Karel Alexandr Lotrinský

Karel Alexandr Lotrinský (12. prosinec 1712, Lunéville - 4. červenec 1780, Tervuren) byl lotrinský princ, mladší bratr císaře Svaté říše římské Františka I. Štěpána a švagr královny Marie Terezie. Od mládí sloužil v rakouské armádě a již v roce 1740 dosáhl hodnosti polního maršála. Za války o rakouské dědictví a sedmileté války byl vrchním velitelem rakouské armády, kvůli neúspěchům byl v roce 1758 odvolán. Souběžně byl od roku 1744 místodržitelem v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgie). Od roku 1761 byl zároveň velmistrem Řádu německých rytířů. Proslul mimo jiné jako mecenáš umění a vědy, zemřel v Bruselu jako poslední mužský potomek lotrinské dynastie.

Původ a mládí

Pocházel ze starého lotrinského rodu, narodil se z manželství lotrinského vévody Leopolda Josefa s francouzskou princeznou Alžbětou Orleánskou jako pátý syn, dva starší bratři zemřeli před jeho narozením. Dalšími sourozenci byli Leopold (1707-1723) a František Štěpán (1708-1765), který se po otcově smrti v roce 1729 stal jako František III. +more lotrinským vévodou. Starší sestra Alžběta Tereza Lotrinská (1711-1741) se provdala za sardinského krále Karla Emanuela III. a mladší Anna Charlotta Lotrinská (1714-1773) se stala jeptiškou, byla abatyší několika klášterů, ale pobývala převážně ve Vídni. Spolu se sourozenci vyrůstal u vévodského dvora v Lunéville, jako desetiletý se v roce 1722 zúčastnil v Remeši korunovace Ludvíka XV. Francie v té době zvažovala možnost sňatku Ludvíka XV. s některou z lotrinských princezen, které byly ale nakonec kvůli příliš nízkému věku odmítnuty. Rodina lotrinského vévody se následně upnula k ambicióznímu plánu příbuzenského spojení s Habsburky, díky tomu se také lotrinští princové v roce 1723 zúčastnili v Praze korunovace Karla VI. českým králem. Karel Alexandr mezitím absolvoval vzdělání v různých oborech a byl připravován na vojenskou dráhu. V sedmnácti letech se stal rytířem Řádu zlatého rouna Po sňatku svého staršího bratra Františka Štěpána s Marií Terezií (1736) přesídlil do Vídně a vstoupil do rakouské armády.

Vojenská a politická kariéra

Jako voják se zúčastnil tažení proti Turkům a již v roce 1737 byl povýšen do hodnosti generálního polního vachtmistra, respektive generálmajora. Na počátku vlády Marie Terezie byl jmenován polním maršálem (1740) a zúčastnil se války o rakouské dědictví. +more V roce 1742 převzal vrchní velení v Čechách, ale téhož roku byl poražen Fridrichem II. v bitvě u Chotusic. Úspěšnější byl v letech 1742-1743 proti bavorské a francouzské armádě, pronikl do Bavorska a v roce 1744 obsadil Alsasko. K plánované velké bitvě s Francouzi nedošlo, protože byl povolán zpět do Čech, znovu ohrožovaných pruskou armádou. V roce 1745 byl dvakrát poražen Fridrichem II. v bitvách u Hohenfriedbergu a Žďáru, téhož roku kvůli pozdnímu příchodu nemohl zasáhnout do další prohrané bitvy u Kesselsdorfu. Mezitím byl v roce 1744 jmenován místodržitelem v Rakouském Nizozemí a přestěhoval se do Bruselu. Rakouské Nizozemí však během roku 1745 obsadil Mořic Saský, který Karla Alexandra v roce 1746 porazil v bitvě u Rocoux. Karel Alexandr poté pobýval ve Vídni a podílel se na reformách rakouské armády, do Bruselu se vrátil až v roce 1749. Od roku 1746 byl generálem-polním maršálem (General-Feldmarschall) Svaté říše římské.

Za sedmileté války byl znovu jmenován vrchním velitelem rakouské armády. Na jaře 1757 byl poražen Fridrichem II. +more v bitvě u Štěrbohol, reputaci rakouské armády o měsíc později napravilo Daunovo vítězství u Kolína. Spolu s Daunem se Karel Alexandr stal jedním z prvních nositelů velkokříže nově založeného Řádu Marie Terezie (1758). V závěru roku 1757 pronásledoval pruskou armádu do Lužice a Slezska, zvítězil u Vratislavi, ale 5. prosince 1757 byl znovu poražen ve velké bitvě u Leuthenu. Se značnými ztrátami se stáhl do Čech a krátce nato padla do zajetí i celá posádka ve Vratislavi. V podstatě od počátku války poukazovali generálové, ministři i zahraniční diplomaté na nepříliš vysoké kvality Karla Alexandra jako vojevůdce. Dlouhou dobu měl však důvěru své švagrové Marie Terezie a o jeho odvolání bylo rozhodnuto po bitvě u Leuthenu.

Po rezignaci na post vrchního velitele rakouské armády odešel znovu do Bruselu, kde se až do smrti věnoval správě Rakouského Nizozemí. Od roku 1761 byl též velmistrem Řádu německých rytířů a také řádovým záležitostem věnoval značnou pozornost, řídil je ale převážně z Bruselu. +more Jako místodržitel v Belgii byl ve své samostatnosti limitován požadavky vídeňského dvora, proslul ale jako mecenáš umění a inicioval stavební rozmach v Bruselu. Jestliže se věnoval spíše soukromým zájmům a podpoře kultury a věd, politické záležitosti zajišťovali dlouholetí rakouští zplnomocnění ministři v Bruselu (Jan Karel Cobenzl, 1753-1770; Jiří Adam Starhemberg, 1770-1780), kteří byli v podstatě zástupci místodržitele. Na postu velmistra Německého řádu nechal přestavět zámek Heuchlingen v Bádensku-Württembersku. Řád německých rytířů vlastnil mimo jiné rozsáhlý majetek na severní Moravě, kde Karel Alexandr nechal po sedmileté válce přestavět zámek v Bruntálu. Přestavbu z let 1766-1769 připomíná jeho erb nad hlavním vchodem do zámku. Jako nástupce v hodnosti velmistra byl předurčen jeho synovec arcivévoda Maxmilián, který byl již v roce 1769 zvolen koadjutorem. Maxmilián byl také univerzálním dědicem strýcova majetku, který mu odkázal 580 000 zlatých. Princ Karel Alexandr Lotrinský zemřel na zámku Tervuren a pohřben je v Bruselu. Belgické hlavní město zdobí na památku jeho dlouholetého působení v úřadu místodržítele dvě sochy.

V lednu 1744 se ve Vídni oženil se sestrou své švagrové Marie Terezie, arcivévodkyní Marií Annou. Téhož roku novomanželé přesídlili do Bruselu, kde byl Karel Alexandr jmenován místodržitelem. +more Marie Anna zemřela v prosinci 1744 na následky komplikovaného porodu mrtvě narozené dcery. Později měl Karel Alexandr z několika nemanželských vztahů čtyři děti.

Vývod z předků

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

KOVAŘÍK, Jiří: Války v krajkách (1709-1748). Bitvy a osudy válečníků VII. +more; Třebíč, 2021; 428 s. ISBN 978-80-7497-340-6 * MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; 118 s. * STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě, Libri, Praha, 2000; 407 s. ISBN 80-7277-010-1 * TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740-1748; Praha, 2019; 462 s. ISBN 978-80-7557-176-2.

Externí odkazy

[url=https://en. wikisource. +moreorg/wiki/1911_Encyclop%C3%A6dia_Britannica/Charles_(Prince_of_Lorraine)]Karel Alexandr Lotrinský in: Encyclopedia Britannica[/url] * [url=https://de. wikisource. org/wiki/ADB:Karl_von_Lothringen_(Statthalter_der_Niederlande)]Karel Alexandr Lotrinský in: Allgemeine Deutsche Biographie[/url] * [url=https://de. wikisource. org/wiki/BLK%C3%96:Habsburg,_Karl_Alexander]Karel Alexandr Lotrinský in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich[/url] * [url=https://www. deutsche-biographie. de/gnd119013797. html#ndbcontent]Karel Alexandr Lotrinský in: Deutsche Biographie[/url] *.

Kategorie:Lotrinsko-vaudémontská dynastie Kategorie:Rakouští maršálové Kategorie:Rakouští válečníci Kategorie:Nizozemští místodržitelé Kategorie:Francouzské osobnosti 18. +more století Kategorie:Velmistři řádu německých rytířů Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Osobnosti slezských válek Kategorie:Osobnosti sedmileté války Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Mecenáši Kategorie:Narození 12. prosince Lotrinský Karel Alexandr Kategorie:Narození v Lunéville Kategorie:Úmrtí 4. července Lotrinský Karel Alexandr Kategorie:Pohřbení v katedrále v Bruselu Kategorie:Muži.