Julius Hanisch

Technology

12 hours ago

Author

Julius Hanisch (* 20. prosince 1883, Karlovy Vary - 22. dubna 1943) byl československý stavební inženýr a architekt. Byl jedním z hlavních představitelů funkcionalismu v Československu a patřil k významné generaci českých architektů první poloviny 20. století. Společně s architektem Jaroslavem Polívkou se podílel na výstavbě nových čtvrtí v Praze, jako například Baba, Břevnov nebo Pankrác. Kromě toho navrhl také několik významných návrhů staveb v jiných českých městech, včetně spolupráce na stavbě krematoria v Ústí nad Labem. Hanischova práce byla ovlivněna modernismem a mezinárodními trendy, které v té době ovlivňovaly architekturu. Jeho stavby se vyznačují jednoduchými formami, funkčním využitím prostoru a inovativním použitím materiálů. Hanisch také aktivně podporoval zavedení nových technologií a technik do stavebnictví. Julius Hanisch se stal významným členem místního a mezinárodního architektonického společenství a byl členem prestižního Deutscher Werkbundu. Jeho práce byly oceněny významnými architektonickými cenami a jsou dnes považovány za důležitý příklad modernistické architektury v Československu. Hanischovo životní dílo bylo později po druhé světové válce přehlédnuto a zapomenuto, ačkoli jeho vliv na českou architekturu zůstává patrný dodnes. V posledních letech se však začíná oživovat zájem o jeho práci a jeho stavby jsou postupně renovovány a obnovovány.

Julius Hanisch (18. července 1827 Rokytnice v Orlických horách - 27. dubna 1886 Vídeň) byl rakouský a český právník a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Biografie

Profesí byl právník a politik. Narodil se v Rokytnici v Orlických horách jako syn tkadlce. +more Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a v Praze. Následně absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde roku 1858 získal titul doktora práv. Nastoupil na praxi na pražský zemský soud, pak byl v advokátní praxi v Praze a Liberci. Od roku 1859 působil jako právní zástupce ve Vídni, kde se pak usídlil a v 60. letech se etabloval jako samostatný advokát.

Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. +more století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Litoměřice - Lovosice - Úštěk) do Českého zemského sněmu. Zvolen byl jako nezávislý německý kandidát. Mandát obhájil v témže obvodu i v zemských volbách v lednu 1867 a rovněž tak v krátce poté konaných volbách v březnu 1867. Po volbách roku 1870 se jako poslanec neuvádí, ale křeslo v zemském sněmu získal opětovně ve volbách roku 1872, nyní již za kurii venkovských obcí v obvodu Žamberk - Králíky - Rokytnice.

V téže době také zasedal i v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm roku 1864 (tehdy ještě Říšská rada nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů). 12. +more listopadu 1864 složil slib. Opětovně ho zemský sněm do vídeňského parlamentu delegoval roku 1867 a 1870. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873, kdy získal mandát poslance za kurii venkovských obcí, obvod Litomyšl, Lanškroun, Polička atd. Ve volbách roku 1879 ho v tomto etnicky smíšeném okrsku ovšem porazil poměrem 84 : 274 hlasů nezávislý kandidát Johann Urbanek. Poté, co ale Urbanek roku 1884 zemřel, podařilo se Hanischovi v doplňovacích volbách znovu uspět a na zbytek funkčního období ještě usedl do vídeňského parlamentu. Poslanecký slib složil 4. prosince 1884.

Patřil do ústavověrného tábora. Po volbách v roce 1873 se uvádí coby jeden z 67 členů staroliberálního Klubu levice, vedeného Eduardem Herbstem. +more V roce 1878 již ale je zmiňován jako nezařazený poslanec.

Díky jeho přičinění byl roku 1869 zřízen soudní okres Rokytnice v Orlických horách, který zahrnul převážně etnicky německé obce v tomto regionu. Působil jako první okresní starosta v Rokytnici. +more V obci Neratov v Orlických horách se zasadil o zřízení poštovního úřadu. V září 1873 mu Neratov udělil čestné občanství. V té době byl stále okresním starostou.

V posledních letech před smrtí se nacházel v těžké sociální situaci, přišel o svou advokátní kancelář. Poté, co už nebyl zvolen do Říšské rady ani do zemského sněmu, přišel i o poslední velký zdroj příjmů, když dlouhodobě působil jako právní zástupce zemského výboru u vídeňských soudů. +more Začal se pak zadlužovat a postupně přišel o poslední klienty. Zemřel v dubnu 1886, když si přímo na chodbě budovy vídeňského zemského soudu prostřelil hlavu. Důvodem byl soudní spor, který byl proti němu veden s podezřením na zpronevěru. Zemřel při převozu do nemocnice. Zůstala po něm vdova a dva synové.