Ixerba brexioides

Květy a listy

Ixerba brexioides je asi 10 m vysoký, stálezelený strom s hustou korunou. Roste pouze na Novém Zélandu a je jediným druhem monotypického rodu Ixerba. +more Svými nápadnými bílými květy kvetoucími od listopadu do ledna a dlouhými, tmavě zelenými, ozubenými listy uspořádanými do přeslenů si získal uznání jako jeden z nejatraktivnějších stromů Nového Zélandu.

Jméno rodu Ixerba vzniklo přesmyčkou názvu rodu jihoafrické a madagaskarské dřeviny Brexia, na kterou se na prvý pohled podobá. Jméno druhu brexioides značí „podobná brexii“. +more Rostliny tohoto rodu mají nejstarší fosilní záznamy z pozdního eocénu, z doby asi před 40 miliony let.

Taxonomie

Taxonomické zařazení rodu nebylo jednoduché a vyvíjelo se, nejprve byl součásti čeledi Brexiaceae, z které byl přeložen do čeledi zábludovitých (Escalloniaceae). Později byl nakrátko přidělen do zvlášť pro něj vytvořené čeledi Ixerbaceae a konečně po podrobném testování byl v roce 2009, snad definitivně, přesunut do malé čeledi Strasburgeriaceae. +more Tato čeleď tak získala druhý rod ke svému původně jedinému rodu Strasburgeria, který roste výhradně na ostrovech Nové Kaledonie. Čeleď je pojmenována po německém botanikovi z počátku 20. století Eduardu Strasburgerovi.

Rozšíření

Ixerba brexioides ( tāwari) vyrůstá pouze na Severním ostrově Nového Zélandu, kde je její výskyt omezen jen na území rozkládající se severně od 39° jižní zeměpisné šířky. Roste v deštných lesích floristicky nejbohatších regionech Coromandel, Northland, Urewera a Waikato. +more Vystupuje z nížinných lesů až do nadmořské výšky okolo 700 m n. m. V některých nevelkých oblastech může být strom místně hojný, ale jeho jedinci většinou rostou jen sporadicky, osamoceně a daleko od sebe, což má nepříznivý vliv na opylování.

Ekologie

Vyskytuje se v místech s mírným, vlhkým mikroklimatem, nesnáší mráz. Upřednostňuje stinná a chráněná místa s trvale vlhkou půdou v blízkosti potoků nebo jiných vodních zdrojů. +more Průměrná roční teplota se tam pohybuje od 11 do 13 °C a celoroční srážky bývají od 2000 po 2500 mm.

Květní pupeny se začínají vytvářet již v březnu a dubnu, otvírají se pak od října do konce prosince v závislosti na poloze a nadmořské výšce. Druh má strategii hromadného kvetení, při kterém jsou květy opylovány přes den ptáky, včelami, mouchami a v noci můrami. +more Semena, jež se mohou vytvořit opylením květů cizím i vlastním pylem, dozrávají poměrně brzy po opylení, v době od ledna do dubna. Vyjma produkce pylu a nektaru pro výrobu rychle krystalizujícího medu není po ekonomické stránce významnou dřevinou. Ploidie druhu 2n = 50.

Popis

Jedná se o nevelký strom vysoký do 10 m s kmenem o průměru až 30 cm, širokou korunou a šedě hnědou kůrou. Větve, listy i květenství jsou zamlada jemně chlupaté. +more Tuhé, lysé a kožovité listy vyrůstají v protilehlých párech, jednotlivě nebo v přeslenech na asi 20 cm dlouhých řapících. Jejich kopinaté, eliptické či obkopinaté čepele bývají dlouhé 6 až 16 cm a široké 1 až 4 cm, na vrcholu jsou špičaté a po obvodě hrubě pilovité. Na svrchní straně jsou žlutozelené až tmavozelené a na spodní bledší, listy mladších jedinců bývají načervenalé a mají mírně srolované okraje. Staré listy mění barvu na oranžovou až červenou.

Květy jsou bílé, velké asi 3 cm, nevonné, pravidelné, oboupohlavné a vyrůstají v pěti až desetikvětých latách sestavených v koncovém okolíku. Pět spirálně uspořádaných kališních lístků, velkých asi 6 mm, je široce vejčitých. +more Týž počet korunních lístků, až 2 cm velkých, je bílých, obvejčitých až lopatkovitých s asi 2 cm nehtem. V květu je pět tyčinek, které střídají korunní lístky a mají dlouhé bílé nitky s prašníky přečnívající korunní lístky. Semeník je svrchní, pětidílný a vznikl z pěti plodolistů nesoucích po dvou vajíčkách. Z květu vystupuje nitkovitá čnělka s bliznou. Květ vytváří hodně nektaru, který sice nevydává pro lidí citelnou vůni, ale silně láká opylovače.

Plod je kožovitá, široce vejčitá, pětidílná tobolka 2 cm velká. Ve zralosti, od ledna do dubna, se otvírá pěti chlopněmi a každý oddíl obsahuje jedno až dvě černá, lesklá semena, velká 6 × 3 mm, jež mají tvar zakřivené kapky a jsou částečně obalená šarlatovým arilem. +more Tobolka se rozštěpí a vystaví na světlo tmavá semena kontrastující s bílou vnitřní stranou tobolky.

Rozmnožování

Semena jsou se stromů primárně rozptylována ptáky, hlavními roznášeči jsou holub maorský (Hemiphaga novaeseelandiae), pištec bělohlavý (Mohoua albicilla), medosavka hvízdavá (Notiomystis cincta) a nestor kaka (Nestor meridionalis). Plody popadané na zem se stávají potravou drobných savců. +more Zvířata většinou konzumují jen měkký aril a tvrdá semena ponechávají svému osudu.

Zralá semena klíčí velmi brzy, nemají období dormance. Dobře raší z povrchu půdy i z hloubky 5 cm. +more Mladý semenáč však v lesním stínu roste po mnoho let jen velmi pomalu, dokud se neutvoří mezera v korunách stromů a stromek nezíská dostatek potřebného světla. Uvádí se, že tuto dřevinu je velmi obtížné pěstovat v zahradách, potřebuje chráněné místo, zeminu s množstvím humusu, dobré odvodnění a půda v okolí by nikdy neměla vyschnout. Jeho vývoj pravděpodobně závisí také na mykorhize.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Strasburgeriaceae Kategorie:Málo dotčené taxony Kategorie:Endemity flóry Nového Zélandu Kategorie:Málo dotčené stromy