Cesko.wiki Josefa Heichenwalderová
Author
Albert Flores
Život
Josefa Heichenwalderová ve stáří Josefa Šimrová se narodila v rodině rakovnického tkalcovského mistra Emanuela Šimra a jeho manželky Barbory, rozené Kurfirstové jako jedno z jejich šesti dětí. +more Roku 1810 jí matka zemřela, otec se znovu oženil a roku 1811 se rodina přestěhovala do Prahy.
V Praze se 1. listopadu 1825 provdala za výrobce přikrývek (Deckenmacher) Josefa Korandu (1790-1829), se kterým měla syna a dceru. +more Roku 1828 se Korandovi přestěhovali do domu 10/557 v Celetné ulici, kde měli výrobnu pokrývek. Když Josefa Korandová ovdověla, provdala se podruhé 12. dubna 1830 za svého zaměstnance Šimona Heichenwaldera (1805-1874), se kterým měla v období 1830-1844 dvanáct dětí. Ze čtrnácti dětí ze dvou manželství osm zemřelo předčasně.
Šimon Heichenwalder manželku Josefu v roce 1846 opustil, přestěhoval se svého rodiště, do Pešti, kde později zemřel.
Zemřela v 85 letech v Třebenicích (okres Litoměřice) č. 124 na rakovinu žaludku.
Přátelství s českými vlastenci
Kavárnu, kterou Josefa Heichenwalderová vedla, navštěvovali významní vlastenci té doby, se kterými měla přátelský vztah. Patřili mezi ně např. +more František Ladislav Rieger, Vojtěch Náprstek, Josef Kajetán Tyl, Karel Sabina či Karel Havlíček Borovský. Schůzky se též konaly v jejím bytě.
Josef Mánes byl autorem portrétu Josefiny Lustigové (1830-1920, dcera Josefy Heichenwalderové) a jejího manžela.
Karel Havlíček Borovský
Karel Havlíček se vrátil z vyhnanství v Brixenu 27. dubna 1855, 12 dnů po smrti své manželky Julie, která zemřela v bytě svého bratra Františka Jaroše v Jezdecké (Havlíčkově) ulici 1029 (v domě, který patřil Josefě Heichenwalderové). +more Po pobytu v Německém Brodu a po léčení ve Šternberku byl v červenci 1856 v bezvědomí dopraven do Prahy, též do bytu Havlíčkova švagra Františka Jaroše. V tomto bytě 29. července zemřel. Podle vyprávění Olgy Scholtenové zemřel Havlíček v přítomnosti její babičky Josefy Heichenwalderové a a měla jí patřit jeho poslední slova, když ji v blouznění považoval za svou manželku Julii.
Important
Kavárna U nádraží
Kavárnu U nádraží (též Heichenwalderova kavárna) otevřeli manželé Heichenwalderovi 27. ledna 1845 proti nově vzniklému nádraží Státní dráhy v Jezdecké (nyní Havlíčkově) ulici č. +more p. 1029 (dnešní adresa Havlíčkova 1029/3) v domě, který zakoupili v roce 1837. Otevření uvítal Karel Havlíček Borovský ve svých Pražských nowinách i německý list Bohemia.
Ve své době se jednalo o jednu z prvních a nejluxusnějších kaváren v Praze. Její výzdobu zajistili architekti Alexander Hellmich a Josef Czermak. +more Dekorační ocelové sloupy v 1. patře byly vyzdobeny orientálními (maurskými) motivy. Vzduch byl osvěžován fontánami, byly zde tři kulečníkové stoly a herna.
Poté, co ji manžel opustil, vedla Josefa Heichenwalderová kavárnu i přes to, že povolovací dekret byl veden na manžela. Ještě za života této původní provozovatelky zde působili jiní nájemci (např. +more v roce 1875 kavárnu převzal Antonín Demin po Jiřím Breithutovi). Od roku 1912 do roku 1948 byl dům využíván jako hotel Royal, následně přeměněn na ubytovnu.
Soubor:Kavárna u nádraží Praha Jezdecká. jpg|Kavárna U nádraží před otevřením Soubor:Kavárna u nádraží. +morejpg|Kavárna u nádraží Soubor:Hotel Royal Prague 1906. jpg|Hotel Royal (asi 1906), dřívější Kavárna u nádraží.
Nádraží - drážeň
J. V. +more Šmejkal v knize Kavárna u nádraží traduje, že starší český výraz pro nádraží drážeň byl nahrazen slovem nádraží na popud Josefy Heichenwalderové. Název kavárny U nádraží pak měl přispět k tomu, že starší drážeň byla opuštěna.
O tom, že slovo nádraží se postupně stalo v průběhu 40. let 19. +more století běžnější než drážeň svědčí, že epigram rodinného přítele Josefy Haichenwalderové, Karla Havlíčka Borovského, byl zveřejněn roku 1849 v této podobě:.
Při tom v roce 1845 byl tentýž epigram vydán ještě s podtitulem „Nápis na pražskou drážeň 1845.“
Posmrtné připomínky
Životu Josefy Haichenwalderové do roku 1848 věnoval první díl své nedokončené trilogie Kavárna u nádraží spisovatel Jaromír Václav Šmejkal. Druhý díl Mánesova Josefina „vypráví“ dcera Josefina Lustigova, rozené Haichenwalderové o období 1848-1855 a její matka je zde zmiňována spíše okrajově. +more Autor zemřel dříve, než mohl napsat třetí díl, který měl být věnován dceři Karla Havlíčka Borovského Zdeňce. Knihy kombinují fikci s fakty, mnohdy si autor domýšlí; základní životopisná data postav jsou ale doložena rozsáhlými genealogickými údaji. Druhý díl * Život Josefy Haichenwalderové studuje a propaguje vlastivědný publicista Roman Hartl z Rakovníka.