Karol Laco

Technology

12 hours ago

Author

Karol Laco (28. října 1921 Sobotište - 13. dubna 2009) byl slovenský a československý právník, vysokoškolský pedagog, politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Slovenské národní rady, Sněmovny národů a Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace a dlouholetý místopředseda vlád ČSSR. V roce 1968 spojenec Gustáva Husáka, jeden z hlavních slovenských expertů na státoprávní otázky a stoupenec rychlé federalizace Československa.

Biografie

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde po ukončení studií v roce 1947 nastoupil jako vyučující. Od roku 1952 byl docentem a vedoucím katedry státního práva. +more V roce 1964 byl jmenován profesorem a roku 1966 získal titul doktor věd. Byl členem Československé akademie věd a Slovenské akademie věd. V 50. a 60. letech zastával opakovaně post děkana Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Specializoval se na problematiku státního práva, ústavních zákonů a teorií federalismu. Publikoval vysokoškolské učebnice. Od roku 1966 působil jako člen právní komise ÚV KSČ.

V roce 1968 působil jako právní expert skupiny slovenských politiků okolo Gustáva Husáka, kteří tlačili na rychlé a razantní reformy česko-slovenského státoprávního vztahu směrem k federaci. Počátkem června 1968 prezentoval tyto pozice na jednom z jednání česko-slovenské komise vedené Gustávem Husákem (takzvaná Kolodějská komise). +more Účastník jednání, český právník a politik Vladimír Kubeš, později vzpomínal, že při letmém přečtení slovenského návrhu vypracovaného Lacem a Husákem bylo jasné, že jde o návrh směřující k dualistickému uspořádání Československa, se suverénním slovenským státem a s právem slovenské menšiny vetovat návrhy většiny. Opětovně se na debatách o nastavení česko-slovenských vztahů podílel v letech 1969-1970, kdy byl členem zvláštní komise při vládě ČSSR, která měla navrhnout korekce ústavního zákona o československé federaci a jejíž činnost předznamenala následné oslabení federativních principů a částečný návrat k centralismu. Při prezentování závěrů komise v lednu 1970 dokonce Laco použil sousloví vytvářet vědomí československého vlastenectví, což historik Jan Rychlík hodnotí jako kompletní protiklad k rétorice Laca a Husáka v roce 1968. V roce 1975 byl autorem novely ústavního zákona, která umožnila nahrazení Ludvíka Svobody v prezidentské funkci Gustávem Husákem.

Po provedení federalizace Československa usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Do federálního parlamentu ho nominovala Slovenská národní rada. +more Ve volbách roku 1971 přešel do Sněmovny lidu (volební obvod Středoslovenský kraj). Mandát obhájil ve volbách roku 1976 (obvod Zvolen), volbách roku 1981 a volbách roku 1986. V parlamentu setrval až do ledna 1990, kdy v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci ztratil poslanecký mandát.

Zastával i vládní posty. V letech 1969-1988 působil jako místopředseda federálních vlád (druhá vláda Oldřicha Černíka, třetí vláda Oldřicha Černíka a 1. +more, 2. , 3. , 4. a 5. vláda Lubomíra Štrougala). Byl místopředsedou koordinační rady vlády ČSSR.

Koncem 80. let na sklonku normalizace se opětovně vrátil k ústavěprávní aktivitě, tentokrát v rámci příprav na vyhotovení nové ústavy ČSSR. +more V roce 1987 se stal předsedou pracovní ústavní komise při ÚV KSČ. V průběhu prací bylo rozhodnuto, že dojde k přijetí ústavy československé i obou národních a to najednou, tedy nikoliv s tím, že by slovenské a české orgány samy přijaly národní ústavy. V říjnu 1989 prezentoval Laco tento návrh na zasedání Slovenské národní rady. Obhajoval ho s tím, že vedení strany nechce přispívat k potenciálnímu rozvolňování federace tím, že by jednotlivé národní ústavy měly mírně odlišné kompetence. Návrh vyvolal v SNR jistou nespokojenost, ale nakonec ho poslanci odsouhlasili. Za několik týdnů ovšem vypukla sametová revoluce a nové ústava ČSSR stejně jako národní ústavy nebyly již přijaty.