Karel Václavů

Technology

12 hours ago

Author

Karel Václavů (30. října 1919 Ledce - 2009 Praha) byl český a československý poválečný politik Komunistické strany Československa a poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR.

Biografie

Byl synem domkáře, člena Sociálnědemokratické strany. Jeho rodina žila na venkově a od dětství tedy viděl, jak žijí a tvrdě pracují chudí lidé. +more Již v mládí ho zaujaly myšlenky, se kterými přišla komunistická strana. V roce 1935 byl činný ve Svazu mladých a v roce 1936 se stal členem KSČ. V říjnu 1938 se přestěhoval od rodičů do Plzně. Pracoval už tehdy v ilegalitě. Rozdával letáky a pomáhal s vydáváním časopisu Dělníci.

V listopadu roku 1938 se opět přestěhoval, ale tentokrát do Benešova. Tam pracoval jako dílovedoucí v mlékárenském družstvu. +more V Benešově navázal styk se členy strany se soudruhy Hnojským a Oliveriusem, se kterými začali budovat ilegální organizaci. V té době vznikla i skupina mladých komsomolců. Po příchodu Němců byl soudruh Hnojský zatčen a za krátký čas i ostatní členové skupiny mladých. Začátkem roku 1939 získal Karel Václavů spojení do Prahy přes Františka Škrdlanta, který byl instruktor ÚV. Gestapo hledalo spojení na ústředí, o kterém se dozvědělo díky vedoucímu mladých soudruhu Hejtmánkovi, který o ústředí věděl od soudruha Hnojského. Soudruha Hnojského přivezli z lágru a krátce na to nejspíše shodou okolností, zatkli právě i Karla Václavů. Byl vězněn v Benešově a následně převezen na Pankrác. Nakonec byl v Drážďanech v roce 1940 pro nedostatek důkazů propuštěn. Vrátil se do Plzně, kde pracoval v ZKD (Západočeské konzumní družstvo). V Plzni se účastnil různých ilegálních činností. Navazoval spojení mezi soudruhy, účastnil se budování ilegálních organizací a organizoval ubytování instruktorů ÚV KSČ. V roce 1941 došlo k velkému zatýkání, při kterém byl zatčen i jeho bratr Antonín. Karla Václavů zatkli 16. ledna 1942. Byl vězněn a vyslýchán na gestapu v Plzni. Následně na Borech a poté znova v Drážďanech, kde byl tentokrát na čtyři a půl roku odsouzen. Poté byl vězněn v Zemské trestnici Waldheim (měl číslo 1055/21 Z). Za nějaký čas byl převezen na pobočku této káznice (Aussenkomando) do Zeithainu a skončil v pobočce koncentračního tábora Flossenbürg v Nossenu. Tam byl osvobozen Rudou armádou.

Bezprostředně po válce nejprve odešel do pohraničí, ale ještě během roku 1945 byl vyzván, aby se stal zemědělským tajemníkem Krajského výboru (KV) KSČ v Plzni. Jeho politický vliv rostl během roku 1947. +more Od března 1947 se řešilo obsazení nového KV KSČ. Stal se jeho druhým místopředsedou. Od srpna 1947 působil jako politický tajemník KV KSČ. A v březnu 1948 se stal předsedou KV KSČ a dohlížel na její slučování se Sociální demokracií. V létě roku 1948 čelil kritice od části krajského vedení strany pro příliš direktivní styl rozhodování a eliminaci názorových oponentů. Ve funkci předsedy KV KSČ se připomíná ještě roku 1949. Byl relativně mladým funkcionářem, bez výraznějších zásluh z meziválečné doby. Jeho vzestup tak část plzeňské KSČ nepřijímala pozitivně. Naopak podporu mu vyslovoval Rudolf Slánský a ústředí KSČ. V té době byl nucen z vyšších pozic odejít na funkci nižšího úředníka.

V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. +more Znovu se členem parlamentu za KSČ stal ve volbách do Národního shromáždění roku 1948. Zvolen byl za volební kraj Plzeň a v parlamentu setrval do konce volebního období v roce 1954.

Postupně se znova vypracoval do vyšších pozic a v roce 1967 se stal 1. náměstkem ministra zemědělství a výživy Karla Mesteka. +more Československé hospodářství se v první polovině 60. let ocitlo v krizi, proto tým Ekonomického ústavu Československé akademie věd, jehož ředitelem byl Ota Šik, připravoval ekonomická reforma. Tyto přípravy ukončila invaze vojsk Varšavské smlouvy. A jelikož se do přípravy reformy zapojoval i Karel Václavů, byl po roce 1968 označen jako „exponent pravice“. V říjnu 1969 byl vyznamenán Řádem práce a již listopadu 1969 byl vyloučen ze strany. Tehdy byl uváděn jako náměstek ministra předsedy FV Ministerstva zemědělství a výživy ČSSR.

Poté pracoval až do odchodu do starobního důchodu ve Velkovýkrmnách v Praze Řepích. Po sametové revoluci dělal krátký čas poradce ministru hospodářství ČSFR.