Stará horní němčina

Stará horní němčina (stará hornoněmčina, zkratkou sthn., něm. Althochdeutsch, zkratkou Ahd.) je první vývojová fáze němčiny, respektive hornoněmeckých dialektů datovaná přibližně roky 500 (750) až 1050, což zhruba odpovídá ranému středověku. Stará hornoněmčina navazuje na z velké části pouze rekonstruovanou pragermánštinu. Na starou horní němčinu navazuje střední horní němčina.

Stará horní němčina je spojena s tzv. druhým posouváním hlásek (probíhalo v +more_století'>5. až 9. století), které odlišilo hornoněmčinu od zbytku západogermánských jazyků. V prvním období, zhruba do poloviny 8. století, byl jazyk doložen pouze v některých sporadických zápisech (často ještě ne v latince, ale např. ve starším futharku), teprve od této doby je jazyk již doložen na ucelených textech v latince. Konec staré horní němčiny představovalo zjednodušování různých samohlásek na prosté /e/ v 11. století.

Vzorový text

Literatura

Masařík, Zdeněk. Historický vývoj němčiny. 2., zcela přeprac. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1969.

Externí odkazy

Kategorie:Němčina Kategorie:Mrtvé germánské jazyky