Karel Brožík

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Karel Brožík byl český malíř, který se proslavil zejména portrétní tvorbou. Narodil se 1. března 1851 v Okrouhlicích a zemřel 15. února 1901 v Praze. V mládí se vzdělával na Malířské akademii v Mnichově a Paříži. Poté se vrátil do Čech a usadil se v Praze, kde se spřátelil s dalšími významnými umělci té doby, například s Janem Štursou a Vratislavem Nechlebou. Brožík se specializoval na realistické portréty, které se vyznačovaly precizním ztvárněním detailů a výrazným světelným a stínovým kontrastem. Mezi jeho nejznámější díla patří portréty významných osobností, jako například císaře Františka Josefa I., Antonína Slavíčka, Josefa Václava Zemana a mnoha dalších. Brožík také vytvořil řadu historických a náboženských obrazů, které se staly velmi populárními. Mezi jeho známá díla patří například obraz "Vražda Viléma z Oranžova", "Jitřní hasiči" a "Sv. Václav", které se nacházejí ve sbírkách Národní galerie v Praze. Karel Brožík je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých malířů 19. století. Jeho díla jsou hodnocena pro jejich technickou dovednost, výstižnost a schopnost zachytit atmosféru a emoce. Brožíkovy obrazy jsou stále vyhledávány sběrateli a jsou vystavovány v renomovaných galeriích po celém světě.

Karel Brožík (4. listopadu 1881 Příkosice - 20. června 1942 Auschwitz-Birkenau) byl český a československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou.

Biografie

V letech 1895-1900 byl horníkem v Libušíně na Kladensku. Angažoval se v dělnických spolcích, od roku 1898 byl členem odborů a sociálně demokratické strany. +more Podílel se na organizování hornické stávky počátkem roku 1900 na Kladensku. V období let 1900-1903 pracoval jako úředník kladenské nemocenské pokladny. Počátkem 20. století působil také na Teplicku. Od roku 1904 do roku 1906 působil jako redaktor časopisu Na zdar v Trnovanech u Teplic, v letech 1908-1916 byl činný v redakci týdeníku Severočeský dělník v Teplicích. Stal se místopředsedou Ústředního školského komitétu v Duchcově. V Duchcově založil roku 1910 český Svaz horníků, ve kterém se angažoval po další desítky let.

Za světové války sloužil v období let 1916-1918 v armádě Rakouska-Uherska, ale na jaře roku 1918 byl z vojska propuštěn pro nemoc.

V rámci sociální demokracie patřil k pravicovému křídlu, které se ostře vymezovalo proti komunistům. Počátkem listopadu 1918 byl spolu s Jaroslavem Asterem předákem Ústředního národního výboru menšinového pro severní Čechy. +more Po celé období let 1919-1939 zastával funkci předsedy Svazu horníků. Byl místopředsedou sociálně demokratického Odborového sdružení československého a zasedal v exekutivě Mezinárodní unie horníků.

V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění a mandát obhájil ve všech následujících volbách, tedy v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 i parlamentních volbách v roce 1935. +more Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Národní strany práce. Zasadil se o přípravu a prosazení zákona o závodních a revírních radách v hornictví v únoru 1920 a další sociální legislativu. Byl stoupencem znárodnění uhelných a rudných dolů.

Profesí byl předsedou Svazu horníků. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Praze.

6. května 1941 byl zatčen nacistickými úřady. +more Po věznění na Pankráci a v Malé pevnosti v Terezíně byl deportován do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, kde byl umučen.