Jan Jiří Krnovský

Technology

12 hours ago

Author

Jan Jiří Krnovský (německy Johann Georg von Jägerndorf; 16. prosince 1577 Wolmirstedt - 2. března 1624 Levoča) byl krnovský vévoda a český vojevůdce, vrchní velitel armády slezských stavů během českého stavovského povstání z rodu Hohenzollernů.

Životopis

Narodil se jako druhorozený syn braniborského markraběte Jáchyma Fridricha a jeho první ženy Kateřiny Hohenzollernové. V roce 1588 odcestoval do Štrasburku, kde studoval se starším bratrem Janem Zikmundem kalvínskou akademii. +more V roce 1604 byl jako představitel protestantů jmenován ve Štrasburku biskupem, po sporech s katolíky se nakonec vzdal úřadu. V roce 1607 mu otec odevzdal Krnov, Bytom a Bohumín. Jan Jiří poté začal na Krnovsku lidem vnucovat Kalvinismus, a když měšťané odpírali, poslal na ně svých 150 žoldnéřů jako výstrahu. Později, když roku 1609 Rudolf II. vydal Majestát na svobodu víry - tj. včetně augsburské konfese (Augsburské vyznání - Confessio augustana), spokojil s užíváním farního kostela sv. Martina v Krnově společně pro ritus augšpurský i helvetský (kalvínský). Díky úsilí markraběte Jana Jiřího Krnovského uzavřeli Slezané 13. července 1609 česko-slezský obranný spolek. 20. srpna 1609 si slezská šlechta vymohla na císaři Rudolfovi II. slezský Majestát - náboženskou svobodu. V Krnově mohli užívat farního kostel sv. Martina v Krnově společně pro ritus augšpurský i helvetský (kalvínský). 3. června 1610 se oženil s Evou Kristinou, dcerou Würtemberského vévody, a získal tak cenné kontakty s říšskými knížaty. Udržoval konspirativní spojení s předáky českých stavů: Karlem starším ze Žerotína a Petrem Vokem z Rožmberka. V roce 1613 o Janu Jiřím psal císař Matyáš Habsburský jako markrabím krnovském, který měl strojit hanebné úklady vůči Habsburkům. .

Když roku 1618 vypuklo stavovské povstání, účastnil se jej Jan Jiří jako vůdce slezských sborů proti císaři. Za to byl po porážce povstání dán +more_leden'>22. ledna 1621 do říšské klatby spolu s Fridrichem Falckým, Kristiánem Anhaltským a Jiřím Fridrichem Hohenlohe. Spolu s tím byl prohlášen za zbaveného svých zemí. Jako plnomocný komisař vypuzeného českého krále Fridricha Falckého v čele nemalého vojska opanoval Horní Slezsko, podnikl vojenská tažení na Moravu a do Čech. Následně koordinoval vojenské výpady na Moravu a na Slovensko s Gabrielem Betlenem. Po podepsání mikulovském míru Albrecht z Valdštejna ztratil spojenectví s Gabrielem Bethlenem a následně byly roku 1622 vypuzeny císařskými vojsky jeho posádky ze Slezska. Markrabě se odebral do v Levoči a zde 12. března 1624 zemřel jako nemajetný. Knížectví krnovské dal císař Ferdinand II. 15. března 1622 jako dědičné léno opavskému knížeti Karlovi z Lichtenštejna.