.

Při sčítání lidu v roce 2011 v Hořenci žilo 75 obyvatel, z toho čtyřicet žen. Dále zde žilo třináct dětí do věku čtrnácti let (17,3 %) a osm lidí ve věku nad 65 let (10,6 %). +more Ekonomicky aktivních bylo 45, z toho 22 bylo zaměstnáno v oblasti služeb. Za prací vyjíždělo dvacet lidí.

Počet obyvatel v obci klesal již od začátku století století, ale největšímu poklesu došlo až po skončení druhé světové války, kdy se po odsunu Němců počet obyvatel zmenšil oproti předválečnému období o více než polovinu. Počet obyvatel se nadále snižoval a vesnici hrozil zánik v souvislosti s plánovaným vytvořením výsypky Velemyšleves. +more Teprve po roce 1990 začalo obyvatel znovu přibývat.

Obecní správa

V letech 1869-1960 byl Hořenec osadou sousedních Nezabylic, v období 1961-1991 se stal místní částí Údlic a od roku 1992 je opět místní částí Nezabylic.

Hospodářství a doprava

Hořencem prochází silnice III. třídy 00727, po které vede cyklotrasa místního významu č. +more 3034 z Chomutova přes Blažim do Postoloprt. Na návsi stojí autobusová zastávka.

Společnost

Ve vsi nejsou školská zařízení. Malé děti mohou navštěvovat mateřskou školku v Nezabylicích a starší dojíždí do školy v Údlicích.

Pamětihodnosti

Socha svatého Jana Nepomuckého

* Kaple svaté Anny byla postavena v roce 1769 a opravena v letech 1851 a 1992. Stojí na obdélníkovém půdorysu s trojúhelníkovým presbytářem a štítem. +more Součástí střechy je cibulovitá zvonice. Uvnitř kaple býval obraz svatého Floriána a barokní sochy Panny Marie, svatého Michala a svatého Josefa a svatého Jana, které byly po restaurování uloženy v chomutovském muzeu. * Původně polychromovaná socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1704 u mostu přes Hačku * Kříž na omítnutém soklu.

Odkazy

Reference

Související články

Římskokatolická farnost Údlice-Přečaply * Římskokatolická farnost - děkanství Chomutov

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Chomutov Kategorie:Sídla v Mostecké pánvi Kategorie:Nezabylice