Jakovlev Jak-28

Vývoj

Západ se s Jakem-28 poprvé seznámil na letecké přehlídce v Tušinu roku 1961. Západní analytici se zpočátku domnívali, že jde spíše o stíhací než útočný letoun - a pokračování Jaku-25M - a dostal označení „Flashlight". +more Poté, co byla rozpoznána jeho skutečná role, byla série bombardérů Jak-28 přejmenována na „Brewer“.

Jak-28 byl středoplošník s velkým křídlem o šípovitosti 45 stupňů. Vodorovné ocasní plochy byly vetknuty do poloviny svislé plochy (s výřezy umožňujícími pohyb kormidla). +more Na náběžné hrany byly namontovány sloty a na odtokové hrany křídel byly namontovány štěrbinové klapky. Dva proudové motory Tumanskij R-11, zpočátku každý o tahu 57 kN (12 795 lbf), byly zavěšeny v gondolách, podobně jako u předchůdce Jaku-25. Motory namontované na křídle a hlavní jednostopý podvozek (doplněný podpěrnými koly v aerodynamických krytech u konců křídel) umožňovaly použití většiny prostoru trupu na palivové nádrže a vybavení. Byl primárně podzvukový, ačkoli ve velké výšce mohl překročit Mach 1.

Celková produkce všech Jaků-28 dosáhla 1180 ks.

Služba

Letoun je možná nejlépe známý pro hrdinské činy kapitána Borise Kapustina a poručíka Jurije Janova poté, co letoun Jak-28, který pilotovali, utrpěl 6. dubna 1966 fatální poruchu motoru. +more Dostali rozkaz odklonit se a pokusit se o přistání v sovětské zóně Německa, ale ztratili kontrolu nad letounem a zabloudili do vzdušného prostoru Západního Berlína. Posádce se podařilo vyhnout sídlišti, ale spadli do jezera Stößensee, aniž by se katapultovali. Jejich těla spolu s troskami vytáhli z jezera potápěči Královského námořnictva (přiletěli z Portsmouthu) a specialisté na záchranu, kteří z letadla také získali důležitý přísně tajný materiál včetně motorů, které byly převezeny na základnu Gatow ke kontrole RAF a americkými inženýry. Těla obou pilotů byla vrácena do SSSR s plnými vojenskými poctami od příslušníků sovětské i britské ozbrojené služby a oba byli posmrtně vyznamenáni Řádem rudého praporu. První motor byl opraven 18. dubna 1966 a druhý o týden později; oba motory byly vráceny SSSR 2. května 1966.

Jak-28P byl stažen ze služby na počátku 80. let, ale cvičné a další verze zůstaly ve službě až do pádu Sovětského svazu. +more Létaly minimálně do roku 1992. Průzkumné letouny a letouny pro elektronický boj byly nakonec nahrazeny variantami Suchoj Su-24.

Varianty

Jak-28 Brewer-A - základní verze - vyrobeno 350 kusů * Jak-28L Brewer-B - modernizovaná verze - vyrobeno 111 kusů * Jak-28I Brewer-C - modernizovaná verze - vyrobeno 223 kusů * Jak-28R Brewer-D - verze s průzkumným zařízením - vyrobeno 183 kusů * Jak-28E Brewer-E - verze pro radioelektronický boj s elektronickým vybavením umístěným v pumovnici * Jak-28P Firebar - přepadový stíhací letoun pro každé počasí - vyrobeno 435 kusů * Jak-28U Maestro - cvičná verze - vyrobeno 183 kusů

Specifikace (Jak-28P)

Nákres

Technické údaje

Posádka: 2 * Rozpětí: 12,5 m * Délka: 21,6 m * Výška: 3,95 m * Nosná plocha: 37,6 m² * Hmotnost prázdného stroje: 15 000 kg * Max. vzletová hmotnost: 20 000 kg * Pohon: 2× proudový motor Tumanskij R-11 ** Tah motoru: 46 kN

Výkony

Maximální rychlost: 1 840 km/h * Dostup: 16 750 m * Dolet: 2 500 km * Plošné zatížení: 531 kg/m² * Pomět tah/hmotnost: 0.62

Výzbroj

2 × střely vzduch-vzduch R-98M (AA-3 'Anab'), obvykle jedna R-98TM infračerveně naváděná a jedna R-98RM naváděná radarem * 2 × střela K-13A (AA-2 'Atoll')

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://www.suchoj.com/andere/Jak-28/home.shtml]suchoj.com[/url] * [url=http://www.aero-concept.com/fiches/28.html]Aero-concept[/url]

Kategorie:Sovětské a ruské bombardéry Kategorie:Sovětská a ruská stíhací letadla Kategorie:Letadla Jakovlev