Hucbald

Hucbald de Saint-Amand ( Hucbaldus, Hucbaldus Elnonensis, asi 840 nebo 850 ve Fleurus, Flandry - 20. června 930 v opatství Saint-Amand) byl franský benediktinský mnich, a jeden z prvních západních hudebních teoretiků, skladatel, pedagog, spisovatel, hagiograf. Pod silným vlivem Boëthiovy De Institutione Musica napsal první systematický spis o západní hudební teorii s cílem sjednocení množství notových příkladů hudební teorie starého Řecka a tehdy vznikající praxe gregoriánského chorálu.

Život

Hucbald (zvaný též Hubaldus) se narodil ve Flandrech (dnešní severní Francii) kolem roku 850. Jeho jméno naznačuje, že by mohl být příbuzný s Karlovci, a tuto teorii také potvrzuje fakt, že byl blízce obeznámen s reáliemi u dvora +more_Holý'>Karla II. Holého, jemuž věnoval některé básně a vzácné rukopisy.

Studoval v opatství Elnone (pozdější opatství Saint-Amand v diecézi Doornik, pojmenované po svém zakladateli ze 7. století) , kde jeho strýc Milo zastával významnou pozici vedoucího scholy (scholasticus). +more Hucbald dělal velké pokroky v oblasti vědy kvadrivia, včetně hudební praxe a podle jeho oslavného životopisu z 11. století, měl v raném mládí zkomponovat hymnus k poctě svatého Ondřeje. Skladba prý měla takový úspěch, že strýc ze závisti donutil Hucbalda k opuštění opatství svatého Amanda a vyhledat ochranu u biskupa v Nevers, kde založil vlastní scholu.

Při svém studijním pobytu v St. Germain d’Auxerre byl Hucbald spolužákem pozdějších mistrů Remigia z Auxerre a Erika z Auxerre, snad jako žák dvorního filosofa Jana Scota Eriugeny (Scotus zamenalo Ir).

Roku 872 se vrátil zpět do původního působiště v Saint-Amand, kde se usmířil se svým strýcem a později se stal jeho nástupcem ve funkci vedoucího klášterní scholy. V letech 883 až 900 působil na několika místech jako reformátor hudebních škol, v rámci jejich obnovy a reforem poté, co Normané zničili množství hudebních škol, včetně škol v St Bertinu a Remeši.

V roce 900 se opět vrátil do Saint-Amand, kde setrval až do své smrti 20. června 930.

Dílo

Jediné teoretické dílo, jež můžeme s jistotou řisoudit Hucbaldovi, je Musica (De harmonica institutione), napsané zřejmě kolem roku 880. V něm popisuje šestitónovou stupnici a osm modů (církevních stupnic). +more Spis dále obsahuje množství oslavných básní a liturgických písní.

Hucbald také sepsal množství životopisů světců a slavným se stal zejména díky své poněkud neobvyklé básni o lysém muži (Ecloga de calvis), věnovaný mohučskému arcibiskupovi. Báseň je zajímavá tím, že každé slovo ze 146 hexametrů začíná písmenem „C“ (jako první hláska slova calvus). +more Tento druh poetické hříčky je sepsán ve formě tehdejší makarónské literatury, inspirované Prudentiem.

Pseudohucbald

Martin Gerbert z Hornavy ve svém rukopise Scriptores de musica zmiňuje také další velmi významné muzikologické práce (Musica enchiriadis, Scholia enchiriadis, De alia musica), u kterých byl Hucbald také dlouho považován za autora. Tyto spisy ovšem byly vydány teprve asi dvě generace po jeho smrti. +more Autorství je nejasné, jelikož autor je v odborné literatuře nazýván Pseudo-Hucbald (či Pseudohucbald). Tyto rukopisy měly veliký vliv na vývoj pozdně středověké hudby na Západě: v nich jsou poprvé podrobně popsány rané formy vícehlasé hudby (organum a diaphonia). Charakteristické jsou pro ně kvintové paralely a zdvojené oktávy. V De alia musica byl poprvé pospán nový typ notace o 18 různých tónových výškách, kde slabiky zpívaného textu byly uspořádány na vodorovných liniích. Hudebníkům je zde poprvé názorně vysvětleno stoupání a klesání tónové výšky o celý tón nebo půltón. Zde se také poprvé objevuje užití prvních sedmi písmen latinské abecedy k označení tónů (předstupeň solmizace).

Rukopis Musica enchiriadis obsahuje kompletní systém hudební vědy a také instrukce k notaci, u níž však bylo prokázáno, že sice pochází z přibližně z doby života Hucbalda, avšak z jiného místa, musí tedy být dílem jiného neznámého spisovatele, patřícího ke stejnému intelektuálnímu okruhu. Musica enchiriadis je velmi významné dílo, zejména proto, že obsahuje pojednání o novém způsobu notace, dnes zvané dazijská notace a čitelný přepis prvního zápisu západní polyfonní hudby.

Zajímavosti

V roce 1941 byla po Hucbaldovi pojmenován studentská společnost muzikologického oddělení na Utrechtské univerzitě.

Reference

Literatura

CHARTIER, Yves, L'oeuvre musicale d'Hucbald de Saint-Amand : Les compositions et le traité de musique, Bellarmin, Saint-Laurent (Québec) 1996, (fr) * Saint-Laurent (Québec), Éditions Bellarmin (distribution : Éditions Fides, Montréal ; Éditions Vrin, Paris), 1995. * Hucbaldi Carmina, in: Poetae Latini medii aevi 4,1: Poetae Latini aevi Carolini (IV). +more 1. díl vydaný Paulem von Winterfeld. Berlin 1899, str. 261-275 (Monumenta Germaniae Historica) * Heinrich Bellermann: Hucbald der Kahlkopf von St. Amand, in: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Sv. 13, Duncker & Humblot, Leipzig 1881, str. 275-277.

Externí odkazy

[url=http://www. musicologie. +moreorg/Biographies/h/hucbald. html]musicologie. org[/url] Celková poznámka. Spisy o hudbě, zdroje, bibliografie, dokumenty. * [url=http://www. newadvent. org/cathen/07510b. htm]Hucbald of St-Amand na Catholic Encyclopedia[/url] * [url=http://www. documentacatholicaomnia. eu/30_10_0840-0930-_Hucbaldus_Sancti_Amandi. html]Opera Omnia in Migne Patrologia latina s indexy[/url] * [url=http://www. hucbald. nl]Student Association Hucbald[/url].

Kategorie:Narození v roce 840 Kategorie:Úmrtí v roce 930 Kategorie:Mniši Kategorie:Francouzští benediktini Kategorie:Hudební teoretici Kategorie:Spisovatelé píšící latinsky Kategorie:Muži