Ignát Hořica

Ignát Hořica (28. července 1859 Brno - 3. dubna 1902 Marseille) byl český důstojník, novinář, spisovatel a politik. Do roku 1884 sloužil v armádě, poté redigoval časopisy (např. Svobodný občan ve Slaném, Plzeňské listy, Hostimil) a do dalších přispíval. Roku 1897 zvolen do Říšské rady, r. 1901 do Českého zemského sněmu za mladočeskou stranu. Podporoval české obyvatele Slezska a severní Moravy, prosazoval česko-polskou spolupráci, zastával se zájmů vojáků a vídeňských Čechů, věnoval se národohospodářským otázkám. Psal a překládal prozaické práce, některé pod pseudonymem J. H. Bučovský. Zemřel náhle na ozdravném pobytu.

Život

Mládí a studium

Narodil se 28. července 1859 v Brně v rodině nižšího úředníka. +more Dětství strávil v Bučovicích (odtud pochází jeho pozdější pseudonym Bučovský). Vystudoval reálku a kadetní školu v Brně, poté pokračoval na vojenské škole v Terstu. Po jejím absolvování nastoupil k 45. pěšímu pluku v Sanoku a později k 28. pluku v Praze a Českých Budějovicích. Během cvičení měl také možnost poznat Dalmácii.

Novinářem a menšinovým aktivistou

Slibnou důstojnickou kariéru ukončil vztah k Marii Laudové. Aby se s ní mohl oženit, musel podle tehdejších předpisů složit kauci. +more To však odmítl a roku 1884 požádal o propuštění z vojska. Dobrovolně tak vyměnil stálé zaměstnání, na které byl připraven, za nejistou obživu novináře a spisovatele. Nejprve pracoval ve Valečkově knihkupectví. Roku 1885 se oženil a stal redaktorem časopisu Svobodný občan ve Slaném, o rok později přešel do Plzeňských listů. V Plzni samostatně vydával časopisy Český západ a Na stráži. Určitou dobu přispíval i do Moravských listů v Brně. Od roku 1887 psal fejetony, referáty a úvahy do Národních listů. Spolupracoval i s časopisy Osvěta, Vojenské listy a Vyšehrad. V roce 1891 se stal vedoucím žurnalistické kanceláře Jubilejní výstavy. Věnoval se i národohospodářským otázkám. Roku 1893 se stal redaktorem odborného časopisu Hostimil, zaměřeného na hostinské a další živnostníky, a podstatně zvýšil jeho úroveň. Redigoval také Vývozní zprávy.

Mnoho úsilí věnoval podpoře české menšiny ve Slezsku. Psal o ní články, pořádal přednášky, sbíral knihy a pomáhal otevírat knihovny. +more Podporoval rovněž vídeňské Čechy.

Říšským a zemským poslancem

Na schůzích se projevilo jeho řečnické umění a schopnost přesvědčit publikum. Toho využil ke vstupu do politiky. +more Ve volbách roku 1897 byl zvolen za svobodomyslnou (mladočeskou) stranu poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval městskou kurii, obvod Příbram, Březové Hory, Hostomice, Dobříš, Radnice a Blatná. Poměrem hlasů 136:13 tehdy porazil známého staročeského politika Riegra. Mandát obhájil ve volbách roku 1901 a zasedal zde až do své smrti roku 1902. Na poslaneckém postu ho potom nahradil Jan Dvořák.

Ve vídeňském parlamentu zastával funkci zapisovatele. V debatách prosazoval česko-polskou spolupráci a vyjadřoval se k vojenským záležitostem, zejména usiloval o větší podporu vdov a sirotků po vojácích. +more V květnu 1897, krátce po vstupu do sněmovny, se zúčastnil souboje, na který jej vyzval německý poslanec Karl Hermann Wolf po výroku o „nestydatém chlapovi“. Duel, ve vídeňském parlamentu poměrně neobvyklý, vyvolal velký rozruch; oba sokové se při něm zranili na ruce. Hořica zde využil svých předchozích zkušeností cvičitele šermu v armádě.

Roku 1899 a znovu v řádných volbách roku 1901 byl rovněž zvolen do Českého zemského sněmu.

V zákonodárných sborech byl temperamentním řečníkem - své postoje prosazoval ostře proti oponentům a vracel jejich údery, rozdílnost názorů ale nikdy nepovažoval za důvod k osobnímu nepřátelství. Přátelé ho znali jako dobrého společníka. +more Ovládal němčinu, francouzštinu, chorvatštinu a polštinu; domluvil se i italsky, rusky a anglicky.

Nemoc a úmrtí

Velké vypětí spojené s parlamentním jednáním, zejména účast na mladočeské obstrukci v roce 1900, mělo nepříznivý vliv na jeho zdraví. Začala se u něj projevovat nervová choroba a záducha (astma). +more Zprvu odmítal polevit, nakonec se ale rozhodl pro zdravotní cestu na jih Evropy. 25. března 1902 odjel s patnáctiletou dcerou Marií, chovankou Pöttingova ústavu v Olomouci, přes Švýcarsko (kde měla začít studovat) do Francie. Během pobytu v Marseille se mu 2. dubna udělalo na procházce nevolno a vrátil se do hotelu. V noci nemohl spát a když následujícího dne v 8 hodin ráno vstával, ranila ho mrtvice.

O úmrtí byl informován francouzský předseda vlády Pierre Waldeck-Rousseau, který požádal marseilleské úřady o zajištění převozu ostatků do Prahy. Hořica byl pohřben 13. +more dubna na Vyšehradském hřbitově za účasti politických představitelů, polských zástupců, vojenské hudby a mnoha občanů. Vdova Marie Laudová-Hořicová dostala množství soustrastných telegramů. Haličské noviny připomněly jeho přátelské vztahy s Poláky, pohostinnost vůči polským návštěvníkům, jeho časté návštěvy v Zakopaném a snahu o sblížení obou národů. Pozitivně ho hodnotili i Slovinci a částečně i Chorvaté, i když ti také připomněli, že v srbsko-chorvatském sporu byl spíše na straně Srbů.

Dílo

Vedle novinářské činnosti byl autorem následujících prací, zčásti vydaných pod pseudonymem J. H. +more Bučovský: * Drobné črty a povídky (1891) * Drobné črty a povídky vojenské (1893) * Z vln života : vojenské a jiné črty a novelky (1893) * Kresby a příběhy (1894) * Na Černé Hoře (1895) * Pamatujte na Slezsko. : úvahy a feuilletony (1895) * Obrázky ze Slezska (1896) * Osoby a věci v Chorvatsku (1896) * Z lidské bídy (1896; sedm novelistických prací, shrnujících autorův pesimistický, byť ne zcela beznadějný pohled na život) * O poměrech Čechů a Němců v zemích českých i v Rakousku se zřetelem k událostem v roce 1897 (1898) * Črty a povídky vojenské (1900) * Povídky a feuilletony (1901) * Věra Budinská : kus našeho života (1901) * Listy z Čech ; obrázky z Moravy a Slezska (1903) * Smutné i veselé z Bosny a Hercegoviny : ze zápisků mladého důstojníka (1909) * Petr Fastr : životopis s úvodem všeobecným (nedatováno; viz též Petr Faster).

Překlady: * Eugen Kumičić: Rodinné tajemství : činohra ve třech jednáních (cca 1891) * Emile Zola: Doktor Pascal (1893) * Marcel Prévost: Polopanny (1895)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=1E00F12723A911E08F90005056C00008&scan=1#scan1]Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Hořica, Ignát (*1859) s rodinou[/url]

Kategorie:Poslanci českého zemského sněmu Kategorie:Poslanci rakouské Říšské rady Kategorie:Mladočeši Kategorie:Čeští spisovatelé 19. +more století Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Narození 1859 Kategorie:Úmrtí 1902 Kategorie:Zemřelí na kardiovaskulární onemocnění Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Čeští překladatelé z francouzštiny Kategorie:Překladatelé z chorvatštiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Brně Kategorie:Úmrtí v Marseille Kategorie:Úmrtí 3. dubna Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století.