Jacopo Sannazaro

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Jacopo Sannazaro (také Iacobo Sannazzaro, 1458 nebo 1457 Neapol - 1530 tamtéž) byl italský básník epochy humanismu. Byl plodným autorem děl v latině a italštině. Nejznámější je jako autor Arkádie, pastorální básně po celá staletí populární v Evropě, podle které byla pojmenována stejnojmenná literární akademie založená v Římě v roce 1690.

+more images (1)

Život

Girolama Santacroce Jacopo Sannazaro se narodil v Neapoli v roce 1457 do šlechtické rodiny Sannazarů pocházející z otcovské strany z Lomelliny v Dolní Lombardii; jméno rodu bylo prý odvozeno od sídla v Sannazzaro de' Burgondi nedaleko Pavie. +more Jeho otec zemřel v roce 1462, a proto se budoucí básník s rodinou přestěhoval na panství rodu své matky v San Cipriano Picentino v dnešní provincii Salerno. Působení krajiny a okolní přírody zanechalo na mladém muži hluboký dojem a - jak je patrné z jeho děl - inspirovalo i první zpracování Arkádie.

V roce 1475 se vrátil do Neapole, kde vstoupil na tamní Studium, kde byl žákem Giuniana Maia a Lucia Crassa, učitelů poetiky a rétoriky. Důležité bylo setkání s nejvýznamnějším neapolským literátem té doby Giovannim Pontanem, ředitelem

Pontaniana, hlavního centra humanistických studií v Neapolském království. Setkal se také s dalšími básníky, jako byli Pietro Jacopo de Jennaro, Giovan Francesco Caracciolo a právník Alessandro d'Alessandro (autor díla Giorni Geniali).

Díky Pontanovi se Sannazarovi podařilo v roce 1481 vstoupit do služeb Alfonse II. +more, vévody z Kalábrie. V těchto letech také vstoupil do Pontaniovské akademie pod klasicizujícím pseudonymem Actius Syncerus. Již od konce 70. let se objevují zprávy o činnosti Sannazara jako organizátora divadel a dvorních slavností. Tehdy také napsal několik frašek v lidovém jazyce.

+more8'>Sannazarův náhrobek v kostele Santa Maria del Parto Během 80. let začal Sannazaro skládat různé texty v latině a v italštině. Již od mládí projevoval sklony k bukolickému žánru. Začal psát první italské pastorální texty, ovlivněné dobovou bukolickou literaturou rozšířenou po celé Itálii: od sienské (Iacopo Fiorino de' Buoninsigni) přes neapolskou (De Jennaro) až po produkci Boiardovu. Zanedbatelný nebyl ani přínos cesty do Ferrary uskutečněné v roce 1483. V letech 1480 až 1482 vznikly již některé texty, které se pak staly součástí Arkádie, na jejíž první verzi pracoval v letech 1482 až 1486.

Sannazaro zblízka sledoval krizi neapolské koruny po smrti krále Alfonse II. , krátké mezidobí francouzského panovníka +more_Francouzský'>Karla VIII. až do nástupu nové služby králi Fridrichovi Neapolskému. Jeho nasazení pro nového panovníka bylo takové, že bylo odměněno darem vily v Mergellině v roce 1499.

V tomto období psal italské básně, shromážděné ve sbírce Sonetti et canzone, postupně tvořené mezi rokem 1485 a počátkem 16. století, zatímco mezi roky 1491 a 1496 se vrátil k Arkádii. +more Básně, vydané posmrtně v roce 1530, jsou projevem kultivovaného a vytříbeného neapolského petrarkismu.

V roce 1501 se však situace opět zhoršila, Fridrich byl nucen uprchnout do Francie a Sannazaro ho následoval. V listopadu 1504, po smrti svého patrona Fridricha, se rozhodl vrátit do Neapole. +more Zde se věnoval poslední verzi Arkádie, vydané již v době jeho nepřítomnosti v Itálii a kolem roku 1507 vytištěné v definitivním autorském znění. V poslední části svého života se věnoval především latinské tvorbě: vytvořil sbírky Epigrammata, Elegiarum liber, složenou z 24 elegií rozdělených do tří částí, a Eclogae piscatorie, kde je pastýřský svět transponován do námořní dimenze Neapolského zálivu. V tomto období zesílila Sannazarova síť vztahů s italskými intelektuály, o čemž svědčí například výměna dopisů s Pietrem Bembem. V roce 1526 byla publikována De partu Virginis, krátká báseň v latinských hexametrech o Mariině mateřství.

Básník zemřel v Neapoli, v domě svého přítele Cassandra Marchese, roku 1530. Je pohřben v kostele Santa Maria del Parto a Mergellina, který je pojmenován podle jeho posledního díla; kostel byl totiž postaven z jeho iniciativy a darován řádu Služebníků Mariiných. +more Náhrobek vytvořil Giovanni Angelo Montorsoli. Benediktin Bernard de Montfaucon (1655-1741) ve svém cestopisu Voyage en Italie popsal básníkovu hrobku zdobenou sochami Apollóna a Minervy od Ammannatiho a reliéfem se satyry připisovanými Silviu Cosinimu. V 18. století se církevní autority pokusily dát kompozici méně profánní charakter a vyryly jméno Davida pod sochu Apollóna a Judity pod sochu Minervy.

Hlavní díla

Raffaela, Vatikánská muzea

Arkádie (Arcadia, 1480?-1504)

Arkádie je napsána ve formě prosimetro (básnická kompozice složená prózy i poezie) na pastorální téma. Skládá se z 10 próz proložených 10 eklogami a je uvedena předmluvou pod názvem Alla sampogna. +more Dílo má významné místo v dějinách evropské prózy a poezie a bylo nakladatelským bestsellerem své doby a literární klasikou následujících staletí.

Dílo vznikalo po dlouhé období asi 20 let a historie jeho vzniku je velmi nejistá a kontroverzní.

Dílo má velmi jednoduchou a spíše statickou a lyrickou strukturu. Příběh trvá 6 dní, od 20. +more do 25. dubna (svátky Pales, bohyně pastýřů, stád a dobytka). Hlavním hrdinou je sám Sannazaro, který coby pastýř Sincero vypráví v první osobě svůj život v Arkádii, nepřístupné oblasti Řecka, kde podle klasických pramenů pastýři žili šťastně a nedělali nic jiného, než že pásli zvířata a zpívali hymny s píšťalami a dudami. Při čtení však zjišťujeme, že Sincero není Arkáďan, ale neapolský uprchlík v Arkádii mezi pastýři, kterého na konci příběhu po zlém snu zavede nymfa do podzemní jeskyně, kudy se vrací do Neapole, kde se dozví o smrti milované ženy. Tady příběh končí.

De partu virginis (1526)

Rukopis De partu virginis [url=http://www. +morethelatinlibrary. com/sannazaro1. html]De partu Virginis[/url] byla vydána v roce 1526 a je to latinská báseň ve třech knihách v hexametrech s jasnou inspirací Vergiliem. Stylově čisté dílo se zrodilo z odvážné myšlenky spojit klasickou epickou poezii a biblický příběh, konkrétně narození Krista. Báseň byla hodně kritizována současníky (včetně Erasma Rotterdamského ), ale spolu se soudobou básní Christias od Marca Gerolama Vidy se stala jedním z prvních příkladů velké éry renesanční epiky, která se právě otevírala.

Rime (1530)

Rime (Sonnetti et canzone di M. Jacopo Sannazaro) vyšly v Neapoli a Římě v roce 1530, krátce po autorově smrti. +more Skládají se převážně ze sonetů a písní v jasném petrarkovském duchu a vyznačují se velmi krásným stylem, prosyceným melancholií a vřelými okamžiky jedinečné něhy.