Josef Pavel

Josef Pavel (18. září 1908, Novosedly - 9. dubna 1973, Benešov), byl československý komunistický funkcionář a politik. V letech 1937-1939 byl příslušníkem interbrigád ve španělské občanské válce. Po komunistickém převratu v únoru 1948, kterého se zúčastnil jako velitel Lidových milicí, se stal náměstkem ministra vnitra a podílel se na represích proti odpůrcům režimu. V roce 1951 byl zatčen a roku 1953 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu k 25 letům odnětí svobody. V roce 1955 byl z vězení propuštěn a poté pracoval na mezinárodním oddělení ústředního výboru ČSTV. Do politiky se vrátil v době pražského jara 1968, kdy byl ministrem vnitra ČSSR.

Život

Mládí

Pocházel z chudé dělnické rodiny. Po ukončení měšťanské školy se vyučil obchodním příručím a dále pracoval v různých zaměstnáních. +more Od mládí byl levicově orientován, byl členem Federace proletářské tělovýchovy, v roce 1928 vstoupil do Komsomolu. Členem KSČ se stal v roce 1932 a zanedlouho se dostal do jejího pražského krajského vedení. Roku 1935 ho strana vyslala na Mezinárodní leninskou školu v Moskvě, kde používal krycí jméno František Šustr. Zkušenosti s vedením ozbrojených oddílů získal ve vojenském učilišti v Rjazani.

Španělská občanská válka

V lednu 1937 odjel do Španělska, kde se jako příslušník interbrigád zapojil na straně republikánů do občanské války. Postupně působil jako instruktor pro sovětskou výzbroj, politruk, velitel praporu Dimitrov a nakonec jako velitel praporu při obraně Barcelony v roce 1939.

Druhá světová válka

Po porážce republikánů uprchl do Francie a byl internován, napřed na francouzském území a od roku 1941 v Alžírsku, kde byl v květnu 1943 osvobozen. Byl přemístěn do Velké Británie a vstoupil do československé zahraniční armády. +more Nebyl zařazen do bojové jednotky, ale do tankových dílen. V Británii se oženil s Lilly Fischlovou (1918-1999), dcerou židovského průmyslníka z Ústí nad Labem. Jejich syn Josef se narodil v roce 1944. V letech 1944-1945 se Pavel jako příslušník Čs. obrněné brigády zúčastnil obléhání Dunkerque.

Poválečná kariéra

V osvobozeném Československu působil v krajských výborech KSČ v Ústí nad Labem a Plzni, od roku 1947 byl vedoucím tajemníkem branně-bezpečnostního oddělení sekretariátu ÚV KSČ. V této funkci v únorových dnech pracoval na posilování pozic strany ve Sboru národní bezpečnosti a řízení jednotek SNB.

Na komunistickém převratu v únoru 1948 se podílel jako náčelník (jmenován 22. 2. +more) hlavního štábu Lidových milicí. Ve volbách v květnu 1948 byl zvolen poslancem Národního shromáždění a stal se 1. místopředsedou jeho branného a bezpečnostního výboru. Od ledna 1949 byl náměstkem ministra vnitra Václava Noska a získal hodnost generála SNB. Byl členem bezpečnostní komise ÚV KSČ (tzv. Bezpečnostní pětky). V těchto funkcích se podílel na represích proti odpůrcům komunistického režimu. Na IX. sjezdu KSČ v květnu 1949 byl zvolen členem ústředního výboru.

V roce 1950 byl z funkce náměstka ministra odvolán a nahrazen Karlem Švábem. Byl pověřen velením při formování Pohraniční stráže. +more Od 1. ledna 1951 působil ve škole ministerstva vnitra na Slapech. Zde byl 2. února 1951 zatčen.

Věznění

Ve vazbě se ho vyšetřovatelé Státní bezpečnosti za pomoci mučení a psychického nátlaku snažili donutit, aby se přiznal k členství v neexistující trockistické spiklenecké skupině. Cílem spiknutí mělo být zavraždění generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského a dalších představitelů strany, státní převrat a návrat Československa ke kapitalismu. +more Po Slánského zatčení byl naopak nucen k přiznání, že s ním spolupracoval. Přes brutální mučení se Pavel k žádné protistátní činnosti nepřiznal, což pravděpodobně přispělo k tomu, že nebyl odsouzen k trestu smrti. Hlavní líčení vykonstruovaného procesu proběhlo 30. prosince 1953 a Pavel byl odsouzen za velezradu k 25 letům odnětí svobody.

Byl vězněn v Leopoldově a na Pankráci. Během věznění několikrát žádal o přešetření svého případu. +more Na základě stížnosti generálního prokurátora proti rozsudku Nejvyšší soud 19. října 1955 zprostil Pavla všech obvinění.

Po propuštění z vězení pracoval na mezinárodním oddělení ústředního výboru ČSTV.

Návrat do politiky v roce 1968

V dubnu 1968, v období pražského jara, byl jmenován ministrem vnitra ve vládě Oldřicha Černíka a pokusil se o reformu bezpečnostních složek. Snažil se o změnu zaměření Státní bezpečnosti hlavně na ochranu před vnějšími nepřáteli státu, vyšetřování politických trestných činů, spáchaných bez spolupráce s cizí mocí mělo přejít do kompetence VB. +more Podporoval rehabilitaci obětí politických procesů i vznik organizace bývalých politických vězňů K 231.

Jeho reformní snahy narazily na odpor jak mezi příslušníky StB, tak i ze strany sovětských představitelů. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy byl donucen k demisi, později byl vyloučen z KSČ a odešel do důchodu. +more StB ho sledovala až do jeho smrti v roce 1973.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=https://www. ustrcr. +morecz/prednasky-ustr/cyklus-verejnych-historickych-seminaru-2013/z-politickeho-vezne-ministrem-vnitra/]Z politického vězně ministrem vnitra[/url] (záznam semináře ÚSTR o Josefu Pavlovi) * [url=https://www. ustrcr. cz/uvod/srpen-1968/srpen-1968-ministerstvo-vnitra/]Ministerstvo vnitra v roce 1968[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20160829195706/http://libri. cz/databaze/kdo20/list. php. od=p&start=1&count=20]Heslo[/url] v publikaci Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století.

Kategorie:Českoslovenští ministři vnitra Kategorie:Představitelé Státní bezpečnosti Kategorie:Čeští interbrigadisté Kategorie:Členové Ústředního výboru Komunistické strany Československa Kategorie:Vyloučení z KSČ Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Úmrtí v Benešově Kategorie:Narození 1908 Kategorie:Úmrtí 1973 Kategorie:Narození 18. +more září Kategorie:Úmrtí 9. dubna Kategorie:Muži.