Kategorie:Skagerrak

Emanuele d'Astorga, plným jménem Emanuele Gioacchino Cesare baron Rincón d'Astorga, (20. března 1680, Augusta - 1757?, Madrid?) byl italský barokní skladatel.

Život

Emanuele d'Astorga byl člen šlechtické rodiny Rincón d'Astorga, původně pocházející ze Španělska, která se na počátku 17. století usadila na Sicílii. +more Rodina po zemětřesení roku 1693 přesídlila do Palerma. Nedlouho poté byl Emanuelův otec Francesco d'Astorga zbaven šlechtictví a s tím spojených práv, protože se pokoušel zavraždit svou manželku. Teprve roku 1702 získal otec titul i práva zpět a roku 1706 byl jmenován palermským senátorem.

Emanuele d'Astorga vystoupil jako skladatel poprvé roku 1698, kdy byla jeho opera „La moglie nemica“ (Nepřítelkyně) soukromě provedena v domě šlechtické rodiny Lucchese. Astorga přitom vstupoval sám jako zpěvák.

Roku 1708 opustil Palermo pro rodinné spory a od té doby vedl nestálý potulný život. Nejprve se odebral do Říma, kde se zdržoval v kruhu španělského vyslance barona Ucedy. +more V této společnosti se seznámil s básníkem jménem Nicolò Sebastiano Biancardi, který publikoval pod pseudonymem Domenico Lalli a pro Astorgu napsal řadu textů kantát.

Společně s Lallim se Astorga roku 1709 odebral do Janova. Protože trpěl nedostatkem peněz, zamýšlel svou majetkovou situaci vylepšit provedením opery a složil k tomuto účelu „Dafni“. +more Následně se Astorga a Lalli zdržovali v Mantově a Benátkách.

Koncem roku 1709 a začátkem roku 1710 pobýval Astorga ve Španělsku, kam jej pozval následník trůnu Karel (později císař Karel VI. +more), na nějž učinila značný dojem opera „Dafni“.

Roku 1712 je doložen Astorgův pobyt ve Vídni, kde pobíral čestný plat od císaře Josefa I.. Přesto se zadlužil, a proto z města roku 1714 uprchl.

Roku 1715 se vrátil do Palerma, kde se roku 1717 oženil s Emanuelou Guzzardi (* kolem 1702). V letech 1717/18 byl Astorga palermským senátorem, mezi lety 1718 a 1720 působil jako guvernér Ospedale degli Incussabili.

Proti výplatě doživotní renty zanechal roku 1721 požívání svých pozemků manželce a opustil Sicílii; roku 1744 byly zadlužené Astorgovy statky prodány jeho ženou a sestrou. Roku 1723 se zdržoval v Lisabonu, kde roku 1726 nechyl vytisknout sbírku kantát. +more Poslední datovaný Astorgův rukopis pochází z roku 1731. O jeho pozdějším životě a smrti existuje řada legend, ale žádné spolehlivé údaje. Podle jednoho rukopisu ze Santiniovy sbírky v Münsteru zemřel Emanuele d'Astorga roku 1757 v Madridu.

Popularitu Astorgova díla v českých zemích podporovaly pověsti o skladatelově úzkém vztahu k Čechám. Podle pověstí měl dožít jako mnich v minoritském klášteře sv. +more Jakuba na Starém Městě pražském anebo na některém ze statků rodiny Kinských, s nimiž prý byl úzce spřízněn. Rozšířená byla rovněž pověst, že zemřel roku 1736 na zámku v Roudnici jako host knížete Lobkovice, která svého času pronikla i do Encyclopædie Britanniky.

Hudební typ

Astorga nikdy neměl žádné stálé hudebnické místo a považoval se sám vzhledem ke svému šlechtickému původu nikoli za hudebníka z povolání, ale za amatéra, který komponuje pro své vlastní potěšení. Tomu odpovídá skutečnost, že většina z jeho dochovaných děl jsou komorní kantáty pro jeden nebo více zpěvních hlasů s doprovodem basso continuo, tedy hudební žánr, který byl v té době velmi oblíbený pro domácí muzicírování ve šlechtických kruzích. +more Tyto kantáty mají většinou formu recitativ-árie-recitativ-árie anebo árie-recitativ-árie a stylisticky se pohybují v tradici Alessandra Scarlatiho. Mezi početnými komponujícími amatéry své doby Astorga vyniká velkou řemeslnou obratností, v níž je zcela srovnatelný s profesionálními hudebníky. Jeho hudba dále vykazuje velké nadání pro melodickou vynalézavost a pevné využití skladebných prostředků ve smyslu učení o afektech. Od jiných skladatelů, kteří sledovali stejnou tradici, se jeho díla ale stylisticky neliší natolik, aby bylo možné mu v nejistých případech připsat zachovaná anonymní díla. Astorgova jediná známá duchovní skladba, Stabat mater v c moll, se až do konce 19. století těšila velké oblibě. H. Volkmann podle stylu určuje dobu jejího vzniku na léta 1707-1708, první doložené provedení bylo v Society of Antient Musick v Oxfordu roku 1753.

Johann Adolf Scheibe v Critischer Musicus roku 1745 našel pro Astorgovo dílo tato slova chvály: „Co mohu říci o Marcellovi, slavném benátském rytíři, o hraběti Astorgovi, o starším Contim a dalších. Zajisté byla jemnost vkusu těchto mužů téměř bez nejmenší chybičky. +more“.

Dílo

208 rukopisných komorních kantát pro zpěvní hlas a basso continuo * Cantadas humanas a solo, dvanáct komorních kantát pro zpěvní hlas a basso continuo (Lisabon 1726) * Presso i momenti estremi, komorní kantáta pro zpěvní hlas a tříhlasý smyčcový orchestr * E pur Cesare ha vinto, komorní kantáta pro zpěvní hlas a čtyřhlasý smyčcový orchestr * Antri spelanche, komorní kantáta pro zpěvní hlas, basso continuo a obligátní violoncello * Sedm komorních duet po dva zpěvní hlasy a basso continuo * Caro tu patri, komorní duet pro dva zpěvní hlasy a čtyřhlasý smyčcový orchestr * Stabat mater v c moll pro sóla, sbor, orchestr a varhany (1707. ) * La moglie nemica, opera (premiéra v Palermu 1698, dochovalo se pouze libreto) * Dafni, opera (premiéra v Janově 1709, dochovalo se pouze libreto a 1. +more dějství).

Vznik legendy

Rušný život Emanuela d'Astorgy dal v pozdější době vznik květnatým legendám. Známa je mezi jinými historka, že Astorgův otec byl údajně roku 1701 sťat pro účast na povstání. +more Jeho žena a syn byli donuceni popravě přihlížet, načež Emanuele upadl do těžké trudnomyslnosti a jeho matka zemřela hrůzou. Podle jiného vyprávění nastoupil Astorga roku 1703 do služby u vévody z Parmy, zamiloval se do Elisabetty Farnese a byl proto propuštěn.

Z těchto legend sestavil hudební spisovatel Friedrich Rochlitz roku 1825 celý román, který po celé 19. století určoval obraz skladatele. +more Jedním z produktů této recepce je i opera „Astorga“ Johanna Josefa Aberta, napsaná v roce 1866, v níž je citována i Astorgova Stabat mater. Teprve ve 20. století očistila věcně fundovaná monografie Hanse Volkmanna Astorgovu osobnost od legendárního nánosu, přesto řada smyšlenek dosud žije.

Reference

Literatura

Hans Volkmann: Emanuel d'Astorga, 2 sv., Leipzig 1911-1919.

Externí odkazy

Kategorie:Italští hudební skladatelé Kategorie:Barokní skladatelé Kategorie:Italští operní skladatelé Kategorie:Narození 1680 Kategorie:Úmrtí 1757 Kategorie:Muži Kategorie:Narození 1681 Kategorie:Narození 20. +more března Kategorie:Úmrtí 1736 Kategorie:Úmrtí 21. srpna.