Kolovratský palác (Praha, Nerudova)

Kolovratský palác (uváděn i v archaické podobě Kolowratský, později zvaný též Thunovský či Thun-Hohenštejnský) je vrcholně barokní stavba v Praze na Malé Straně, s průčelím do ulice Nerudova (číslo 214/20), vybudovaná v letech 1716-1721. Palác je částí palácového komplexu, jehož druhou část tvoří renesanční budova paláce pánů z Hradce, později zvaného též Slavatovský (Thunovská 193/25, Zámecké schody 193/1). Oba paláce jsou chráněny jako kulturní památky.

Palác pánů z Hradce, vybudovaný na místě několika měšťanských domů, získal roku 1558 Jáchym z Hradce. Roku 1602 jej koupil Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. +more Po vymření Slavatů roku 1693 palác získal roku 1701 Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat. Roku 1769 pak dědictvím přešel do majetku Thunů, kterým patřil až do roku 1924, kdy jej spolu s Kolovratským palácem koupila italská vláda pro své velvyslanectví, jež zde sídlí dodnes.

Celý palácový areál je významnou stavební památkou. Bývalý palác pánů z Hradce patří k významným renesančním pražským stavbám. +more Pozoruhodné jsou i raně barokní úpravy paláce z dob Slavatů, především vybudování vyhlídkové věže s unikátně použitým architektonickým tvaroslovím. Nejvýznamnější částí komplexu je však jeho jižní část, vrcholně barokní stavba vybudovaná za Kolovratů podle projektu barokního architekta Jana Blažeje Santiniho a patřící k jeho nevýznamnějším palácovým stavbám. Na sochařské výzdobě hlavního portálu se též podílel Matyáš Bernard Braun. Interiéry paláce byly podstatně upravovány v 19. století.

Umístění

Průčelí paláce v Nerudově ulici +morejpg|alt=|náhled'>Vstupní portál Palácový komplex se nachází na rozsáhlé, ne zcela pravidelné parcele, ležící mezi souběžnými ulicemi Nerudova a Zámecké schody na Malé Straně v Praze. Na západní straně k němu přiléhá bývalý klášter theatinů s kostelem Panny Marie Ustavičné Pomoci, na východě sousedí se zástavbou měšťanských domů. Obě části mají odlišný stavební vývoj a také vlastní čísla popisná. Starší, severní, převážně renesanční část (čp. 193) se hlavním průčelím obrací do strmé ulice Zámecké schody, mladší, jižní část je barokní (čp. 214) a je hlavním průčelím orientována do Nerudovy ulice. Výškový rozdíl zmíněných ulic způsobuje také citelný výškový rozdíl obou částí, který činí prakticky dvě podlaží. Druhé patro barokní části při Nerudově ulici se nalézá v úrovni přízemí starší části při Zámeckých schodech.

Historie

Bývalý palác pánů z Hradce Ve středověku byla parcela nynějšího paláce zastavěna řadou měšťanských domů. +more Minimálně tři rozlehlé domy stály při Zámeckých schodech, další skupina domů stála při Nerudově (dříve Ostruhové) ulici.

V roce 1407 jsou na místě budoucího paláce pánů z Hradce doloženy dva měšťanské domy, které byly následně za husitských bouří vypáleny. Oba domy se postupně dostaly do šlechtických rukou (západní koupil roku 1530 Zdeněk Lev z Rožmitálu). +more Po velkém požáru Malé Strany roku 1541 oba domy vyhořely a při následné obnově byly spojeny a přestavěny místokancléřem Českého království Jiřím Žabkou z Limberku.

Parcely při nynější Nerudově ulici byly zastavěny již ve 13. století, avšak po této zástavbě se nedochovaly žádné zbytky, a to ani v podobě archeologicky zkoumatelných reliktů, neboť před výstavbou paláce zde došlo k radikálnímu snížení terénu.

Páni z Hradce

Jáchym z Hradce koupil výše zmíněný palác od Jiřího Žabky z Limberku roku 1558. V rámci obnovy po lokálním požáru roku 1561 došlo k jeho nesmírně nákladné přestavbě. +more Jenom mezi lety 1563-1565 zde bylo prostavěno 1 500 kop grošů, což tehdy představovalo cenu zhruba tří měšťanských domů. Této přestavby se snad zúčastnil stavitel Antonio Ericer. Další zprávy o stavební aktivitě a rozšiřování paláce směrem na východ (po tomto rozšíření palác zaujímal plochu tří domů) pocházejí z roku 1580, kdy zde zřejmě pracoval Ulrico Aostalli de Sala. V následujících letech práce pokračovaly v interiérech, roku 1595 však palác znovu vyhořel, ale byl opět záhy obnoven.

Slavatové

Roku 1602 získal palác za 3 000 kop grošů Vilém Slavata z Chlumu. Poměrně nízká cena napovídá, že Slavata, který se téhož roku stal zetěm +more_z_Hradce'>Adama z Hradce, dostal palác zčásti jako svatební dar. Poté následovala nová stavební aktivita a po roce 1620 také soustavné vykupování přiléhajících domů v Ostruhové (Nerudově) ulici směřující k dalšímu plánovanému rozšíření paláce. Roku 1688 zde držel Jan Jáchym Slavata celkem pět domů, které byly po roce 1689 strženy. Půdorys paláce s vyznačením slohových etap Roku 1674 je na stavbě doložen Giovanni Domenico Orsi. Roku 1689 se Slavata zavázal dobudovat svůj palác, ale z rozsáhlého projektu byla realizována pouze pozoruhodná raně barokní vyhlídková věž, patrně Giovannim Battistou Madernou. Roku 1693 Slavatové vymřeli, což další práce na rozšíření paláce zastavilo.

Kolovratové

Nové přípravy výstavby barokní části paláce začaly poté, co slavatovské dědictví získal Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat, který roku 1701 požádal významného italského, v té době ve Vídni a také na Moravě (Slavkov u Brna) působícího architekta Domenica Martinelliho o projekt paláce. Martinelli návrh vypracoval zřejmě již roku 1702.

Podle dochovaného půdorysu mělo být hlavní průčelí do Ostruhové ulice řešeno jako trojdílné, ve střední části ustouplé, ale konvexně vypjaté tak, že se vrcholem segmentu dotýkalo uliční čáry. Za tímto průčelím měl být umístěný rozlehlý vstupní vestibul s dvojicí reprezentativních schodišť po stranách. +more Tento monumentální plán však nebyl realizován, velmi pravděpodobně proto, že byl velmi nákladný. Předpokládal také demolici celého renesančního Slavatovského paláce a navíc i částečně zasahoval na obecní pozemek na Zámeckých schodech. Představoval však skvělý výkon v nejryzejší tradici římského baroka druhé poloviny 17. století.

V roce 1706 je poprvé zmíněn projekt od Jana Santiniho, jednoho z nejvýznamnějších českých barokních architektů. Až do roku 1716, kdy hrabě Kolovrat zemřel, se však nezačalo stavět. +more Palác podle Santiniho projektu vybudoval až mladší syn Norbert Vincenc Libštejnský z Kolovrat (1696-1727). Je přitom možné, že Santini svůj více než deset let starý projekt upravil. Stavbu paláce prováděli dle tohoto projektu Giovanni Antonio Lurago a Bartolomeo Scotti. Hrubá stavba byla dokončena roku 1721. V následujících letech byly ještě dokončovány interiéry.

Thunové

Palác přešel dědictvím od roku 1769 do majetku Thunů. Interiéry byly několikrát stavebně upravovány, nejvýrazněji asi v letech 1869-1871 podle projektu Josefa Zítka za účasti malířů a sochařů Josefa Tulky, Františka Ženíška, Antonína Levého, Josefa Scheiwla a Josefa Trenkwalda. +more Tehdy došlo k pozměnění dispozice, mnohé originální truhlářské prvky byly vyměněny za neorenesanční atp.

Italské velvyslanectví

Roku 1924 oba stavebně i funkčně propojené paláce od Jaroslava Františka Thuna koupila italská vláda a zřídila zde své velvyslanectví v Republice československé. Italské velvyslanectví v paláci sídlí dosud.

Popis

Stavba na rozlehlé nepravidelné parcele je situovaná ve dvou výškových úrovních, jejichž rozdíl tvoří výšku dvou podlaží. Přízemí bývalého paláce pánů z Hradce je tedy v úrovni druhého patra předního, barokního Santiniho paláce. +more Tento rozdíl, daný nejen svažitým terénem, ale především výše popsanými historickými okolnostmi, způsobuje to, že je dodnes lze chápat jako dva, víceméně samostatné objekty. Detail okénka v soklové partii fasády.

Barokní novostavba Kolovratského paláce

Barokní novostavba je výraznou reprezentativní architekturou, dokládající Santiniho zcela neortodoxní a velmi rafinovanou práci s architektonickým tvaroslovím.

Hlavní průčelí

Mohutné, tříetážové, třináctiosé, symetricky řešené hlavní průčelí, kterým palác vstupuje do prostoru strmé a poměrně těsné Nerudovy ulice, je velmi vynalézavě řešeno pomocí několika principů, které lze považovat za typické pro Santiniho tvůrčí přístup.

Interiér

Koncepce interiéru paláce zjevně vychází již z Martinelliho projektu. Stalo se tak téměř určitě na přání investora, ovšem toto jasné, velkorysé a monumentální řešení bylo nepochybně blízké i Janu Santinimu.

Vzhledem k výrazným mladším úpravám se z této koncepce do současné doby dochovalo pouze torzo. Spočívala v užití rozsáhlého, trojlodního vstupního průjezdného vestibulu, z něhož je dodnes přístupné obdélné, příčně situované nádvoří a dvojicemi souměrně umístěných monumentálních schodišť. +more Byly přístupny též prostory prvního patra, skládající se z čtvercového, dvě patra prostupujícího sálu v přední části středního rizalitu a řady salonů ležících též při uličním průčelí. Samotný sál byl přístupný prostřednictvím obdélné galerie, která vyplňovala prostor mezi oběma schodišti při dvorním průčelí.

V současné podobě je sál přepatrován a zmenšen, jedno barokní schodiště bylo nahrazeno menším, podkovovitým, a dispozice byla doplněna řadou utilitárních příček. V původní podobě se dochoval pouze vstupní vestibul v přízemí. +more Ten je řešen jako v hloubkovém i příčném směru důrazně rytmizovaný prostor vymezený stěnami pročleněnými křivkově utvářenými nikami a zaklenutý pomocí plackových kleneb. Jednotlivá travé klenby jsou členěna pasy, v podélném směru zdvojenými, a na kápích zdobena pro Santiniho typickými štukovými, bohatě zalamovanými rámci. Volná pole jsou nesena čtyřmi páry toskánských sloupů. Dvojice středních nik je pak zdobena mytologickými sochami ze sochařského ateliéru Antonína Brauna.

Dvorní fasáda paláce je poměrně prostá, přestože vychází z členění uličního průčelí. Bohatší architektonické členění má pouze protilehlá stěna původního paláce pánů z Hradce, které však v současné podobě pochází až z 19. +more století. Před touto stěnou a částečně v nice v této stěně prolomené, je umístěna barokizující kašna osazená zmenšenou kopií Venuše Mélské, pravděpodobně též z 19. století. S bývalým palácem pánů z Hradce je barokní novostavba spojena dvojicí poměrně úzkých křidélek uzavírajících kratší strany příčně obdélného nádvoří.

Po levé straně hlavního průčelí je pak palác spojen s vedlejším kostelem theatinů (Kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci) pomocí kryté, podklenuté chodby, neboť zde byla zřízena oratoř Kolovratů. +morejpg|náhled'>Renesanční štíty bývalého paláce pánů z Hradce.

Bývalý palác pánů z Hradce

Exteriér

Převážně renesanční konstrukce bývalého paláce pánů z Hradce se nachází na značně nepravidelné, protáhlé, zhruba lichoběžné parcele kolem dvojice dvorů. Do strmé ulice Zámecké schody, k níž bývalý palác pánů z Hradce přiléhá svou delší stranou a která je skutečně zčásti tvořena kamennými stupni tzv. +more Nových zámeckých schodů, se palác obrací výstavným renesančním průčelím opatřeným sgrafitovou rustikou, renesančními okny s kamennými tesanými ostěními, zčásti podvojnými a bohatě utvářenými renesančními štíty zdobenými řadou čučků. Průčelí je děleno do tří částí, které se liší především podobou štítů. Zatímco levá část je zdobena renesanční atikou završenou trojicí drobných štítových nástavců, střední část je opatřena jediným rozměrným štítem. Pravá část průčelí pak vrcholí trojicí izolovaně umístěných štítů zdobených bohatě utvářeným ornamentálním sgrafitem. Střední část průčelí včetně krytého mostku, který zde překračuje uličku směřující ke kostelu Panny Marie Ustavičné pomoci a bývalému klášteru Theatinů, je dílem raně barokní přestavby, jak dosvědčuje mj. slavatovský erb umístěný nad portálkem mostku z roku 1678. Raně barokní jsou též šambrány oken střední části. Raně barokní vyhlídková věž paláce Na průčelí je též dodatečně osazená pamětní deska malíře Alfonse Muchy oznamující, že zde dotyčný v letech 1911-1924 žil. Další dvě mramorové desky, osazené dnes na štítu střední části, měly původně jiné umístění. Jedna obsahuje erby pánů z Hradce a rodu Ursini, druhá erb Viléma Slavaty a jeho ženy Lucie Otýlie z Hradce.

Zajímavé neobarokní průčelí obrácené do nádvoří Santiniho novostavby pochází, s výjimkou již zmíněné raně barokní vyhlídkové věže, z let 1846-47, kdy bylo upraveno podle plánu Jana Bělského. Toto v podstatě pětipodlažní průčelí je rozděleno ve výši druhého patra (které však odpovídá přízemí paláce pánů z Hradce) pavlačí na dvě části. +more Spodní člení slepá arkáda, horní pilastry vysokého řádu s korintskými hlavicemi a plně vyvinutým kladím, pročleněným pomoci vztyčených volutových konzolek. Také okna třetího a čtvrtého patra jsou rámována kvazibarokně, pomocí podokenních říms a trojúhelných frontonů bez šambrán.

Již zmíněná raně barokní vyhlídková věž se tyčí zhruba v ose spodního nádvoří paláce. Vyrůstá z jeho střechy, ovšem neobarokní tvarosloví fasády na její existenci v hmotě stavby též reaguje, a to pomocí předstupujícího omítkového pole se slepým obloukem ve druhém a pilastrovými srostlicemi ve třetím a čtvrtém patře. +more Sama vyhlídková věž je opatřena poměrně vysokým soklem, na který nasedá při nároží dvojice pilastrů nesoucí kompletní kladí, které je však prostupováno na všech stranách rozměrným oknem, rámovaným po způsobu edikuly. Nadokenní římsa je přitom zcela netypicky prohnuta směrem do středu, a to jak horizontálně, tak vůči rovině fasády, jakoby stažena předstupujícím klenákem.

Interiér

Interiéry staré části Kolovratského paláce jsou od Santiniho novostavby užívány spíše jako pomocné, hospodářské prostory. Jejich výzdoba tomu odpovídá. +more Až v klasicismu byly dodatečně vytvořeny stáje přiléhající k velikému nádvoří barokní novostavby. Nad ním se nachází původní sklepy paláce pánů z Hradce. Řada místností v přízemí (z hlediska barokní části paláce v úrovni druhého patra) je zaklenuta renesančními klenbami s výraznými hřebínky. V prvním patře jsou zřejmě v mnoha místnostech později zakryté renesanční malované trámové stropy. V několika místnostech se však na stropech dochovala také bohatá raně barokní štuková výzdoba.

Význam paláce

Suprafenestra průčelí barokní novostavby dle projektu Jana Santiniho Palác pánů z Hradce patří k významným pražským renesančním stavbám. +more Zajímavá je také jeho raně barokní přestavba, především vyhlídková věž, která svým tvaroslovím prozrazuje účast architekta obeznámeného s dílem Francesca Borrominiho, jímž byl patrně Giovanni Battista Maderna.

Nejvýznamnější částí palácového komplexu je však barokní budova při Nerudově ulici, která patří k nejvýznamnějším barokním palácovým stavbám v Čechách, a to přesto, že je interiér výrazně poškozen mladšími úpravami. Jedná se také o jednu z mála kompletních barokních novostaveb, neboť v té době ještě nebylo běžné prakticky kompletně demolovat starší zástavbu, ale naopak bývalo starší zdivo zcela běžné v maximální možné míře využíváno.

Také v díle Jana Santiniho patří palác k významným stavbám. Architekt v něm velmi výrazně, například utvářením vstupního vestibulu nebo tvarem suprafenester, navazoval na dílo významného italského barokního architekta Francesca Borrominiho, například jeho Oratorio dei Filippini nebo Collegio di Propaganda Fide (obojí v Římě).

V současnosti sídlí v paláci Italské velvyslanectví.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://www.ambpraga.esteri.it/Ambasciata_Praga/Menu/Ambasciata/La_sede/]Kolovratský palác na webu italského zastupitelství[/url] (italsky)

Kategorie:Paláce na Malé Straně Kategorie:Renesanční paláce v Praze Kategorie:Barokní paláce na Malé Straně Kategorie:Kulturní památky na Malé Straně Kategorie:Stavby Jana Blažeje Santiniho-Aichela