Junkers K 16

Junkers K 16 byl malý dopravní letoun vyráběný v Německu na počátku 20. let. společností Junkers & Co (Junkers Flugzeug- und Motorenwerke AG, Dessau). Junkers K 16 (1921)

Vznik a vývoj

Junkers K 16 byl konvenční, hornokřídlý konzolový jednoplošník celokovové konstrukce, vybavený pevným podvozkem a zadní ostruhou. Práce na projektu byly zahájeny v roce 1920. +more Nový letoun byl původně označen jako J 16, ale později byl změněn na K 16 (Kabinenflugzeug, kabinové letadlo). Stavba prvního K 16 byla prováděna v době úplného zákazu konstrukce letadel dle ustanoveních Versailleské smlouvy (1919).

Německo mělo po prohrané válce zcela zakázáno vyrábět letadla. Kvůli striktním požadavkům Versailleské smlouvy, musel být i motor Daimler D III/Mercedes IIIa nahrazen méně výkonným Siemens Sh 4 (65 k), který vyráběla společnost Siemens & Halske A. +moreG. v Berlíně-Spandau. První zálet prototypu letadla (výr. č. 526) provedl pilot Zimmermann 3. března 1921.

Krátce poté, co prototyp vzlétl, vítězné mocnosti prověřily plnění zákazu výroby letadel v Německu resp. zcela zablokovali činnost německého leteckého průmyslu. +more Prototyp K 16 byl rychle evakuován do Nizozemska, aby nedošlo ke konfiskaci letadla. Tam byl uložen v jednom hangáru u společnosti Fokker až do léta 1923, dokud nebyla omezení uvolněna a výroba mohla být obnovena. Letoun byl vystaven a předveden na Mezinárodní letecké výstavě, která se konala 20. 7. -12. 8. 1923 ve švédském Göteborgu.

Na jaře 1924 prototyp prošel v Dessau několika úpravami a byla zahájena sériová výroba. Sériový letoun s imatrikulací D-390 byl součástí expozice Junkers na III. +more mezinárodní letecké výstavě v Praze, která se konala na přelomu května a června 1924.

Celkem bylo vyrobeno 17 letadel. náhled|Junkers K 16ce (L´Air January 15,1926)

Popis letounu

Jednalo se o letoun s trojdílným horním křídlem s otevřeným pilotním kokpitem, který byl umístěn za motorem a před křídlem, což výrazně zlepšilo viditelnost pilota. Dva cestující sedící proti sobě byli v kryté kabině uvnitř trupu. +more Stroj se vyznačoval vlnitým duralovým krytem jak křídla, tak trupu.

Kvůli přísným požadavkům Versailleské smlouvy, musel být motor Daimler D III u prototypu nahrazen méně výkonným Siemens Sh 4, aby splňoval předpisy poválečných restrikcí. Až omezení pominula (1924), byl letoun vybavován silnějšími motory a také byl konstrukčně upraven. +more Letoun verze 16ba měl nový podvozek (trup byl jen kousek nad zemí, což usnadnilo nastupování a vystupování), vylepšenou aerodynamiku (především konstrukce SOP) a silnější motor Siemens Sh 5. To umožnilo zvýšit užitečné zatížení letadla na 315 kg a dosáhnout maximální rychlosti 170 km/h. Po první úpravě v roce 1924 následovaly další dva typy, K16ba s novým křídlem (rozpětí se zvýšilo z 11,0 m na 12,8 m) a K16ce - s motorem Bristol Lucifer (100 k). V roce 1927 se zrodila další modifikace - K16bi s motorem Siemens Sh 12 (125 k) a v další v roce 1928, poslední verze K16bo s československým motorem Walter NZ-120 (120 k) resp. Walter Mars (145 k). Junkers K 16bo v Krakově a majitel O. F. Kinský (1928).

Použití

Letoun K16 byl nasazen i v domácích i mezinárodních leteckých soutěžích jako sportovní letoun. Se dvěma letouny K 16 se Junkers v roce 1925 zúčastnil Okružního letu Německem (Deutsche Rundflug) a jeden letoun obsadil v této soutěži druhé místo (D-653, 19. +more-24. 11. 1925).

V té době žádná letecká společnost, kterou by měl maličký K 16 (jako levná verze letounu Junkers F 13) oslovit, neprojevila zájem o koupi. Menší počet letounů, které byly vyrobeny, byl většinou prodán soukromým majitelům a letadla byla provozována jako soukromá turistická či sportovní. +more V německém leteckém rejstříku bylo uváděno 12 letounů s imatrikulacemi D-323, D-390, D-500, D-653, D-654, D-781, D-941, D-983, D-1208, D-1452, D-1678. K nim přibyl později letoun výr. č. 467 (D-2144). Letadla K 16 byla prodána i do zahraničí např. létala v Norsku, Švédsku, v Argentině a Uruguayi především jako spojovací, poštovní stroje, ale také ve společnostech, které s nimi organizovaly vyhlídkové lety.

Oba švédské letouny SE-AEI a SE-AET havarovaly. První SE-AEI havaroval 28. +more září 1935 za neznámých okolností někde ve Švédsku. Letadlo bylo poškozeno, ale nikdo naštěstí nebyl zraněn. Druhý letoun SE-AET havaroval 23. prosince 1936. Když se pilot D. Hamilton přibližoval k letišti Göteborg-Torslanda, ztratil nad letounem kontrolu a narazil do blízkého kopce. Pilot byl zraněn a letadlo poškozeno. Za příčinu havárie byla označena chyba pilota.

V srpnu 1928 zakoupil jeden letoun Junkers K 16bo (WNr. 467) kníže Oldřich Ferdinand Kinský z Heřmanova Městce (X. +more kníže Kinský ze Vchynic a Tetova, 1893-1938). Původní imatrikulace L-BACA z 8. srpna 1928 byla v roce 1929 změněna na OK-ACA. Později byl vyměněn motor Walter NZ-120 za silnější Walter Mars, který byl ve výrobě od roku 1929. Letoun byl 28. ledna 1933 vyřazen z československého rejstříku a prodán zpět do Německa jako havarovaný, ale v listopadu 1936 byl pod imatrikulací D-2144 zaveden do německého rejstříku. Byl provozován inženýrskou školou Ingenieurschule ve Weimaru.

Varianty

K 16 - prototyp s motorem Siemens-Halske (1921) * K 16a - s pětiválcovým motorem Siemens-Halske Sh 4 o výkonu 43-46 kW/58-62 k, upravený prototyp se změněným podvozkem a zadní částí trupu (1924) * K 16b - sériově vyráběná verze s novým křídlem a uzpůsobená pro instalaci různých variant motorů * K 16ba - sedmiválcový motor Siemens-Halske Sh 5 o výkonu 59-63 kW/80-85 k (1924) * K 16bi - motor Siemens-Halske Sh 12 o výkonu 92 kW/125 k (1927) * K 16bo - devítiválcový motor Walter NZ-120 o výkonu 88-96 kW/120-135 k (1928), později vyměněný za koncepčně stejný, ale silnější Walter Mars o výkonu 107-116 kW/145-155 k * K 16c - jako K 16b s upravenou částí přídě letounu * K 16ce - tříválcový motor Bristol Lucifer o výkonu 74 kW/100 k (1926)

Uživatelé

Luft Hansa ** soukromí piloti a soukromé dopravní společnosti * (L-BACA/OK-ACA) ** hrabě KInský * (LN-ABH, LN-BAM) * (SE-AEI, SE-AET) * (LV-EDA) * (CX-ABX)

Specifikace

Junkers K 16, skica (Letectví, srpen-září 1925) Data pro K 16bo podle

Technické údaje

Posádka: 1 * Cestující: 2 nebo pošta * Rozpětí: 12,78 m * Délka: 7,80 m * Výška: 2,56 m * Nosná plocha: 19,50 m2 * Plošné zatížení: 43,80 kg/m2 * Hmotnost prázdného letounu: 535 kg * Vzletová hmotnost: 850 kg * Pohonná jednotka: 1× pístový, hvězdicový vzduchem chlazený devítiválcový motor Walter NZ-120 ** maximální, vzletový: 135 k (99,3 kW) při 1750 ot/min ** jmenovitý, nominální: 120 k (88,3 kW) při 1400 ot/min * Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevným nastavením

Výkony

Maximální rychlost: 170 km/h * Cestovní rychlost: 140 km/h * Přistávací rychlost: 90 km/h * Dostup: 2 500 m * Dolet: max. 600 km * Vytrvalost: max. 5 h

Odkazy

Reference

Související články

Akciová továrna automobilů Josef Walter a spol., Praha - Jinonice * Walter NZ-120 * Walter Mars

Literatura

TAYLOR, Michael J. H. +more (1989). Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions. p. 546. * LANGE, Bruno: Typenhandbuch der deutschen Luftfahrttechnik. Ein Nachschlagwerk über die deutschen Motorflugzeuge, Luftschiffe, Flugmotoren, Turbo- und Raketentriebwerke, Flugkörper, Luftschrauben, Bordinstrumente, Bordfunkanlagen und Bordwaffen von den Anfängen bis heute (= Deutsche Luftfahrt. Bd. 9). Bernard & Graefe, Koblenz 1986, 185 s. , * POLLAG, Carl Hanus: Hugo Junkers - Ein Leben als Erfinder und Pionier (německy), Carl Reissner, Dresden 1931, 206 s. * [url=https://www. flightglobal. com/pdfarchive/view/1925/1925%20-%200322. html]„The Round-Germany Flight“[/url]. Flight: 322. 28 May 1925. Retrieved 17 August 2008. * SCHMITT, Günter (1986): Junkers und seine Flugzeuge, 2. přepracované vydání, Berlin: Transpress, S. 91-92.

Externí odkazy

[url=http://www.walterjinonice.cz]Walter Jinonice[/url] * [url=http://all-aero.com/index.php/15632-junkers-j-16-junkers-k-16]Junkers J 16 / K 16[/url] na all-aero.com

K 16 Kategorie:Sportovní letadla Kategorie:Dopravní letadla