Jakov Sannikov
Author
Albert FloresJakov Sannikov (asi 1749, vesnice Usť-Jansk - 1825) byl ruský obchodník z Jakutska, lovec, sběratel mamutích klů a průzkumník Novosibiřských ostrovů. Známý je jako objevitel přízračného ostrova Sannikovova země.
Život
Není příliš známo, co Jakov Sannikov dělal před rokem 1800. Podle ruských zdrojů se narodil kolem roku 1749 v malé osadě Usť-Jansk, na pobřeží moře v dnešní republice Sacha. +more V některých ruských zdrojích je ale uváděn, že osadu Usť-Jansk v roce 1780 založil při svém zimování. V anglicky psané literatuře se naopak uvádí, že se narodil až v roce 1780 na neznámém místě. První věrohodné informace jsou až z roku 1800, kdy o něm pocházejí záznamy jako o neuvěřitelně odvážném, zvídavém a zkušeném lovci a obchodníkovi, který celý dosavadní život strávil putováním nekonečným sibiřským severem. V roce 1800 objevil Sloupový ostrov v Ljachovských ostrovech, kam se přesídlil za lovem polárních lišek. V roce 1805 jako první objevil ostrov Faddějevskij, který byl později pojmenován po místním lovci kožešin, jenž jako první na ostrově přezimoval.
V letech 1808-1810 se zúčastnil expedice Matvěje Majvějeviče Gedenštroma, vyslaným hrabětem Rumjancevem prozkoumat polární moře a nalézt případně nové země. Sannikov během zimy 1808-1809 přešel na ostrov Kotělnyj a strávil zde následující léto. +more Prozkoumal ostrovy, které pojmenoval Novosibiřské ostrovy a podrobně je popsal. Zpočátku se Sannikov domníval, že se nejedná o souostroví, ale o velkou novou pevninu, kterou nazýval Nová Sibiř. Na několika místech našel Sannikov zbytky starých ruských obydlí, zašlé ruské kříže s nečitelnými nápisy a také zbytky jukagirských jurt.
V roce 1810 - po neustálém cestování na psím spřežení - došel Sannikov k názoru, že Nová Sibiř není jedna pevnina, ale spousta ostrovů. Dne 2. +more března 1810 zamířil Sannikov na sever ostrovů. Chtěl zjistit, jak daleko na sever zasahuje pevnina. Na psím spřežení přejel z jihu na sever Novosibiřské ostrovy, až uviděl novou pevninu s vysokými vrcholky hor. Byl sám, vyčerpaný, bez dalšího proviantu. Proto vystoupal na nejvyšší horu a jen zmapoval nově objevenou zemi, která byla později pojmenována Sannikovova země. Popsal pohoří a souvislý břeh nové země.
Na podzim roku 1810 sbíral Jakov Sannikov společně s lovcem Bělkovem mamutí kosti a lovil polární lišky na ostrově Kotělnyj. Na severozápadním pobřeží ostrova našel Sannikov starý hrob, na kterém byl položen malý dřevěný kříž. +more Nápis na něm byl již zcela nečitelný. Poblíž kříže ležel oštěp a dva šípy s železnými hroty. Sannikov nedaleko hrobu objevil dřevěnou chatu, která svým stylem stavby vedla k předpokladu, že ji postavili Rusové.
V roce 1811 Sannikov spolu se svým synem Andrejem lovil na ostrově Faddějevskij. Putoval po mnoho dní po opuštěném, neprozkoumaném severozápadním a severním pobřeží ostrova. +more Prozkoumal zátoky, mysy a získal pro vědu první poznámky o Novosibiřských ostrovech. Sannikov trávil noci ve stanu, jedl ulovenou zvěřinu, suchary a zatuchlý chléb. Často neměl k dispozici palivové dřevo, musel jíst i syrové maso. Nejbližší lidské obydlí bylo víc než 1000 km daleko. Když Sannikov dokončoval průzkum ostrova, spatřil na severu opět onu tajemnou zemi, stejně jako v předchozím roce. Země byla jasně viditelná a nebyla od něho vzdálena více než 25 verst. Sannikov sepsal zprávu o otevřeném moři na severu a nové zemi. Díky tomu Gedenštrom uvěřil, že Severní ledový oceán, který je za Novosibiřskými ostrovy, nezamrzá ani v zimě a je vhodný pro navigaci, a došel k přesvědčení, že Sannikovova země musí být součástí Ameriky.
V roce 1812 se Sannikov z drsného severu přesunul do Irkutsku, kde sepsal zprávy o svých objevech a s nimi se pak vydal do Petrohradu. Připravil projekt na další prozkoumávání severních zemí, především země, kterou viděl v dálce. +more Bohužel Napoleonovo tažení do Ruska přerušilo jeho plány, v Petrohradě o jeho další cesty nebyl zájem. Sannikov se do své země již nikdy nedostal, nepodařilo se to ani dalším ruským cestovatelům během následujících cca 120 let. Až letecké snímkování a letecké průzkumy v letech 1937 a 1938 definitivně prokázaly, že Sannikovova země neexistuje. Sannikov tak pravděpodobně viděl jen velký ledovec.
Podle nedávno objevených dokumentů Jakov Sannikov zemřel v roce 1825 jako velmi starý muž - ve věku 76 let.
Rodina
Jakov Sannikov měl čtyři syny: Andreje (nar. 1790), Romana (nar. 1791), Fjodora (nar. 1797) a Michaila (nar. 1804).
Jeho vnuk se jmenoval také Jakov Sannikov (syn Fjodora) a byl známý filantrop, který pomáhal polárním průzkumníkům Alexandru Bungeovi, Eduardu Tollovi a Fridtjofovi Nansenovi.
Paměť
Sannikovova země * Sannikovova ulice v Moskvě * Sannikovův průliv mezi ostrovy Malý Ljachovský a Kotelný * Sannikovova řeka na ostrově Kotelný * Hora Sannikov-Taga na Velkém Ljachovském ostrově