Impresario Dotcom

Impresario Dotcom je opera buffa o jednom dějství a čtyřech obrazech slovenské skladatelky Ľubici Čekovské (nar. 1975) na italské libreto, které napsala italská, v Německu působící dramaturgyně a divadelní vědkyně Laura Oliviová (nar. 1958) podle komedie Carla Goldonio Impresário ze Smyrny z roku 1761. Poprvé byla uvedena ve zkrácené podobě 20. srpna 2020 na festivalu v Bregenzi.

Vznik a charakteristika opery

Myšlenka na komickou operu Čekovskou zaměstnávala již od premiéry její předchozí opery Dorian Gray roku 2013. Zakázka na Impresaria Dotcom přišla společně od Bregenzského festivalu a od Slovenského národního divadla spolu s nakladatelstvím Bärenreiter Verlag. +more Opera vznikala ve spolupráci mezi skladatelkou Čekovskou, libretistkou Oliviovou, dramaturgem Olafem A. Schmittem a režisérkou Elisabeth Stöpplerovou od roku 2015, libreto bylo hotovo roku 2018 a kompozice trvala dva roky.

Děj Impresaria Dotcom se opírá o Goldoniho předlohu jen volně. Zpěváci v Goldoniho komedii představovali určité typy, což libreto Oliviové posunulo ještě tím, že jednotliví zpěváci vystupují pod jmény svých „parádních“ rolí ze slavných oper: Orfeus z Gluckova Orfea a Eurydiky, Olympia z Offenbachových Hoffmannových povídek, Carmen z Bizetovy stejnojmenné opery, Violetta z Verdiho Traviaty a Tamino z Mozartovy Kouzelné flétny. +more Titulní postava Aliho, impresária ze Smyrny, byla přeměněna na činoherní roli „impresária Dotcoma“ a orientální motiv obsažený v předloze byl záměrně potlačen.

Libretistka o díle řekla: „Goldoniho Impresário zo Smyrny mi dal strukturu, ale příběh, který vyprávíme, je nový a zasazený do současnosti. “ Základ děje zůstal stejný: pět zpěváků - a vedle nich milovník opery a rádoby operní agent hrabě Lasca - se uchází o angažmá ve zbrusu nové opeře, a snaží se proto přesvědčit o svých přednostech (a nedostatcích svých konkurentů) impresária Dotcoma; přitom mají různé vlastní touhy, problémy i nevyřešené vzájemné vztahy. +more Novodobý děj se odehrává na letišti a pak v hotelové suitě. Po nejrůznějších absurdních úkolech, které impresário zpěvákům dychtícím po angažmá ukládá a ve kterých se snaží předčit jeden druhého - z nich nejobtížnějším je, aby každý svou „vlastní“ árii zpívali všichni najednou - je posledním: spojit se a vést nové divadlo jako kolektiv. Tento úkol však na sobeckých zájmech ztroskotá… Impresário všem slíbí angažmá - a zmizí. Autorky se snažily, vedle fraškovitého humoru, zachytit i skutečné pocity umělců snažících se uspět na trhu s uměním i to, že zpívání (už podle Goldoniho) „je věcí života a smrti“.

V hudebním zpracování vychází hudba jednotlivých postav z jejich slavných árií; postupně je však dekonstruována, fragmentována, aby ukázala charaktery postav za jejich rolemi. „Pro mne bylo v této skladbě zvláště důležité nechat postavy vystupovat se svými áriemi z operního repertoáru, reagovat na to mým vlastním hudebním jazykem a rozvinout jednotlivé archetypy do skutečných charakterů. +more […] Skladatelskou výzvou bylo pracovat s historickými prvky bez upadnutí do přílišného eklekticismu,“ říká Čekovská. Hudba spojená s „impresáriem Dotcomem“ je naopak ryze moderní, robotická nebo počítačová.

Opera byla plánována pro Bregenzský festival. Po několika odloženích se připravovalo její provedení v létě roku 2020, festival však byla značně redukován v důsledku pandemie covidu-19, a i když byl Impresario Dotcom skutečně uveden, byly nutné značné změny. +more Představení se (kvůli nutným rozestupům mezi diváky) přesunula z malého Vorarlberského zemského divadla do řádově většího Bregenzského festivalového divadla. Připravené dekorace nebylo možné použít a bylo nutné přijít s novým scénickým řešením; rovněž orchestr Slovenského národního divadla nemohl přijet a zastoupil jej místní Symphonieorchester Vorarlberg. Hygienická pravidla neumožňovala udělat přestávku, a proto opera musela být redukována na jedenapůlhodinový útvar bez přestávky („bregenzská verze“). Podobně bylo nutné upravit rozestupy mezi hudebníky v orchestřišti i scénickou akci postav na jevišti, vyřešit akustické problémy v mnohem větším a diváky nenaplněném prostoru apod. Odehrála se pouze dvě představení (což bylo již v původním plánu). Záznam světové premiéry odvysílalo Ö1 Radio 8. září 2020.

Premiérová inscenace Impresaria Dotcom byla určena i pro Slovenské národní divadlo a plánuje se zde uvedení původní, neredukovaného znění opery po odeznění protiepidemických opatření. Podobně inscenace v německém Essenu, která měla mít premiéru 13. +more března 2021, byla prozatím zrušena.

Kritický ohlas

Dobová rytina znázorňující scénu z 2. +more dějství Goldoniho Impresária ze Smyrny O uvedení opery slovenské, mediálně známé skladatelky na prestižním festivalu s uznáním referovala slovenská média; ohlas měla rovněž v rakouských, německých, švýcarských a italských sdělovacích prostředcích. Při odpadnutí běžného sezónního i většiny letního festivalového provozu klasické hudby kvůli pandemii covidu-19 roku 2020 byla světová operní premiéra výjimečnou událostí; recenze v deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung byla také nadepsána Konečně veselá koronová opera. Kvůli výjimečným okolnostem a tomu, že dílo nemohlo být uvedeno v původně zamýšlené podobě, se kritika vyjadřovala obezřetně.

Zmíněný FAZ zveřejnil bezvýhradně kladnou recenzi Wernera M. Grimmela, který oceňuje „tonálně zbarvenou, jazzovými obratně okořeněnou, velmi gestickou hudbu“. +more „Báječně pokřivený valčík, originálně instrumentované události nebo karikaturně aranžovaný doprovod svědčí o překypující zvukové fantazii. Všechno slouží vždy textu a jevišti. Citáty z áriového repertoáru jednotlivých protagonistů jsou brilantně zapracovány do kontextu groteskní koláže. […] Zpěvní partie jsou vděčné. Jejich moderní buffové vedení, jež má sklon ke zvukové komice, umí využít italský jazyk libreta a prozrazuje skutečné nadání pro skurilní humor. “.

Jiní recenzenti však tento optimismus nesdíleli. Jörn Florian Fuchs v BR Klassik ve své recenzi nadepsané „matná operní novinka“ píše: „Bohužel se objednaný kus Impresarion Dotcom ukázal být dosti nepovedenou záležitostí“. +more Katharina von Glasenapp v časopisu Schwäbische shledal tuto operu „chudou na substanci“, Stefan Ender v deníku Der Standard „hudebně málo závažnou“, podle Wolfa-Dietera Petera v neue musikzeitung je „bez hudebnědramatického vtipu“. Maria Pfeifer Steinerová v Kultur-Online klade umělecký neúspěch díla za vinu libretistce, jejíž „transformace [látky] do dnešní doby se nezdařila“, a proto celek dopadl jako „bezútěšná nonsensní historka“, v níž jednotlivé postavy „beze smyslu bloudí ve vyprávěném příběhu“. I Fuchs tvrdí, že vedle slovního humoru se v libretu střídají „příšerně banální a zase zamotaně přeintelektualizovaná místa“; podle Petera se Oliviové nedaří z námětu vykřesat „žádné jevištně účinné jiskření“. Silvia Thurnerová v Kulturzeitschrift se naopak práce libretistky zastává, oceňuje spíše tragikomické než skutečně buffózní zpracování námětu a nakousnutí vážných témat, avšak podle ní „hudba Ľubici Čekovské i režisérka Elisabeth Stöpplerová věnovaly málo úsilí, aby příběhu v této formě dodaly větší smysluplnosti;“ její recenze nese nadpis „Opera Ľubici Čekovské „Impresario Dotcom“ chtěla mnoho, ale dosáhla málo“.

V hudbě našli recenzenti zajímavé nápady, například v tom, jak „zlomyslně a s potěšením“ Čekovská přepracovává známé operní melodie; její hudba se prý nachází „mezi bleším cirkusem a zrcadlovým bludištěm“. Mnoho však shledávalo, že se hudební nápady brzy vyčerpaly: „tato myšlenka [dekonstrukce slavných árií] se dost brzy vyčerpala, neboť citáty a hudební demontáž se brzy staly průhlednými … [vrcholné dějové okamžiky] nebyly hudebně vyjádřeny a zůstaly tak doslovně viset na povrchu“ (Turnerová); „nad [nápad s dekonstrukcí slavných árií] však běží hudba naprázdno, jde málo do hloubky“ (Bettina Kuglerová ve švýcarském St. +more Galler Tagblatt); „[Čekovská] k tomu dodává neklidné zvuky s četnými změnami tempa, ale vše v základní náladě, která se rychle se vyčerpá. Zdá se, že jejím mottem je hlavně rychle od jedné zvukové figury k druhé“ (Fuchs); „navíc žertování slovenské skladatelky rychle unavilo“ (Ender); „jen to nejtěžší se nezdařilo - hudební vtip nezazněl“ (Peter).

Osoby a první obsazení

Instrumentace

Flétna (pikola), hoboj (anglický roh), klarinet (basklarinet), fagot (kontrafagot); lesní roh, trubka, pozoun, tuba; tři bicí soupravy, ukulele, harfa, klávesy; 1. a 2. +more housle, viola, violoncello, kontrabas.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://bibliothek.bregenzerfestspiele.com/programmheft-quotimpresario-dotcomquot/63880886/8]Program premiéry[/url] (v němčině)

Kategorie:Opery Ľubici Čekovské Kategorie:Opery v italštině Kategorie:Opery z roku 2020 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Bregenzu