Joseph Martin Kraus

Joseph Martin Kraus (20. června 1756, Miltenberg, Německo - 15. prosince 1792, Stockholm, Švédsko) byl německý hudební skladatel z období klasicismu působící ve Švédsku. Bývá nazýván švédským Mozartem, neboť jeho životní příběh byl velmi podobný Mozartovu.

Život

Dětství

Narodil se v Miltenbergu, ve střední části Bavorska zvané Dolní Franky. Byl synem Josepha Bernharda Krause, úředníka na arcibiskupství v Mohuči, a Anny Dorothey rozené Schmidtové. +more Otcova rodina původně pocházela z okolí Augsburgu, kde měla malou restauraci ve Weilbachu, zatímco matka byla dcerou stavitele Johanna Martina Schmidta z Miltenbergu. Měl 13 sourozenců, sedm z nich však v dětství zemřelo.

Po krátkém pobytu v Osterburkenu se rodina v roce 1761 usadila v Buchenu v Bádensku-Württembersku. Otec tam získal úřednické místo. +more V Buchenu započal Joseph své formální hudební vzdělání. Jeho prvními učiteli byli Georg Pfister (1730-1807) a Bernhard Franz Wendler (1702-1782), kteří mu dali první lekce hry na klavír a na housle. Joseph projevil záhy mimořádné nadání. Ve dvanácti letech vstoupil na Jezuitské gymnázium v Mannheimu, kde studoval kromě hudby také německou a latinskou literaturu. Tam získal důkladné hudební vzdělání u Alexandera Kecka (1724-1804) a Antona Kleina (1748-1810), a to zejména v technice houslové hry.

Studia

Rodný dům Miltenbergu Na přání svých rodičů se v roce 1773 zapsal na práva na univerzitě v Mohuči. +more Nebyl však spokojen s poměry na této škole a publikoval dokonce na ně satiru. Po roce proto přešel na univerzitu v Erfurtu, kde mohl pokračovat i v dalším vzdělávání hudebním. Erfurt bylo město s bohatou hudební tradicí a v té době tam vzkvétala jak katolická, tak evangelická hudba. Velice brzy Kraus stále více zanedbával studium práv a soustředil se plně na hudbu a literaturu.

Na čas musel přerušit studia, neboť proti jeho otci byl veden na základě pomluvy soudní spor. Vrátil se do Bochumu a během jednoho roku napsal tragédii Tolon, drama o třech dějstvích a několik hudebních děl pro městský kostel sv. +more Oswalda. Mezi jinými to bylo Te Deum laudamus D-dur a moteto Fracto Demum Sacramento D-dur.

Po roční přestávce pokračoval ve studiu práv na univerzitě v Göttingenu. Ačkoliv věhlasná literární skupina Göttinger Hainbund již v té době neexistovala, sdílel ideje této skupiny a zejména se obdivoval básníku Friedrichu Klopstockovi. +more V této době napsal Kraus i sbírku devatenácti básní nazvanou Versuch von Schäfersgedichte, která však byla ztracena. Kromě toho jej hluboce zaujalo preromantické hnutí Sturm und Drang, které značně ovlivnilo jeho další tvorbu.

V roce 1775, ve věku devatenácti let, Kraus napsal jednu z prvních větších skladeb - Requiem. Nevíme zda mladý Kraus zvolil tento žánr církevní hudby z osobních důvodů nebo zda jeho volba byla ovlivněna romantickými myšlenkami hnutí Sturm und Drang. +more I když se v díle projevuje jistá nezkušenost skladatele, je to dílo plné dramatické síly a originálních a odvážných nápadů. Requiem bylo následované dvěma oratorií: Der Tod Jesu a Die Geburt Jesu a esejem Etwas von und über Musik fürs Jahr 1777 (Něco o hudbě v roce 1777). Oratorium Der Tod Jesu se liší od oratorií mnoha dalších skladatelů v tom, že Kraus je kromě hudby i autorem textu. Jako libretista ztvárnil řadu scén, které se vztahují k celému spektru lidských emocí, od smutku a strachu až k radosti. Dílo plně odpovídá na rétorickou otázku kterou skladatel položil ve svém eseji: "Soll die Musik v den Kirchen nicht am meisten fürs Herz sein. " (Neměla by chrámová hudba být převážně záležitostí srdce. ).

Během pobytu v Göttingenu se spřátelil se švédským studentem Carlem Stridsbergem, který ho přemluvil, aby jej doprovodil do Stockholmu a požádal o místo na dvoře švédského krále Gustava III. +more.

Na švédském dvoře

Silueta Joseph Martin Kraus z doby studií v Göttingenu Kraus přišel do Stockholmu v roce 1778, ve věku necelých 22 let. +more Jeho začátky nebyly lehké a často zvažoval návrat domů. Informace o zájmu krále Gustava o umění se rychle rozšířila po celé Evropě a přitahovala hudebníky z mnoha zemí. To připravilo Krausovi tři hořká léta, která strávil v extrémní chudobě, dokud si ho král nepovšiml. Krausova opera Azire byla sice Švédskou hudební akademií odmítnuta, ale Akademie se rozhodla dát mu ještě druhou šanci. Sám král načrtl operní libreto k opeře Proserpina, které poté zpracoval básník Johan Henric Kellgren. Krausova hudba na toto libreto měla před králem a jeho dvorem úspěšnou premiéru 6. června 1781 a na jejím základě byl skladatel jmenován vicekapelníkem Královské švédské opery a ředitelem Královské akademie hudby.

Velká cesta

Král vyslal Krause na velkou studijní cestu po Evropě, aby v zahraničí získal všechny dostupné informace o divadle. Cesta trvala pět let a navštívil při ní mimo jiné Christopha Willibalda Glucka, Johanna Albrechtsbergera, Padre Martiniho a Josepha Haydna. +more Pro Haydna zkomponoval Symfonii D-dur (VB 143), která byla poprvé publikována pod Haydnovým jménem. Na této cestě také napsal Symfonii e-moll (VB 141), která byla zase poprvé publikována v Paříži pod jménem Giuseppe Cambiniho, velmi populárního skladatele té doby. Vedle toho se stal členem stejné zednářské lóže jako Wolfgang Amadeus Mozart. V té době také zkomponoval svůj slavný Flétnový kvintet D-dur ve kterém překonal veškeré tehdejší konvence. Vnější i vnitřní forma tohoto díla překonávala vše co bylo v té době komponováno. Překvapující byla i délka první věty, která dosáhla 306 taktů.

Z Vídně vedla jeho cesta do Itálie, Francie a Anglie. V Anglii byl v roce 1785 svědkem Händelových oslav stého výročí Westminsterského opatství. +more Zatímco v Paříži jej zastihly potíže s politickou klikou ve Stockholmu, která se snažila zabránit jeho návratu. Nicméně se tyto obtíže podařilo překonat a Kraus se po svém návratu stal vedoucí osobností hudebního života Gustavovy éry.

Zpět ve Švédsku

Po svém návratu v roce 1787, byl jmenován ředitelem vzdělávacího programu na Královské hudební Akademii a následující rok se mu podařilo vystřídat Francesca Uttiniho ve funkci koncertního mistra a nakonec i dosáhnout pověsti novátorského dirigenta, pokrokového pedagoga a všestranně talentovaného skladatele. Stal se také členem literárního kruhu, který se shromáždil kolem architekta Erika Palmstedta (který byl mj. +more pověřen králem Gustavem III. postavit první švédský královský operní dům), skupiny, která vládla intelektuálnímu a kulturnímu životu ve švédském hlavním městě.

Hrob Josepha Martina Krause V roce 1789 svolal Gustav III. +more parlament, aby mu schválil pokračování války s Ruskem. Šlechta se další válce bránila, zatímco krále podporovali měšťané a rolníci. Aby dosáhl tohoto cíle požadoval po Parlamentu schválení zákona, který by mu dal větší pravomoci nad správou země. Král si u Krause objednal hudbu pro slavnostní zahájení schůze. Tzv. Riksdagsmusiken se hrála v chrámu sv. Mikuláše (St. Nicolai) dne 9. března 1789. Hudba se skládá z pochodu v němž bylo použito téma z pochodu kněží z Mozartovy opery Idomeneo a symfonie (Sinfonia per la Chiesa). Mimochodem, požadovaný zákon byl parlamentem schválen.

V lednu 1792 zkomponoval předehru, pochod a mezihry pro provedení Voltairova dramatu Olympie. Za své nejlepší jevištní dílo považoval operu Aeneas i Cartago, která však za jeho života nebyla provedena. +more 16. března 1792 navštívil král Gustav maškarní ples na kterém byl na něj spáchán atentát. Kraus napsal pohřební kantátu a smuteční symfonii Symphonie Funebre, které byly hrány na pohřebním obřadu 13. dubna. Smrt Gustava III. způsobila zásadní zvrat v kulturních institucích, které podporoval. Krátce po té se prudce zhoršil i zdravotní stav skladatele a jen o několik měsíců později zemřel na tuberkulózu.

Byl slavnostně pohřben nedaleko Stockholmu, na poloostrově Tivoli. Jeho hrob nese nápis: Här det jordiska af Kraus, det himmelska lefver i hans toner (Zde leží pozemský Kraus, nebeský žije ve své hudbě).

Dílo

Existují dva souhrnné katalogy jeho díla. Prvním je dílem Karla Schreibera: Verzeichnis der Musikalischen Werke von Jos. +more Kraus, kde jsou jednotlivé skladby označeny písmenem A a druhý vytvořil Bertil H. van Boer (Die Werke von Joseph Martin Kraus: Systematisch-thematisches Werkverzeichnis), kde jsou skladby označena symbolem BV. Druhý z nich je dostupný [url=http://www. oocities. org/mozartkraus/works. html]ZDE[/url]. Bertil van Boer rovněž redigoval moderní edici pro firmu Naxos Records, která zahrnuje nahrávky všech Krausových symfonií a dále napsal programové poznámky k této nahrávce, jakož i heslo pro New Grove Dictionary of Music and Musicians.

Chrámovou hudbu dělí Bertil van Boer do dvou období. První, zahrnující léta 1768-1777, je věnováno katolické liturgii. +more Ve druhém období (1778-1790) komponuje Kraus skladby pro účely evangelické církve, ačkoliv sám zůstává stále katolíkem. Kromě krátkých hymnů a chorálů nebylo však ve Švédsku mnoho příležitostí pro chrámovou hudbu. Na stránkách novin Stockholms Posten byla vedena debata o tom jakou roli by měla hrát hudba v kostele, které se Kraus zúčastnil třemi články.

Krausova hudba je charakterizována náhlými dramatickými kontrasty v instrumentaci, charakteru, a dokonce i v harmonii. Jeho kontrapunktické schopnosti byly prvotřídní, ale jeho motivické zpracování se nezdá být tak pokročilé jako u Mozarta nebo Haydna. +more Ve srovnání se svými současníky, je však zřejmý jeho lyrický dar.

Řada Krausových symfonií byla ztracena nebo byla připisována jiným skladatelům. Těch, kde je autorství nesporné zůstává cca dvanáct. +more Většina z těchto symfonií je třívětá, bez menuetu. Jsou psány většinou pro smyčce a dva lesní rohy. V několika dalších jsou předepsány ještě dvě flétny a dva hoboje, zatímco poslední ze symfonií je obsazena navíc dvěma fagoty a dvěma dalšími lesními rohy. Muzikolog Bertil van Boer píše, že Symfonie cis-moll je jednou z pouze dvou symfonií, které byly v této tónině zkomponovány v průběhu celého 18. století. Nicméně ji sám Kraus později přepracoval do přijatelnější tóniny c-moll. V Boerově seznamu je uvedena pod číslem 142.

Reference

Literatura

The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Second Edition. +more(ed. John Tyrrell, 29 dílů, London 2001. * Karl Friedrich Schreiber: Biographie über den Odenwälder Komponisten Joseph Martin Kraus. Buchen 1928, (Neuauflage Buchen 2006), * Bertil H. van Boer: Die Werke von Joseph Martin Kraus. Systematisch-thematisches Werkverzeichnis, Stockholm: Kungl. Musikaliska akademien 1988. * Bertil van Boer: Dramatic Cohesion in the Music of Joseph Martin Kraus, Lewiston 1989 (Reihe: Studies in History and Interpretation of Music Number, Bd. 15) . * Bertil van Boer (Hrsg. ): Gustav III and the Swedish Stage. Opera, Theatre, and Other Foibles, Lewiston 1993 (Reihe: Studies in History and Interpretation of Music Number, Bd. 40 . * Bertil van Boer: The Operas of Joseph Martin Kraus, in: Gustavian Opera - Swedish Opera, Dance and Theatre 1771-1809, Stockholm 1991 . * Bertil van Boer: Gustavian Opera: An Overview, in: Gustavian Opera - Swedish Opera, Dance and Theatre 1771-1809, Stockholm 1991 . * Bertil van Boer: The Case of the Circumstantial Meeting: Wolfgang Amadeus Mozart and Joseph Martin Kraus in Vienna, in: Eighteenth-Century Music, Cambridge 2004. * Walter M. Brod: Der Komponist Joseph Martin Kraus (1756-1792) als Student in Erfurt, 1795. In: Einst und Jetzt Band 30 (1985), S. 149 ff. * Gerhard Kölsch: Das „Bildnis eines Musikers“ von Johann Georg Schütz - ein unbekanntes Porträt des Komponisten Joseph Martin Kraus. in: Musik in Baden-Württemberg, Bd. 14, 2007, S. 215-231. * Irmgard Leux-Henschen: Joseph Martin Kraus in seinen Briefen. Stockholm 1978. * Friedrich W. Riedel (ed): Joseph Martin Kraus in seiner Zeit. Referate des 2. Internationalen Kraus-Symposions in Buchen 1980. München u. Salzburg 1982, . * Friedrich W. Riedel (ed): Joseph Martin Kraus und Italien. Beiträge zur Rezeption italienischer Kultur, Kunst und Musik im späten 18. Jahrhundert. München u. Salzburg 1987, . * Friedrich W. Riedel, Joseph Martin Kraus. Ein schwedischer Hofkapellmeister aus Miltenberg, in: 750 Jahre Stadt Miltenberg 1237 - 1987. Beiträge zur Geschichte, Wirtschaft und Kultur einer fränkischen Stadt. Miltenberg 1987. * Friedrich W. Riedel (ed): Geistliches Leben und geistliche Musik im fränkischen Raum am Ende des Alten Reiches. Untersuchungen zur Kirchenmusik von Joseph Martin Kraus und ihrem geistlich-musikalischen Umfeld. München u. Salzburg 1990, . * Friedrich W. Riedel: Das Himmlische lebt in seinen Tönen. Joseph Martin Kraus, ein Meister der Klassik. Mannheim 1992, . * Helmut Brosch: Joseph Martin Kraus-Gedenkstätte. Ein Führer durch die musikgeschichtlichen Sammlungen des Bezirksmuseums Buchen. Buchen 2003, .

Externí odkazy

[url=http://www. kraus-gesellschaft. +morede]Internationale Joseph-Martin-Kraus-Gesellschaft Mezinárodní společnost Josepha Martina Krause (de)[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20031223193605/http://www. nwsinfonietta. com/notes8Nov02. htm]Ron Drummond: Jupiter in the Age of Enlightenment - životopis s poznámkami k Sinfonii Buffa[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20040604125406/http://www. haydn. dk/mhc_kraus. php]Stručný životopis na stránkách věnovaných Michaelu Haydnovi[/url] * [url=http://english. buchen. de]Domovská stránka města Buchen v Odenwaldu[/url].

Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Klasicistní skladatelé Kategorie:Němečtí hudební skladatelé Kategorie:Švédští hudební skladatelé Kategorie:Němečtí operní skladatelé Kategorie:Skladatelé chrámové hudby Kategorie:Němečtí dirigenti Kategorie:Švédští dirigenti Kategorie:Narození 1756 Kategorie:Úmrtí 1792 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 15. +more prosince Kategorie:Narození 20. června Kategorie:Švédští operní skladatelé.