Josef Antonín Háša

Josef Antonín Háša, psáno také Haša (25. listopadu 1902, Praha - 17. září 1952, Praha) byl český filmový producent, divadelní podnikatel a ředitel, zakladatel kabaretu Červené eso.

Život

Studium, první zaměstnání

Narodil se v Praze na Smíchově zámečníkovi Josefu Hášovi. Vystudoval reálné gymnázium a následně absolvoval abiturientský kurs na Obchodní akademii. +more Pak pracoval ve firmě Eta v Praze Vršovicích.

Divadlo

Režisér Jindřich Honzl jej seznámil s Janem Werichem krátce po prvním uvedení hry Vest Pocket Revue, kdy V+W hledali někoho, kdo by bych ochoten investovat do divadla.

V roce 1927 se tak stal Háša spolumajitelem Osvobozeného divadla. Úvodní Hášův vklad činil 10. +more000 Kč a byl použit jako záloha na celoroční pronájem divadla v Umělecké besedě. Bylo pronajato na pátky, soboty a neděle v celé sezóně 1927/1928. V Osvobozeném divadle působil od 15. září 1927 Háša oficiálně ve funkci administrativního (provozního) ředitele.

Osvobozené divadlo působilo zprvu v Umělecké besedě, později Háša zorganizoval přesun do Adrie na Václavském náměstí, kterou v září 1928 opouštěl Vlasta Burian a pak Háša našel působiště v novém obchodním paláci „U Nováků“ ve Vodičkově ulici, když přesvědčil majitele Josefa Nováka, aby jim pronajal divadelní prostory v budově. Divadlo mělo nejmodernější technické zařízení, dílny, pohodlné šatny a rozsáhlé zákulisí. +more Hlediště bylo schopné pojmout téměř tisíc lidí.

V Osvobozeném divadle působil Háša až do přelomu let 1931/1932.

Časopis

Byl současně majitelem a vydavatelem časopisu Osvobozeného divadla s názvem „Vest Pocket Revue“, který vyšel jako měsíčník v 7 číslech v období říjen 1929 až červen 1930. Časopis řídila Staša Jílovská, za redakci odpovídal Jan Mikota a tisk zajišťovala tiskárna Melantrichu.

Film

Jak rostl postupně zájem o hry V+W a Ježkovu hudbu, rozhodli se v roce 1931 pro natáčení filmů. V dubnu téhož roku byla zaregistrována veřejná filmová společnost VAW (V&W a spol. +more), jejímž prezidentem se stal Háša a hlavními podílníky Werich a Voskovec. Háša měl dlouhodobé plány na natáčení několika filmů ročně. Společnost měla spolupracovat s francouzskou firmou Le Film Francais a pražskou společností konsorcia Gaumont-Franco-Film-Aubert. Prvním a nakonec jediným natočeným filmem byl Pudr a benzín, v režii Jindřicha Honzla. Film byl natáčen v pařížských ateliérech společnosti Gaumont a v exteriérech v Praze, Dobříši a v severních Čechách. Gaumont poskytl tehdy nejmodernější zvukový systém Radiocinema, umožňující také živé snímání zvuků okolního prostředí. Přes plánované natáčení v rozsahu pěti týdnů došlo ke značnému skluzu a Osvobozené divadlo tak zahájilo sezónu až v listopadu. Film měl premiéru 15. ledna 1932.

Po natočení filmu se firma ocitla v dluzích a exekuci a spory kolem vyúčtování nákladů vedly k trvalé roztržce mezi Hášou a dvojicí V+W a k odchodu Háši z Osvobozeného divadla na přelomu let 1931/1932. Dluhy za natáčení musely být uhrazeny z tržby úspěšných her Golem a Caesar a V+W se museli nadále soustředit především na divadlo. +more Protože se filmová společnost VAW rozpadla, další film dvojice V+W (Peníze nebo život) pak byl v roce 1932 pro Lloyd Film a AB Studio v Praze.

Červené eso

Po odchodu z Osvobozeného divadla založil v roce 1932 Háša „politický kabaret“ Červené eso, fungující v paláci ČTK, v nynější Opletalově ulici. V kabaretu působil také velký orchestr, hrající hot jazz. +more Kapelníkem byl E. F. Burian. V kabaretu vystupovali mimo jiné také Ferenc Futurista a Jára Kohout. Kabaret ukončil svoji činnost z finančních důvodů v roce 1933.

Další působení

Po krachu Červeného esa se stal Háša propagačním pracovníkem v Melantrichu. Od roku 1938 byl pak ředitelem továrny na gramofonové desky Esta. +more Po odchodu z firmy v roce 1940 založil vlastní firmu Gramostudio v Havířské ulici v Praze (firma byla také krytím pro odbojovou činnost za války). Po válce jej ministr Kopecký jmenoval zmocněncem pro gramofonový průmysl. V roce 1946 se stal ředitelem národního podniku Gramofonový průmysl (předchůdce Supraphonu).

Na začátku roku 1949 založil v suterénních prostorách budovy ČTK v Opletalově ulici v Praze Divadlo hudby.

Rodina, smrt

Měl dva syny - Pavla Hášu (1929-2009), scenáristu a režiséra, manžela herečky Květy Fialové a MUDr. Jana Hášu (1925-1998), internistu v pražské Vojenské nemocnici, u kterého se léčil také Jan Werich.

Josef Antonín Háša zemřel v září 1952 na rakovinu.

Zajímavosti

Na svatbě Jana Wericha dne 1. 7. +more 1929 byl Háša jedním ze svědků (druhým byl Voskovec). * Háša si spolu s Jindřichem Štyrským a s Toyen zřídil v pasáži „U Nováků“ módní studio „Togo“. Stříkací metodou zde zdobili jemné textilie - šály, šátky, dámské prádlo a kravaty, * Háša plánoval využít časopis Vest Pocket Revue také pro předpremiérové kampaně. Chtěl vyvolat kult Vestpocketky a použít jména Vest Pocket pro různé podniky s účastí nebo patronátem V+W. Plánoval i společné akce s populárním loutkovým divadlem Josefa Skupy, kdy Spejbl a Hurvínek měli spojit síly s V+W ve Vest-Pocket-Varieté. Plány se však neuskutečnily a časopis přestal vycházet v červnu 1930. * Když byl soubor Osvobozeného divadla na turné se zájezdovým programem s názvem Varieté Revue (od května 1930, celkem 49 představení), Háša s cílem zlepšení finanční situace divadla pronajal pražskou scénu olomoucké a brněnské operetě. * Od října 1929 umožnil v Osvobozeném divadle s cílem zvýšení výnosů také vystupování Mertenova divadla pro děti (Vojta Merten) s jeho tehdy populárním Kašpárkem.

Odkazy

Reference

Literatura

Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930-1945, Orbis, Praha, 1966, str. 46, 284 * František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. +more 6-10, 11 (foto), 12, 13 v části „Lokální patriot“, str. 4, 5 (foto), 6, 7, 40, 45, 46 (foto), 142 (foto), 196, 198 v části „Vest Pocket Revue“, * Jana Divišová: František Filipovský, Velký herec malých rolí, BVD, Praha, 2010, str. 62-3, * Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 40, 74, 75 * Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 104-5 * Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV. , Academia, Praha, 1983, str. 224, 268, 412, 416 * Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 7, 57, 163 * Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 67, 213 * Michal Schonberg: Osvobozené, Odeon, Praha, 1992, str. 62, 67, 77, 98-9, 122, 143-6, 164 * Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1981, str. 97.

Externí odkazy

Josef Herman: Od Osvobozeného divadla k Červenému esu, IN: Divadelní noviny, číslo 3/2004 (3. 2. +more 2004): http://host. divadlo. cz/noviny/archiv2004/cislo03/pameti. html * Knihovna AV ČR: http://www. lib. cas. cz/aleph-google/KNA01/00103/17/001031723. html * Supraphon: http://www. supraphon. cz/historie-spolecnosti/34-zalozeni-divadla-hudby * Academia: https://web. archive. org/web/20160816103311/http://www. academia. cz/files/ukazky/9788020024428/ukazka. pdf.

Kategorie:Narození 1902 Kategorie:Úmrtí 1952 Kategorie:Čeští divadelní ředitelé Kategorie:Čeští podnikatelé Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Čeští filmoví producenti