Konrád IV. Štaufský

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Konrád IV. Štaufský byl německý král a člen rodu Štauferů, který vládl v letech 1237 až 1254. Narodil se jako syn císaře Fridricha II. a Kateřiny z Ingolstadtu. Po smrti svého otce se stal králem Sicílie a v roce 1237 byl také zvolen německým králem. Jeho vláda byla poznamenána boji o moc se šlechtou a papežem. Přesto se mu podařilo vytvořit koalici s Mongoly a získat tak jistou výhodu v bojích proti svým protivníkům. V roce 1246 se Konrád IV. vydal na křížovou výpravu do Svaté země, ale v důsledku vnitřních sporů se nepodařilo dosáhnout žádného významného úspěchu. Konrád IV. zemřel v roce 1254 a jeho nástupcem se stal jeho syn Konrád V. Jeho vláda byla však krátká a brzy byl nahrazen Vilémem Holandským. I přes své krátké vládnutí se Konrád IV. zasadil o posílení pozice rodu Štauferů a zanechal po sobě dědictví bojů o moc a územních sporů, které měly dopad na další vývoj v Německu a Itálii.

Konrád IV. Štaufský Konrád IV. Štaufský (25. dubna 1228 - 21. května 1254) byl synem římského císaře Fridricha II. a jeruzalémské královny Jolandy, králem římským (1237-1254), sicilským (1250-1254, jako Konrád I. Sicilský) a titulárním králem jeruzalémským (1228-1254 jako Konrád II. Jeruzalémský).

Život

Konrád se narodil v Andrii jako druhé dítě Fridricha a mladičké Jolandy, která zaplatila Konrádovo narození svým životem. Dětství strávil v Itálii a roku 1235 poprvé navštívil Říši. +more Když Fridrich II. Štaufský sesadil svého vzpurného staršího syna Jindřicha z římského trůnu, jmenoval roku 1237 na vídeňském shromáždění římským králem mladšího Konráda. Titul krále Římanů (latinsky ) byl předstupněm pro titul římského císaře .

Pečeť Konráda IV. +more (rok 1237)Do roku 1242 funkci regenta plnil mohučský arcibiskup Siegfried III. Pak Fridrich II. vybral k převzetí regentské funkce Jindřicha Raspa, durynského lankraběte a českého krále Václava I. Konrád již kolem roku 1240 začal aktivně zasahovat do politiky.

Když papež Inocenc IV. +more vzal roku 1245 císaře Fridricha do klatby a prohlásil ho za sesazeného, Jindřich Raspe podpořil papeže a 22. května 1246 byl obratem jmenován římským králem (vzdorokrálem vůči Konrádovi). Konrád s Jindřichem začal válčit, ale byl v srpnu 1246 poražen u Niddy. Raspe však několik měsíců nato zemřel a novým vzdorokrálem se stal holandský hrabě Vilém II. .

Roku 1246 se Konrád IV. oženil s dcerou bavorského vévody +more_Bavorský'>Oty II. Alžbětou, s níž měl roku 1252 syna Konráda. Roku 1250 se Konrádovi podařilo situaci v Říši stabilizovat a také porazit protikrále Viléma a jeho rýnské spojence.

Když téhož roku zemřel jeho otec Fridrich, Říše římská, Sicilské království a Jeruzalémské království přešlo na Konráda stejně jako mocenské zápasy s papežem. Poté, co byl roku 1251 protikrálem Vilémem Konrád poražen, rozhodl se Konrád k invazi do Itálie v naději na znovuzískání otcova bohatství, které spravoval Konrádův polorodý bratr Manfréd. +more Konrád však nebyl schopný podrobit si papežovy stoupence a papež následně vládu na Sicílii nabídl synovi anglického krále Jindřicha III. Edmundovi.

Roku 1254 byl Konrád IV. exkomunikován a téhož roku zemřel na malárii v Lavellu v Basilicatě. +more Zdá se, že je společně s Fridrichovou chotí Isabelou na fresce zobrazující tři laické postavy v kapli sv. Markéty v Melfi.

Vdova Alžběta se znovu provdala za tyrolského hraběte Menharda II. +more, který se roku 1286 stal korutanským vévodou a porodila mu šest dětí (včetně budoucího českého krále Jindřicha Korutanského). Konrádův syn Konradin poté pokračoval v boji s papeži, rovněž neúspěšně a roku 1268 byl Karlem z Anjou popraven.

Odkazy

Reference

Literatura

O. H. +more Becker: Kaisertum, deutsche Königswahl und Legitimitätsprinzip in der Auffassung der späteren Staufer und ihres Umkreises, 1975 * K. E. Demandt: Der Endkampf des staufischen Kaiserhauses im Rhein-Main-Gebiet, in: Hess. Jb. für :Landesgeschichte 7, 1957, S. 102-164 * A. Finocchiaro-Sartorio: Le leggi di Corrado IV, in: Studi storici e giuridici * J. Haller: Von den Staufern zu den Habsburgern - Auflösung des Reichs und Emporkommen der Landesstaaten (1250-1519), 31970 * dedicati a Federico Ciccaglione 1, 1909, S. 235-261 * H. Hartmann: Die Urkunden Konrads IV. , 1944, S. 38-163 * G. Kirchner: Die Steuerliste von 1241, 1953, S. 64-104 * J. Lehmann: Die Staufer. Glanz und Elend eines deutschen Kaisergeschlechts, 1978 * E. Maschke: Das Geschlecht der Staufer, 1943 * R. Morghen: Il tramonto della potenza sveva in Italia 1250-1266, 1936 * J. Mühlberger: Die Staufer - Aufstieg, Höhe und Ende, Rottweil 1966, ND Göppingen 1977 * F. W. Schirrmacher: Die letzten Hohenstaufen, Göttingen 1871 * Friedrich Speier: Geschichte König Konrads IV. , Diss Berlin 1989 * E. Thurnher: Konradin als Dichter, in: DA 34, 1978 * G. Zeller: König Konrad IV. in Italien 1252-1254, Diss. Straßburg 1907 * P. Zinsmaier: Studien zu den Urkunden Heinrichs [VII. ] und Konrads IV. , in: ZGORh 100 (1952), S. 445-565.

Související články

Seznam panovníků Svaté říše římské * Seznam sicilských králů * Seznam jeruzalémských králů

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20080523122346/http://www. genealogie-mittelalter. de/deutschland_koenige_2/konrad_4_deutscher_koenig_1254_staufer/konrad_4_deutscher_koenig_+_1254. html]genealogie-mittelalter. de[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20071210103931/http://damals. de/sixcms/detail. php. id=168334]Meldung über den Fund in der Universitätsbibliothek Innsbruck[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20070611054559/http://tirol. orf. at/stories/46182/]Bericht über den Fund mit Fotos[/url].