Jaromír Neumann

Jaromír Neumann (15. srpna 1924 Městec - 26. října 2001, Praha) byl český historik umění a pedagog, specializující se převážně na barokní umění, člen korespondent ČSAV.

Život

Po maturitě na reálném gymnáziu ve Vysokém Mýtě studoval od roku 1945 na FF UK v Praze dějiny umění u profesora Antonína Matějčka, docenta Jana Květa a estetiku u profesora Jana Mukařovského. Doktorát složil roku 1949 a roku 1951 se habilitoval. +more Do roku 1970 a externě také později přednášel na FF UK dějiny umění.

Jeho manželka byla redaktorkou nakladatelství Odeon.

V letech 1960-1970 byl též ředitelem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV.

Politické postoje

Po únoru 1948 se projevoval jako militantní marxista a zničil kariéru dvou prominentních historiků umění. Prof. +more Václav Mencl musel odejít z Prahy a ztratil na deset let možnost přednášet na Univerzitě, prof. Josefu Cibulkovi na údajný Neumannův podnět odebrali profesuru, musel odejít ze všech vědeckých a pedagogických funkcí a zprvu nedostal ani důchod. V padesátých letech Neumann zastával pozice velmi striktně marxisticky pojatých dějin umění.

Později své marxistické postoje značně zmírnil. Velké uznání i mezinárodní ohlas získal svými objevy zapomenutých děl velikánů evropské malby(Tintoreta, Veronesa aj) v obrazárně Pražského hradu v šedesátých letech. +more Práce o těchto objevech publikoval i v zahraničí. V období tzv. pražského jara zastával reformní kurs a začal pohlížet na své minulé postoje kriticky, za což byl v průběhu normalizace postižen. S výjimkou několika výstavních katalogů nemohl publikovat nové práce (za normalizace vycházely reedice jeho děl, např. České baroko, Karel Škréta, Pieter Bruegel'), ztratil možnost přednášet na univerzitě i pracovat v akademii věd. , Už připravená sazba knihy o M. L. Willmannovi a J. K. Liškovi byla roku 1971 rozmetána. Po vynuceném odchodu z univerzity i akademie věd pracoval jako odborný pracovník pražské Národní galerie. Pro zahraniční cesty podepsal pod nátlakem StB spolupráci pod reg. číslem 20795 a krycím jménem Korespondent nebo Hudek byl evidován v letech 1980-1986, 17. 11. 1986 byl jeho spis skartován. Od počátku 80. let začal opět externě přednášet na FFUK a příležitostně také jinde, například v Klubu výtvarných umělců Mánes.

V letech 1985-87 byl za spolupráci na ilegálním obchodu se starožitnostmi odsouzen na pět let nepodmíněně. Po roce 1990 byl rehabilitován. +more Ze souborné knihy Kapitoly z českého dějepisu umění, kterou připravilo jeho dříve mateřské pracoviště Ústavu dějin umění ČSAV v Praze roku 1987 v redakci Rostislava Šváchy a Rudolfa Chadraby, již byl (až na pár odkazů ve jmenném rejstříku) zcela vymazán.

Politické změny roku 1989 znamenaly pro profesora Neumanna nový impuls, ovšem publikovaných prací z následujících let není mnoho. ( Např. +morePocta Tizianovi, Caravaggio). Dokončil ale svoji životní mnohasvazkovou práci o Petru Brandlovi, která se dočkala vydání až posmrtně díky Národní galerii.

Dílo

Jaromír Neumann byl především znalcem, disponujícím zcela mimořádnou schopností vnímat a bezprostředně reflektovat estetickou a uměleckou kvalitu uměleckých děl. Disponoval i mimořádnou vizuální pamětí, která se znásobila jeho na tehdejší dobu rozsáhlými zahraničními studijními cestami. +more Náležel mezi nejvýznamnější znalce českého a evropského baroka. Specializoval se na českou barokní malbu, Především Karla Škréty (výstavní katalog Karel Škréta 1610-1674, 1974; kniha Škrétové, 2000), Petra Brandla (výstavní katalog Petr Brandl 1668-1735, nedokončená Brandlova monografie), M. L. Willmanna a J. K. Lišky (nevydaná kniha o Expresivních tendencích v české barokní malbě; dílčí studie vydané v odborných časopisech). Vedle Karla Škréty se věnoval také dalším, spíše opomíjeným malířům 17. století (Malířství XVII. století v Čechách, 1950). V šedesátých letech objevným způsobem zpracoval do té doby nepoznané a neutříděné sbírky a posléze i katalog Obrazárny Pražského hradu (výstavní katalog Obrazárna Pražského hradu, 1965).

Kromě prací k těmto specializovaným tématům, publikoval také syntetičtěji pojaté souborné práce, především knihu Český barok (1969, 1974, 1970 německy), dodnes nejlepší z hlediska propojení architektury, sochařství a malířství, a dále uměleckohistorický cestopis Itálie (1969, dvousvazkové vydání 1978 a 1979). Dále se podílel na kolektivní cizojazyčné publikaci Renaissance Art in Bohemia, kterou vydalo nakladatelství Hamlyn v Londýně, Sydney a Torontu roku 1979.

Po roce 1989 publikoval několik spíše drobnějších prací. Nepublikováno je doposud i roku 1971 rozmetané dílo o expresivních tendencích v české barokní malbě (M. +more L. Willmann a J. K. Liška).

Bibliografie

Malířství XVII. století v Čechách, Orbis, Praha, 1951 * Mikoláš Aleš, Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, Praha, 1952 * Leonardo da Vinci (Renesanční umělec a myslitel), Osvěta, Praha, 1952 * Mikoláš Aleš: Cykly, SNKL, Praha, 1957 * Itálie (Z cesty za uměním), Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha, 1959 * Auguste Renoir, SNKL, Praha, 1963, Odeon, Praha 1975 * Umění a skutečnost (Úvahy o realismu a uměleckém vývoji), Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha, 1963 * Pieter Bruegel, SVKL, Bratislava, 1965, Odeon, Praha 1975, 1979 * Český barok, Odeon Praha 1969, 1971, 1974 (též německy)

Ocenění

Jaromír Neumann byl poctěn řadou odborných ocenění, mj. československou státní cenou (1960) a cenou Humboldtovy nadace (1981). +more Přes své rozporuplné působení v padesátých letech a také problematické, eticky nepřijatelné jednání při obchodu s uměleckými předměty v letech sedmdesátých a osmdesátých, je Jaromír Neumann dodnes odbornou veřejností vysoce hodnocen jako přední znalec české barokní malby. Mimo jiné mu byla dedikována monumentální výstava Karla Škréty, probíhající v letech 2010-11 v pražské Národní galerii. Vysoká škola uměleckoprůmyslová uspořádala v září roku 2017 vědeckou konferenci o jeho životě a díle. * 1960 Laureát státní ceny Klementa Gottwalda.

Odkazy

Reference

Literatura

Lubomír Slavíček (ed. ) ve spolupráci s Polanou Bregantovou, Andělou Horovou a Marií Platovskou, Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů . +more Díl 2, N-Ž, Praha : Academia 2016.

Externí odkazy

VŠUP-konference: [https://www.umprum.cz/web/cs/prednasky/jistorik-umeni-jaromir-neumann-6138]

Kategorie:Narození 1924 Kategorie:Úmrtí 2001 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Čeští historikové umění Kategorie:Vyučující na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Muži Kategorie:Laureáti Státní ceny Klementa Gottwalda