Cesko.wiki Kocbeře
Author
Albert FloresKocbeře (do roku 1950 Kočbeř) je obec, která se nachází v okrese Trutnov, kraj Královéhradecký, zhruba 4 km severovýchodně od Dvora Králové nad Labem. Obcí protéká Kocbeřský potok, jeden z drobnějších levých přítoků Labe. Osu Kocbeří představuje silnice I/37, jež se tu kříží se silnicí II/300. Žije zde obyvatel.
Název obce
Kocbeře byly pravděpodobně založeny v rámci německé kolonizace ve druhé polovině 13. století jako takzvaná lesně-rolnická ves, německy Waldhufendorf. +more Na základě jazykovědného bádání se usuzuje, že první osadníci přišli z oblasti Frank, Durynska a Saska. Způsob vzniku se otiskl do původního německého názvu vesnice - Reutendorf, kde první část odpovídá starohornoněmeckému slovesu reuten znamenajícímu zbavit půdu lesa a křoví, zúrodnit, vymýtit. Teprve v 19. století se ustálila forma Rettendorf.
Ze 14. století pochází český název vesnice - Kocbeře (v první pramenné zmínce Koczberzye). +more První část sousloví odkazuje ke staročeskému koc - označení pro hrubý plášť nebo houni. Jednalo se tedy o posměšný název pro sídlo, kde se berou, kradou pláště či houně.
V 16. století vzniklá osada, která je nyní místní částí Kocbeří, získala běžný název Nová Ves, německy Neudorf. Hovorově se označuje jako Chaloupky.
Až do 19. století by se mělo správně mluvit o samostatných vesnicích Kocbeři a Nové Vsi. +more K nim na parcele patřící k panství Žireč-Debrné přibylo v letech 1834-6 sídlo známé jako Nová Kocbeř (Neu Rettendorf). Ta tvořila společně s dalšími novými založeními (Nový Kohoutov, Ženská Bída, Nové Záboří) samostatnou obec Království I. V jedinou ves pod názvem Kocbeře byly Kocbeř, Nová Kocbeř a Nová Ves sloučeny teprve v roce 1950.
Historie
Kocbeř a Nová Ves patřily do poloviny 19. století k panství Choustníkovo Hradiště, jehož majiteli byli:
Půta z Turgova (1316-. ), Ota z Turgova, Jan a Václav Krušinové z Lichtenburka (1382), Heřman z Choustníka (1395-1404), Beneš z Choustníka (1404-1410), Purkhart Strnad z Janovic (1410), Purkhart Strnad z Janovic (1410-1457), Mikuláš Zajíc z Hazmburka (1457-1459), Oldřich a Jan Zajícové z Hazmburka (1459-1473), Petr Čéč z Nemyčevsi (1473-1482), Dubek z Hustířan (1482-1501), Burian ze Švamberka (1501-. +more), Mikuláš z Dražovic (1513), Zilvar ze Silbrštejna, Jan Krupý z Probluze, Michal Slavata z Chlumu, Diviš Slavata z Chlumu (1533-1541), Mikuláš Pecingar z Bydžína (1541-. ), Albrecht Ctibor Pecingar z Bydžína (. -1622), Albrecht z Valdštejna (1623), Marie Magdalena Trčková z Lípy (. -1633), Jan Rudolf Trčka z Lípy (1633-1634), František z Uhlfeldu (1636-1637), jezuitská kolej v Jičíně (1637-1651), Corfiz z Uhlfeldu (1651-1655), Ottavio Piccolomini (1655), Diana Maria Gazoldo, hraběnka Černínová, Vilém Bádensko-Bádenský, Jan Špork (1664-1679), František Antonín Špork (1679-1738), Anna Kateřina Swéerts-Šporková (1638-1743), hospitální nadace F. A. Šporka (1743-1848).
První písemná zpráva o vesnici se datuje k 29. květnu 1410, kdy Purkhart Strnad z Janovic podal u dvorského soudu žalobu na vdovu po Beneši z Choustníka, která neoprávněně disponovala s panstvím Choustníkovo Hradiště.
Do 19. století byly Kocbeře běžnou vesnicí se zemědělským obyvatelstvem. +more Ani v krátké době, kdy na panství Choustníkovo Hradiště vybudoval František Antonín Špork výstavné lázně v Kuksu, nepatřily Kocbeře do společenského či hospodářského centra dění. Tuto dobu připomínají pouze pamětní kámen tradičně spojovaný s místem, kde hrabě údajně skolil bílého jelena a studánka sv. Brunona, lokalizovaná východně od obce. Další rozvoj obce (přesněji ale Království I. ) začíná v roce 1842, kdy v budově hostince zakládá průmyslník Bernard Gerber textilní faktorii, kde začal roku 1853 pro vídeňskou firmu Valero vyrábět hedvábné zboží. Firma Groß Handlungshaus J. A. Valero et Söhne, Wien o dva roky později provoz odkoupila a krátce nato postavila novou tovární budovu. Firmu od roku 1876 vlastnil vídeňský průmyslník S. Eisenberger. V době hospodářské krize přivedl majitel Erich Eisenberger firmu k úpadku a roku 1932 byla uzavřena. Provoz obnovil o rok později Walter Morawek, firmu vlastnil až do znárodnění roku 1945. Textilní výroba v Kocbeřích existovala i poté, když se z továrny stal vedlejší závod firmy Tiba.
Do roku 1945 v obci zcela převládalo obyvatelstvo německé národnosti. Dne 6. +more srpna 1945 byla v rámci takzvaného odsunu většina z nich deportována vlakem ke státní hranici u Hřenska, kde museli opustit území republiky. Stejný osud stihl dosud chráněné antifašisty z obce 8. října 1946.
Pamětihodnosti
Kaple svatého Floriána * Kaple Navštívení Panny Marie - červená kaplička * Kaple Panny Marie - kaplička u hlavní silnice I/37 * Pomník obětem pochodu smrti z Gross-Rosen (1945) * Šporkovy kameny (naučná stezka) * Kámen s vytesaným jelenem jako památka na hraběcí lov (1726) * Vojenský hřbitůvek obětí války 1866 * Janská studánka, poutní místo (nyní opuštěné), bohaté vodní zdroje v okolí * Budova bývalé textilní továrny (Tiba, nyní Peter GFK) * Kocbeřská lípa, památný strom poblíž křižovatky hlavních silnic
Poblíž obce je v kamenolomu těžen druhohorní pískovec který je mj. použit při probíhající opravě zábradlí Karlova mostu v Praze.
Části obce
Kocbeře * Nová Ves * Nové Kocbeře
Reference
Literatura
WLASCHEK, Rudolf Maria. Rettendorf. +more Geschichte eines Dorfes am Königreichwald in Nordostböhmen von den Anfängen bis zur Mitte des 19. Jahrhunderts. München : Verlag Robert Lerche, 1979. . * WLASCHEK, Rudolf Maria. Rettendorf II. Geschichte eines Dorfes am Königreichwald in Nordostböhmen von der Mitte des 19. Jahrhunderts bis 1945/46. Münster, 1997.