Junkers Ju 188

Junkers Ju 188 Rächer byl německý dvoumotorový bombardovací letoun užívaný ve druhé světové válce.

Vznik

V červenci 1939 vyhlásil Technický úřad RLM specifikace bombardéru, který by nahradil sériové letouny Junkers Ju 88 a Heinkel He 111. Společnost Junkers do konkurzu přihlásila letoun Junkers Ju 288, jehož vývoj se však neustále prodlužoval. +more Firma proto v roce 1941 z vlastní iniciativy zahájila práce na nové verzi Ju 88, která obdržela označení Ju 88 E. V září 1941 byl jeden stroj Ju 88 E-0 vybaven dvojicí hvězdicových motorů BMW 801 ML a obdržel nové označení Ju 88 V27 (imatrikulace D-AWLN). Křídlo mělo zvětšené rozpětí, čímž vzrostla nosná plocha na 56,00 m². Inovovaný tvar měly i ocasní plochy.

Vývoj

Junkers Ju 188 V říjnu 1942 bylo změněno označení mezitím postaveného Ju 88 V44 (NF+KQ) na Ju 188 V1 a současně byl objednán druhý prototyp Ju 188 V2 (Werk-Nr. +more260 151), který byl zalétán v lednu 1943. V únoru 1943 byly dohotoveny tři kusy Ju 188 E-0 s pohonnými jednotkami BMW 801 ML, které posloužily jako vzorové pro sériovou variantu Ju 188 E.

Prvních sedm vyrobených Ju 188 E-1 bylo dokončeno v březnu 1943, které byly osazeny dvojicí vzduchem chlazených čtrnáctiválcových motorů BMW 801 C-2 o vzletovém výkonu po 1250 kW. Během následujícího měsíce bylo vyprodukováno dalších osm strojů této varianty. +more První výrobní série E-1 byly vybaveny aerodynamickými brzdami pod křídlem, které snižovaly rychlost během střemhlavého bombardování. Hlavňovou výzbroj tvořil pohyblivý kanón MG 151 v přední části trupu, pohyblivý kulomet MG 131 v otočné věži na hřbetě trupu, stejná zbraň byle instalována i v zadním horním střeleckém stanovišti a dvojkulomet MG 81 ráže 7,92 mm v dolním střeleckém stanovišti.

Z čtyřmístné verze E-1 vycházel průzkumný Ju 188 F-1 vybavený dvěma kamerami Rb 50/30 nebo Rb 75/25 a dvěma kamerami pro noční fotografování NRb 40/25 nebo NRb 50/25.

Následující verzí byl námořní bombardovací a torpédový Junkers Ju 188 E-2. Na závěsnících pod centroplánem mohl nést dvě letecká torpéda LTF 5b o hmotnosti 765 kg, nebo dvě torpéda LT 1b o hmotnosti 800 kg, nebo čtyři miny LMA o hmotnosti 500 kg, nebo také dvě miny LMB o 1000 kg. +more Z důvodu snížení hmotnosti prázdného letounu byla často demontovaná horní střelecká věž.

Námořní průzkumný Ju 188 F-2 měl pumové závěsníky určeny k zavěšení přídavných nádrží. K obvyklému vybavení obou námořních variant patřily radary určené k vyhledávání nepřátelských plavidel. +more Základním typem radaru byl FuG 200 Hohentwiel.

Koncem roku 1943 byly zkompletovány první tři předsériové stroje Ju 188 A-1, které byly vybaveny dvanáctiválcovými řadovými motory chlazenými kapalinou Junkers Jumo 213 A-1 o vzletovém výkonu 1306 kW. První sériovou verzí A byl Ju 188 A-2 s pohonnými jednotkami Jumo 213 A-1 se zařízením na vstřikování metanolu a vody MW 50, které zvýšilo vzletový výkon motoru na 1647 kW. +more Kulomet MG 131 ráže 13 mm, dříve umístěný ve hřbetní střelecké věži, nahradil letecký kanón MG 151 ráže 20 mm.

Souběžně s variantou Ju 188 A-3, která svým vybavením odpovídala námořním E-2, byly vyráběny také průzkumné Ju 188 D-1 a D-2, které zase odpovídaly strojům F-1 a F-2. Tyto letouny neměly pohyblivý kanón MG 151 instalovaný v přídi a jejich posádka byla zredukována na 3 osoby.

Pro případ útoku ze zadní polosféry na Ju 188 byl letoun Ju 188 C-0, vycházející z verze A, vybaven dálově ovládaným střelištěm MG 131Z/FA 15 s dvojkulometem MG 131 zaměřovaný periskopickým zaměřovačem PVE 11. Díky problémům s tímto zbraňovým systémem nebyla sériová výroba zahájena. +more Dálkově ovládaná výzbroj v zadní části trupu tak byla nahrazena standardním střeleckým stanovištěm vybaveným dvěma kulomety MG 131, které ovládal zadní palubní střelec. Takto upravený prototyp Ju 188 V2 dostal označení Ju 188 G-0. Také tato verze zůstala pouze ve fázi prototypu. Junkers Ju 188 E-1, 1943 Do konce roku 1943 byly v továrně v Bernburgu vyrobeny 283 exempláře Ju 188 a od začátku roku 1944 se na výrobě těchto strojů podílely rovněž firmy ATG v Lipsku a Siebel v Halle. Různé konstrukční celky vyráběla řada dalších závodů, například Fokker střední a zadní části trupů.

V létě 1944 byla v továrně v Bernburgu zastavena výroba Ju 188, pokračovaly však práce na adaptaci letounu Ju 188 E na noční stíhačku Ju 188 R-0. Tři vyrobené kusy měly motory BMW 801 G-2 o maximálním výkonu 1250 kW, palubní radar FuG 220 Lichtenstein SN-2 a útočnou výzbroj složenou ze dvou kanónů MK 103 ráže 30 mm, nebo čtyřech kanónů MG 151. +more Testy prokázaly nižší výkonnost než již vyráběné Ju 88 G.

Konstrukční tým v Dessau vyvinul ještě dvě výškové varianty poháněné řadovými motory Junkers Jumo 213 E-1 s dvoustupňovým třírychlostním turbokompresorem a zařízením GM 1, což umožňovalo zvýšit vzletový výkon na 1594 kW. Bombardovací výšková verze nesla označení Ju 188 S-1 a průzkumná Ju 188 T-1. +more Na začátku léta 1944 vyrobila továrna ATG nevelký počet těchto strojů. Několik kusů S-1 bylo dokončeno v podobě bitevních Ju 188 S-1/U s 50 mm protitankovým kanónem.

Nasazení

První sériový Junkers Ju 188E-1 První Ju 188 E-1 převzala v květnu 1943 Stab/KG 6, u které zpočátku operovaly v rámci zvlášť vytvořené jednotky Erprobungskommando der Luftwaffe 188. +more V srpnu 1943 byla tato jednotka přejmenována na 4. /KG 66, jejímž velitelem se stal Major Helmut Schmidt. Poprvé se do boje zapojila trojice Ju 188 E-1 18. srpna 1943, kdy bombardovala průmyslové podniky v Lincolnu ve Velké Británii. Na začátku října byla celá I. /KG 6 přezbrojena na Ju 188 E-1. První operační ztrátou této jednotky byl Ju 188 E-1 (Werk-Nr. 260 204) sestřelený noční stíhačkou de Havilland Mosquito. Dne 20. října 1943 měla I. /KG 6 ve stavu 28 strojů Ju 188 E-1.

První bojové akce Ju 188 F-1 se uskutečnily v Rusku v září 1943 v rámci 3. Staffel der Fernaufklärungsgruppe 121. +more Do konce roku byly stroje této verze dodány jednotkám 4. (F)/11 a 3. (F)/22 na východní frontě a 3. (F)/22 dislokované ve Francii. Ve stejném období byly jednotce KG 26 přiděleny Ju 188 E-2 a Ju 188 F-2.

Jedinou jednotkou Luftwaffe vyzbrojenou výhradně Ju 188 byla KG 6. Sloužily však také v III. +more/KG 26, I. /KG 66 a v jedné letce I. /KG 200.

Jediným zahraničním uživatelem těchto letounů byla Francie, která objednala v podniku SNCA de Sud-ESF v Toulouse několik Ju 188 E. Zkompletovány byly z konstrukčních celků zanechaných Němci ve Francii po jejím osvobození. +more Následně byly zařazeny k námořnímu letectvu.

Specifikace (Ju 188 A-2)

300px Údaje podle

Technické údaje

Osádka: * Rozpětí: 22,00 m * Délka: 15,06 m * Výška: 4,44 m * Nosná plocha: 56 m² * Hmotnost prázdného letounu: 9 821 kg * Vzletová hmotnost: 14 385 kg * Pohonná jednotka:

Výkony

Maximální rychlost u země: 425 km/h * Maximální rychlost ve výšce 6000 m: 520 km/h * Ekonomická cestovní rychlost ve výšce 6000 m: 400 km/h * Cestovní rychlost: 400 km/h * Doba výstupu do výšky 6 000 m: 17 min * Dostup: 9 500 m * Dolet: 2 400 km

Výzbroj

Odkazy

Zavěšování pumy do letounu Junkers Ju 188

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://wp.scn.ru/en/ww2/b/448/2/0]Kamufláže letounu Ju 188[/url]

Kategorie:Německé bombardéry Kategorie:Německá průzkumná letadla Ju 188