Jidáš Iškariotský

Jidáš Iškariotský, ( יהודה איש־קריות, Jehuda iš Karijot, doslova Jehuda ( muž) z Karijot) je biblická novozákonní postava. Šlo o jednoho z 12 původních apoštolů Ježíše Krista, který svého mistra zradil a umožnil jeho zatčení. V biblických textech je líčen jako záporná postava, poněkud jiný pohled mají gnostické apokryfy, z nichž nejznámější je Evangelium podle Jidáše.

Jméno

Jméno Jidáš odpovídá jménu Juda. Pro odlišení od Judy bratra Jakuba se používá přídomek Iškariotský. +more Kralická bible používá jméno Judas Iškariotský. V řeckém originálním textu zní jeho jméno Ἰούδας Ἰσκαριώτης.

Existuje několik výkladů jeho původu. Nejrozšířenější vysvětlení jej vykládá jako „muž z Keriót“ hebrejsky iš Kariot, což je odkaz na jeho rodnou ves, ležící poblíž Hebronu a zmiňovanou dvakrát v bibli. +more Kritiky tohoto výkladu je však poukazováno na to, že všichni Ježíšovi následovníci mají být z Galileje a Jidáš by jediný byl z Judeje. Jiní jej interpretují jako variaci výrazu „sikario“ jako by šlo o narážku na bojovníka, ozbrojeného dýkou, která se latinsky nazývá sica. A nakonec je tento přídomek pokládán za jednoduchý přepis hebrejsko-aramejského výrazu, který znamená: „Ten, který ho měl zradit“.

V křesťanství

Označení v evangeliích

Označení „ten, který ho měl zradit“ se vyskytuje dvakrát v Janově evangeliu, tedy po Petrově vyznání víry a potom během pomazání v Betánii. Další pasáže naznačují, že zrada právě probíhala, když říkají „Ten, který ho chtěl zradit“ - během poslední večeře po oznámení zrady a po Ježíšově uvěznění. +more Naproti tomu seznamy Dvanácti apoštolů mluví o zradě jako o faktu, ke kterému již došlo: Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil, tak jak to říká Marek, Matouš a Lukáš mají rovnocenné výrazy. V každém případě je opakovaně jmenován „jedním z Dvanácti“. nebo „z počtu Dvanácti“. Ježíš dokonce dvakrát, když mluví k apoštolům, právě o něm říká: „jeden z vás“. A Petr o něm řekne, že „se počítal k nám a měl účast na této naší službě“.

Teologické otázky

V historii biblického výkladu se objevují různé vykladačské problémy:

Jak je možné, že si Ježíš vyvolil tohoto člověka. Ježíš věděl od počátku, že v Jidášově životě jsou nějaká nebezpečí, že může udělat nesprávná rozhodnutí. +more Jidáš se staral o peníze (Jan 12, 6b; 13, 29a) a v Janově evangeliu je označen také za zloděje (Jan 12, 6a). Tajemství volby vyniká ještě více, když o něm Ježíš pronáší velmi přísný soud: „Běda tomu člověku, který Syna člověka zradí. “ (Mt 26, 24). Ještě hutnějším se pak stává tajemství jeho věčného údělu, dozvídáme-li se, že se v Jidáši hnulo svědomí a přinesl velekněžím a starším těch třicet stříbrných nazpátek a řekl: „Zhřešil jsem: zradil jsem nevinnou krev“ (Mt 27, 3-4). I když se pak vzdálil, aby se šel oběsit (srv. Mt 27, 5).

Druhá otázka se týká jeho jednání: Proč Ježíše zradil. Tato otázka je předmětem různých hypotéz. +more Někteří poukazují na faktor jeho lačnosti po penězích, jiní zastávají vysvětlení mesiánské povahy: Jidáš byl prý zklamán tím, že Ježíš nezařadil do svého plánu politicko-vojenské osvobození své země. Evangelní texty však ve skutečnosti kladou důraz na další aspekt: Jan výslovně praví, že „ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil“ (Jan 13, 2); podobně píše Lukáš: „Tu vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti“ (Lk 22, 3). Tímto způsobem jsou překročeny historické motivace a událost se vysvětluje na základě osobní odpovědnosti Jidáše, který podlehl pokušení Zlého.

Existuje ještě jeden, naprosto odlišný výklad: Jidáš zradil Ježíše na jeho vlastní žádost. Ježíš sám se zabít nemohl, protože to odporovalo jeho učení a ani nemohl udělat cokoli, co by se jako sebevražda dalo vykládat. +more Přesto se ale oběť přinést chtěl. Proto požádá jednoho ze svých učedníků. A Jidáš to udělá, ačkoliv ví, že bude zatracen, učiní oběť jiného druhu. Ale jeho oběť je pro stoupence učení i pro člověka příliš těžká a on ji (na rozdíl od Božího syna) neunese.

Jeho zrada zůstává v každém případě tajemstvím.

Kritika

Stejně tajemnou zůstává i jeho postava, kolem které existuje mnoho smyšlenek a teorií. Nejextrémnější z nich postulují názor, že nikdy neexistoval a že do evangelijního příběhu byl zařazen z „dramaturgických“ důvodů (John Shelby Spong), případně jako pokus svést vinu za ukřižování Ježíše na židy v době, kdy raná církev už nepodnikala misii mezi vyznavači judaismu, a naopak se snažila usmířit si římskou moc (Pinchas Lapide). +more Nepřímým důkazem toho, že Jidáš je pozdějším dodatkem, je podle nich úplná nepřítomnost postavy Jidáše v nejstarších dokumentech Nového zákona (Pavlových listech sepsaných v letech 40-60 po Kr. ). Naopak v evangeliích se Jidáš objevuje - čím mladší to které evangelium je, tím více podrobností o Jidášově zradě dodává.

Postava Jidáše se ve středověké Evropě stala ztělesněním všech židů a příběh Jidášovy zrady se stal jedním ze zdrojů křesťanského antijudaismu. Právě z řad mnoha katolických a protestantských historiků (např. +more William Klassen) vzešel pokus přehodnotit Jidášovu postavu.

Umění a tradice

Dante Alighieri ve své Božské komedii umístil Jidáše na absolutně nejhorší místo v pekle - do tlamy samotného Lucifera.

Ve východních Čechách se místy dochoval velikonoční zvyk Vodění Jidáše. Stejný zvyk existuje také v polském Pruchniku.

Odkazy

Reference

Literatura

Pinchas Lapide: Kdo byl vinen Ježíšovou smrtí, Brno 1995 * Jacobus de Voragine: Legenda aurea, Vyšehrad Praha 1998 * Gerhard Kroll: Po stopách Ježíšových, Karmelitánské nakladatelství 2002 * Rudolf Ströbinger: Hosté poslední večeře: Osudy 12 apoštolů Brno 1997 * Karol Sidon: Evangelium podle Josefa Flavia. 1991 * Jan Fingerland: Jidáš - příběh zrádce, Teologie&Společnost 1/2005 * R. +more Niemann et al. : Kdo jsi, Jidáši. Návrat domů, Praha 2004.

Související články

Evangelium podle Jidáše * Jidášova stolice * Zmarlika Jidášova * Jidášovo ucho * Judas

Externí odkazy

Kategorie:Apoštolové Kategorie:Úmrtí 1. +more století Kategorie:Sebevrazi Kategorie:Muži.