Julij Mejtus

Julij Serhijovyč Mejtus, (15. (28.) ledna 1903 Jelizavetgrad - 2. dubna 1997 Kyjev) byl ukrajinský hudební skladatel.

Život

Julij Mejtus se narodil v Jelizavetgradě (dnešním Kropyvnyckém) v židovské rodině; jeho otec byl lékařem. (Na místě jeho rodného domu je dnes 1. +more dětská hudební škola G. Nejgauze. ) Vystudoval v rodném městě klasické gymnázium a již v jedenácti letech doprovázel na klavír školní sbor při veřejných vystoupeních. V roce 1919 ukončil klavírní třídu na jelizavetgradské hudební škole Genricha Nejgauze. V době občanské války se Mejtus stal členem Buďonného První jízdní armády - působil v ní jako klavírista u politického oddělení a organizoval koncerty pro rudoarmějce. V letech 1923-1931 studoval na Charkovském hudebně-dramatickém ústavu, absolvoval skladbu u profesora S. S. Bohatyreva. V letech 1923-24 byl současně koncertním mistrem charkovského operního divadla, poté pracoval jako hudebních u divadla Proletkultu a u experimentálního divadla Bereziľ, vedeného významným režisérem Lesem Kurbasem, u něhož se seznámil též se svou pozdější ženou Oleksandrou Ivanovnou Vasiljevovou (zemřela roku 2005). V roce 1930 navštívil Berlín, v letech 1931-1941 vyučoval na charkovské konzervatoři lidovou hudbu. Věnoval se rovněž tvorbě hudby pro první ukrajinské filmy a přátelil se s O. Dovženkem. Roku 1939 se stal členem vedení Svazu skladatelů Ukrajiny.

Za druhé světové války byl Mejtus evakuován v Ašchabadu a Irkutsku. Za pobytu v Ašchabadu i později pomáhal vytvářet turkmenskou národní operu (Abadan, Lejli a Mendžun, Magtymguly), za což byl jmenován zasloužilým umělcem Turkmenské SSR. +more V roce 1944 přijel do Kyjeva, kde pak žil (na Velké žytomyrské ulici čp. 14/8) až do své smrti. Stal se národním umělcem USSR a laureátem Státní (Stalinovy) ceny SSSR (za operu Mladá garda, 1951). Roku 1954 vstoupil do KSSS. Od roku 1959 byl členem vedení Svazu skladatelů SSSR.

Roku 1985 bylo v Kirovohradě (dnes Kropyvnyckém) založeno skladatelovo muzeum. V roce 1999 byla jeho jménem nazvána jedna z ulic v Kyjevě.

Dílo

Ve 20. letech 20. +more století se Mejtus řadil k sovětské hudební avantgarde, byl jedním z prvních propagátorů jazzu a psal hudbu pro experimentální inscenace L. Kurbase. Současně od roku 1927 začal sbírat a upravovat ukrajinské, ruské a jiné lidové písně; jeho úpravy ocenil mimo jiné Béla Bartók a Mejtus brzy zařadil lidovou hudbu do své vlastní tvorby, například ve své první orchestrální suitě. Byla to však jeho druhá orchestrální suita Na Dněprostroji z roku 1929, díky které jeho jméno proniklo i do ciziny: programové dílo o stavbě přehrady na Dněpru obsahuje i nápodobu zvuku strojů, v orchestru dominují bicí nástroje a setrvalé rytmy předjímající hudební minimalismus.

Po politickém potlačení hudebních experimentů ve 30. letech se Mejtus přeorientoval na styl socialistického realismu. +more Stal se jedním z jeho nejvýznamnějších a nejcharakterističtějších představitelů, jeho díla se vyznačují melodičností, poslechovou srozumitelností, prostou harmonií a v případě vokálně-instrumentálních děl dominancí vokální složky. Přílišnému zploštění a plakátovosti se snažil vyhýbat poučeným využitím lidové hudby, důrazem na lyrickou stránku děl a na psychologickou charakterizaci. Jeho styl však od 50. let až do smrti zůstal velmi konzervativní. Od konce 30. let se Mejtus také soustředil na vokální hudbu: nadále v jeho tvorbě dominuje jednak opera, jednak píseň (romance).

Julij Mejtus je jedním ze zakladatelů a hlavních tvůrců ukrajinské sovětské opery, napsal 17 oper různých žánrů (z toho čtyři ve spoluautorství): prostonárodní (Ukradené štěstí), historicko-epické (Jaroslav Moudrý), romanticko-pohádkové (Dcera větru, Lejli a Mendžun), hrdinské (Abakan, Mladá garda).

Značné místo v Mejtusově díle zaujímá komorní vokální hudba - je autorem téměř 300 romancí na slova Lesji Ukrajinky, I. Franka, T. +more Ševčenka, V. Sosjura, А. Malyška, P. Tyčyny, D. Pavlyčka, A. S. Puškina a jiných. Napsal rovněž mnoho instrumentálních a sborových skladeb pro děti.

Přehled děl

Opery # Perekop (Перекоп), spolu s Vsevolodem Petrovyčem Rybalčenkem a Mychajlem Dmytrovyčem Tietzem, 1937-38, premiéra Kyjev 20. ledna 1939 # Hajdamáci (Гайдамаки), spolu s Vsevolodem Petrovyčem Rybalčenkem a Mychajlem Dmytrovyčem Tietzem, libreto podle stejnojmenné básně Tarase Ševčenka, 1940-41, neprovedeno # Abadan (Абадан), s Aširem Kulijevem, 1942-43, premiéra Ašchabad 15. +more října 1943, 1943, druhá verze 1947 rovněž v Ašchabadu # Lejli a Medžnun (Лейла і Меджнун), s Daňatarem Öwezovem, 1945-46, premiéra Ašchabad 2. listopadu 1946 # Mladá garda (Молода гвардія), Llibreto Andrij Malyško podle stejnojmenného románu Alexandra Fadějeva, 1947, premiéra 7. listopadu 1947 Kyjev, druhá verze premiéra Doněck 1950 # Hvězda nad Dvinou (Зоря над Двіною), libreto Maksym Ryľskyj podle románu Severní Aurora (Северная Аврора, 1950) resp. hry Severní hvězdy (Северные зори, 1952) N. N. Nikitina, 1951-55; premiéra 5. června 1955 Kyjev; druhá verze pod názvem Severní hvězdy (Північні зорі) 1957 # Ukradené štěstí (Украдене щастя, libreto Maksym Ryľskyj podle stejnojmenného dramatu Ivana Franka, 1958-59, premiéra Lvov 10. září 1960 # Magtymguly (Махтумкулі), libreto Alty Karlijev a Berdy Muradovič Kerbabajev, 1962, premiéra Ašchabad 29. prosince 1962 # Dcera větru (Вітрова донька), podle dramatu Viktoa Zubara, 1965, premiéra Oděsa 24. října 1965 # Bratři Uljanovovi (Брати Ульянови), 1966, premiéra Ufa 25. listopadu 1967, druhá verze premiéra Alma-Ata 1970 # Anna Kareninová (Анна Кареніна), podle stejnojmenného románu Lva Tolstého, 1970, neprovedeno # Jaroslav Moudrý (Ярослав Мудрий), libreto Oleksandra Vasiljeva podle básně Ivana Antonovyče Kočerhy, 1972, premiéra Doněck 3. března 1973 # Richard Sorge (Ріхард Зорге), 1975, premiéra Lvov 24. února 1976 # Mariana Pineda (Мар'яна Пінеда), podle stejnojmenného dramatu F. G. Lorcy, 1978, neprovedeno # Maria Volkonská (Марія Волконська), 1988, neprovedeno # Ivan Hrozný (Іван Грозний), podle povídky Alexeje Tolstého, 1980-83, neprovedeno # Antonius a Kleopatra (Антоній і Клеопатра), libreto Oleksandra Vasiljeva, 1993, neprovedeno.

Vokálně-symfonická díla * deset ukrajinských lidových písní ve volné úpravě pro nižší hlas s orchestrem, 1934, též verze pro vyšší hlas s orchestrem (1937) a u pěti z nich i pro sbor s orchestrem (1939) * kantáta Kletba (Клятва) na slova Mykoly Bažana, 1941 * Sváteční tanec, na slova Berdyho Kerbabajeva, 1943 * kantáta Leninské slovo na slova Andrije Malyška, 1951 * symfonická báseň Doroš Moliboha (Дорош Молибога) pro baryton, sbor a orchestr, na slova Dmytro Kendrina, 1967-68

Symfonická díla * orchestrální suita č. 1 na ukrajinské lidové téma, 1927 * orchestrální suita č. +more 2 Na Dněprostroji (На Дніпрельстані), 1929 * orchestrální suita č. 3 k osvobození Západní Ukrajiny, 1939 * orchestrální suita č. 4 k XXV. výročí Velkého října, 1942 * orchestrální suita č. 5 na ukrajinské lidové téma, 1944 * symfonická báseň Cestami slávy (Шляхами слави), 1945 * Turkmenská symfonie, 1946 * symfonická báseň Památce Ajdogdy Tachirova, 1948 * Ouvertura Ke sjednocení Ukrajiny s Rusí, 1954.

Komorní instrumentální díla * Variace na ukrajinské téma pro housle a flétnu, 1930 * Báseň, nokturno a allegro pro housle a flétnu, 1965 * V Karpatech (В Карпатах) pro flétnu, 1973 * 12 skladeb pro děti, 1979

Sbory * Partyzánska suita (Партизанська сюїта), na slova S. Ščipačova, N. +more Ušakova, I, Utkina a A. Novického s doprovodem klavíru, 1942 * sbory bez doprovodu na slova T. Ševčenka, A. Puškina, P. Voroňka aj. * pět sborů na slova Alexandra Tvardovského.

Vokální díla * cykly písní na slova M. Džalíla (Z Moabitských sešitů - 1956, 1973, 1979), A. +more Malyška (1962), L. Vyšeslavského (1963), E. Meželaitise (1964), D. Kedrina (1967), Je. Vinokurova, (1969), Lesji Ukrajinky (1971), M. Karima (1973), K. Kulijeva (1976), bulharských básníků, R. Burnse * romance a balady (24) na slova současných básníků (1983-1984), na slova P. Brovky, L. Martynova (1985), R. Gamzatova (1987), D. Kuguľtinova, A. Achmatovové * romance na slova T. Ševčenka, I. Franka, P. Tyčyny, M. Ryľského, V. Sosjura, L. Pervomajského, A. Malyška, M. Cvetajevové, М. Humiľova aj. * úpravy ukrajinských, turkmenských, českých, moravských a slovenských lidových písní.

Jiné * hudba k činohrám * hudba k filmům: Noční vozka (Нічний візник, 1930), Ivan (Іван, 1932, spoluautor) Poprava (Страта, 1935), Přísaha u Čertova brodu (Застава коло Чортового броду, 1936), Vedení (Кондуїт, 1936), Stará pevnost (Стара фортеця, 1937), Sedmnáctiletí (Сімнадцятилітні, 1939), Makar Neščaj (Макар Нечай, 1940), Za mírových dnů (У мирні дні, 1950), V ukrajinských stepích (В степах України, 1952), Mlha kryje nepřítele („Богатир“ іде в Марто, 1954), Dva Fjodorové (Два Федори, 1958), Konec Čirvy-Kozyra (Кінець Чирви-Козиря, 1958), Nebe volá (Небо кличе, 1959).

Ocenění

Zasloužilý umělec Turkmenské sovětské socialistické republiky, 1944 * Zasloužilý umělec Ukrajinské sovětské socialistické republiky, 1948 * Laureát Stalinovy ceny II. třídy, 1951, za operu Mladá garda * Národní umělec Ukrajinské sovětské socialistické republiky, 1973 * Laureát Ševčenkovy ceny, 1991 * nositel dvou řádů Rudého praporu práce

Odkazy

Literatura

Малышев Ю. Ю. +more С. Мейтус. Очерк творчества, М. , 1962 * Архимович Л. , Мамчур И. Юлий Мейтус. Очерк жизни и творчества, М. , 1983 * (omezený přístup) * [url=http://www. kreschatic. kiev. ua/ua/2245/art/10861. html]Ірина Сікорська Від «Украденого щастя» до «Молодої гвардії»[/url] * [url=http://gazeta. zn. ua/SOCIETY/yuliy_meytus__vozvraschenie__v_rodnoy_gorod. html]Светлана Орел Юлий Мейтус - возвращение в родной город[/url].

Externí odkazy

[url=http://tusovka.kr.ua/memorialni-muzei-meitusa]Památník Ju. Mejtuse v Kirovohradě[/url]

Kategorie:Ukrajinští hudební skladatelé Kategorie:Sovětští hudební skladatelé Kategorie:Ukrajinští operní skladatelé Kategorie:Skladatelé 20. +more století Kategorie:Narození 28. ledna Kategorie:Narození 1903 Kategorie:Úmrtí 2. dubna Kategorie:Úmrtí 1997 Kategorie:Úmrtí v Kyjevě Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Bajkovově hřbitově Kategorie:Nositelé Medaile Za udatnou práci za Velké vlastenecké války 1941-1945.