Cesko.wiki Johanka z Krajku
Author
Albert FloresJohanka z Krajku (1455-1460 - po 1518 / duben 1531) byla česká šlechtična a podporovatelka Jednoty bratrské. Po vymření rodu Cimburků se stala dědičkou rozsáhlého michalovického panství. V závěru života své statky předala do správy bratrovi Konrádovi Krajířovi a sama vstoupila mezi české bratří.
Původ a mládí
Krajířové z Krajku byli původně korutanský rod, který do Čech přišel na konci vlády Karla IV. +more Během krátké doby se jim dařilo získávat důležité úřady i majetek. Během husitských válek oficiálně stáli na straně katolického panstva, ale ve skutečnosti spíše využívali neklidné doby k vlastnímu obohacení - v době, kdy chyběla silná státní moc, se z nich stávali lapkové a loupeživí rytíři. Státotvornější postoje nacházíme až u další generace Krajířů. Členové tohoto rodu dopomohli k dosazení Ladislava Pohrobka za českého krále.
Otec Johanky, Volfgang Krajíř z Krajku, pobýval v této době na císařském dvoře. Do Čech se dostal až v souvislosti s rozdělením rodového dědictví, na jihu Čech mu připadla Nová Bystřice a hrad Landštejn. +more Jeho dědictví potvrdil svým podpisem sám císař Fridrich III. Volfgang se po příchodu do jižních Čech oženil s Eliškou z Boskovic. Manželství bylo doprovázeno nadstandardními vztahy s Eliščiným otcem Vaňkem z Boskovic. Bylo především jeho zásluhou, že se Volfgang rychle dokázal začlenit mezi starobylé zemské rody.
Nevíme, jak dlouho po svatbě Volfganga s Eliškou se Johanka narodila. Patrně byla prvním potomkem, rok jejího narození však můžeme pouze odhadovat. +more Stejně tak si můžeme spíše domýšlet, že vyrůstala na Nové Bystřici, kde její otec sídlil. Někteří historikové se domnívají, že se během svého dětství setkala s učení valdenských, kteří snad kdysi v těchto místech působili. Nemáme pro to však žádné doklady. Jisté je, že její otec byl pravověrný katolík - z jeho kšaftu víme, že finančně podporoval několik kostelů a dvě z Johančiných mladších sester se staly jeptiškami.
Je však možné, že díky dlouhému pobytu Volfganga u císařského dvora, byla výchova dětí více ovlivněna humanistickými myšlenkami, které do Čech z Itálie pronikaly zatím jen pomalu. S jistotou víme, že Johanka alespoň základní vzdělání získala a uměla tak číst i psát.
Jan Tovačovský z Cimburka a první vdovství
V říjnu roku 1475 byla Johanka provdána za Jana Tovačovského z Cimburka (syn Jana Tovačovského z Cimburka). Tomu mohlo být v této době něco málo přes třicet let a byl již jednou ovdovělý - z předchozího sňatku s Magdalenou z Michalovic získal rozsáhlé panství, stal se mimo jiné pánem nad Mladou Boleslaví, Brandýsem nad Labem a Hrubým Rohozcem. +more V této době již také stál v čele českých husitů, podobně jako jeho starší a známější bratr Ctibor Tovačovský byl představitelem utrakvistů moravských.
Sňatkem s Janem se Johanka ocitla v nábožensky tolerantním prostředí Mladé Boleslavi. Platilo zde tzv. +more michalovické privilegium, které od dob husitských válek zvýhodňovalo ve městě stranu podobojí - katolíci museli z města odejít. Jednota bratrská zde zatím přímo nepůsobila - sídlo měla v nedalekých Vinařicích, které vlastnil patrně Hynek z Vinařic. Setkání Johanky s bratřími však proběhlo záhy - v Mladé Boleslavi se v roce 1476 objevil jistý Jan z Teplic, který se souhlasem boleslavského děkana Václava Korbéze bratří pomlouval a vykreslil jejich údajné bohatství tak barvitě, že se srocený dav chystal vydat do Vinařic, aby poklady od bratří získal. Rázný konec tomu udělal boleslavský pán Jan Tovačovský, který Jana z města vypověděl. V kostele v reakci na pomluvy došlo k rvačce, do které se zapojili i husitští kněží. To prý okomentovala Johanka slovy: „To-li jsou apoštolové Kristovi. “. Ctibor Tovačovský, starší bratr Jana, na rytině z 19. století. .
Jan Tovačovský, který je dobovými prameny popisován jako udatný muž disponující jak fyzickou silou, tak diplomatickými schopnostmi, zemřel již v polovině listopadu 1483. Nejsou známy okolnosti jeho smrti, ale vzhledem k faktu, že nijak nevyřešil otázku svého dědictví, byla smrt patrně nečekaná a náhlá. +more Zanechal po sobě pouze nezletilého syna Adama. Jako poručník a správce rozsáhlých majetků byl ustanoven Jarošův bratr Ctibor. Ten po deseti letech také umírá a stále nezletilému Adamovi musí plnoletost udělit svým výnosem panovník. Adam spravoval Mladou Boleslav a okolní území nejdříve s pomocí své matky Johanky, později patrně sám.
V této době, tedy v letech 1490-1500, se Johanka z Krajku začala více sbližovat s Jednotou bratrskou. Objevují se dokonce názory, že do tohoto náboženského společenství dokonce přímo vstoupila. +more Současná historiografie se přiklání spíše k názoru, že ke vstupu došlo až později. Jisté je, že již v této době Johanka Jednotu bratrskou výrazně podporovala - mimo jiné darovala spolu s Adamem bratřím pustý boleslavský klášter minoritů, Jednotou později nazývaný Karmel.
Jan II. ze Šelmberka
Jana ze Šelmberka. +moreKolem roku 1500 se Johanka znovu vdala - tentokrát za Jana II. ze Šelmberka. Tento umírněný katolík byl jedním z nejvlivnějších mužů v království a zastával úřad nejvyššího kancléře. Ve stejné době došlo k úmrtí Johančina syna Adama, který byl patrně delší dobu nemocný a většinu zděděného majetku stačil na svou matku převést. Neobešlo se to bez komplikací - pro moravské statky, tedy hlavně Tovačova a Kojetína, neměl tzv. list mocný a nemohl ho proto svobodně odkázat v závěti. Aby po jeho smrti nedošlo k dědickým sporům, převedl ho na Johanku pomocí fiktivního dlužního úpisu.
Doba po přelomu století byla spojena s nástupem nové generace radikálních katolíků a jejich pronikáním do vlivných zemských úřadů. Následkem toho se stupňoval i tlak proti Jednotě bratrské. +more Jedním z výrazných ochránců českých bratří byl i Jan II. ze Šelmberka, který svou politickou moc využil například k ochraně Lukáše Pražského a za bratry se společně s Vilémem z Pernštejna sám přimlouval u krále.
Vdovství
Jan ze Šelmberka však na přelomu let 1507-1508 zemřel a tím se politická situace pro Jednotu velmi zhoršila. +more Skupině katolických šlechticů kolem Albrechta Libštejnského z Kolovrat se podařilo v červnu 1508 prosadit schválení tzv. svatojakubského mandátu, který de iure zakazoval činnost všem náboženským skupinám mimo katolickou církev a utrakvisty, fakticky byl však namířen hlavně proti bratřím. Díky ochraně šlechticů však zákon nebyl prosazován a až na několik málo výjimek činnost Jednoty nepoznamenal.
Spor s Kolovraty
Johanka z Krajku se vydáním svatojakubského mandátu dostala do nebezpečí, že bude spojována s Jednotou bratrskou natolik, aby ji její nepřátelé mohli prohlásit za kacířku, která nemá nárok na právní ochranu. Využít tohoto nejistého právního postavení se pokusil sám Albrecht z Kolovrat, který se rozhodl obsadit Brandýs nad Labem, který patřil k mladoboleslavskému panství. +more Domníval se, že se Johanka nevzmůže na obranu. Paní z Krajku se oproti očekáváním rozhodla Brandýs vojensky hájit a poté co jí vyslovil podporu Vilém z Pernštejna a další čeští šlechtici, Albrecht od svého úmyslu raději ustoupil.
O pár let později měla Johanka další spor, tentokrát s vdovou po Albrechtovi z Kolovrat - Kateřinou ze Smiřic. Ta neoprávněně vybírala clo od Johančiných poddaných. +more Když ji paní z Krajku žalovala u zemského soudu, hájila se Kateřina tím, že Johanka je kacířka a proto není povinna se vůči jejím obviněním hájit. Za Johanku se však ve sporu postavil Vladislav Jagellonský.
Vstup do Jednoty bratrské
Vstup Johanky do Jednoty bratrské je spojen s předáním majetku bratrovi Konrádovi. Tento převod byl realizován formou dlužního úpisu, podobně jako tomu bylo v dědictví Adama Tovačovského. +more Johanka se patrně otázkou vstupu do Jednoty zabývala dlouhodobě a svůj postup konzultovala s bratrskými staršími - ti souhlasili s tím, že se majetku nemusí vzdávat zcela, ale správu nad ním má předat Konrádovi.
K samotnému vstupu došlo patrně koncem roku 1512 a existují zprávy, že se o Vánocích téhož roku účastnila bratrské Večeře Páně.
Vyznání víry
Unikátním dokumentem, který se z období Johančina vstupu do Jednoty bratrské zachoval, je její vyznání víry. Konfese sice nacházíme v celé historii křesťanství běžně, většinou se však jedná o společný dokument určité skupiny či hnutí. +more Vyznání jednotlivce není zvláště v českém kontextu zcela obvyklé.
Vznik Johančina vyznání víry souvisí nepochybně se snahou Jednoty bratrské o zrušení tzv. svatojakubského mandátu, který ji stavil mimo zákon. +more I když jeho faktické dodržování nebylo příliš často vynucováno, skrýval pro bratří závažné potenciální nebezpečí. Polemiky o právoplatnost své víry vedli představitelé Jednoty jak se soudobými teology a filosofy (například s Bohuslavem Hasištejnským nebo Augustinem Käsenbrotem), především se však soustředili na získání přízně šlechty a v první řadě panovníka - v té době Vladislava Jagellonského.
Po obsahové stránce odpovídá Johančino vyznání jak zvyklostem doby, tak teologickým stanoviskům Jednoty bratrské. Pisatel se snaží svou víru obhájit vyšší a obecně uznávanou autoritou. +more Nejdříve svou pravověrnost dokládá na slovech apoštola Pavla, hlavní část vyznání pak vystavil na apoštolském vyznání víry. Jednotlivé body apostolica rozšiřuje a doplňuje. V těchto výkladech můžeme nacházet jak odkazy na bratrskou věrouku, tak i drobné odchylky vůči ní. Oproti jiným dokumentům Jednoty bratrské je vyznání smířlivější ve vyjádření mariánské úcty a v opomenutí mnoha bodů, které obě náboženské skupiny odlišovaly.
Zcela v duchu ostatních bratrských textů je důraz na to, že správná křesťanská víra by se především měla projevovat v životech těch, kteří ji hlásají - tedy kněží. Johanka zde uvádí hlavní argument, proč se k Jednotě bratrské připojila - tvrdí, že právě na bratrských kněží mohla vidět, že podle své víry skutečně žijí.
Úmrtí
Po vstupu do Jednoty a sepsání vyznání Johanka více aktivně nevystupuje a z pramenů téměř mizí. Dokumenty vznikající na boleslavském panství už podepisuje jen její bratr Konrád. +more Poslední listina, na které se objevuje Johančino jméno, je z roku 1516, po tomto roce jsou zachovaná pouze vidima Johančiných privilegií.
Vůbec poslední zpráva o Johance je z kšaftu Mikuláše Klaudyána, významného boleslavského tiskaře, který byl sepsán v roce 1521 v Lipsku. Johance v něm odkázal „dryák Alexandrinský“, dále pak obdaroval manželku Konráda Veroniku a chudé bratry ve Vodicích u Boleslavi.
V některých historických pracích o Johance se setkáváme s tvrzením, že Johanka zemřela v březnu roku 1531. Tento údaj však není podepřen žádným dobovým pramenem.