Cesko.wiki Kooperativní učení
Author
Albert FloresPedagogika chápe pojem kooperativní učení jako cílovou strukturu vyučování, jako povahový - osobnostní rys žáka (kooperativnost), podstatný k přijetí kooperativní cílové struktury žákem, a jako charakteristiku chování žáků ve školních situacích - pro skupinové chování. Podstatou kooperativního učení jsou tedy situace, kdy se žák / student aktivně zapojuje do výuky, která má nejčastěji podobu párové či skupinové práce. Účastníci výukového procesu si vzájemně vyměňují informace a tím vznikají nové poznatky.
Znaky kooperativního učení
Výukový proces zahrnující kooperativní učení se vyznačuje těmito znaky: # Pozitivní vzájemná závislost - uspěji v případě, že uspějí všichni ze skupiny a vytyčeného cíle dosáhne celá skupina # Interakce tváří v tvář - žáci se učí v malých, kooperujících skupinách # Osobní odpovědnost, osobní skládání účtů - výkon každého jedince je využit celou skupinou, všichni členové skupiny mají z kooperativního učení užitek. # Formování a využití interpersonálních a skupinových dovedností - žáci se musí znát a věřit si navzájem, přesná komunikace, řešení konfliktů konstruktivním přístupem. +more # Reflexe skupinové činnosti - efektivita společné činnosti je dána schopností reflektovat činnost a rozhodovat o vlastních krocích ve skupině.
Cíle výuky
Stanovení cíle vyučování, napomáhá zvyšování efektivity vyučování. Při stanovení cíle skupinové aktivity, můžeme posuzovat efektivitu diskusí a produktů.
Cíle kooperativního učení, zahrnují i cíle základního vzdělání.
Cíle základního vzdělání: * základy gramotnosti
* rozvoj kritického myšlení opírajícího se o informovanost * rozvoj imaginativního a kreativního myšlení * rozvoj uvědomění zájmů a potřeb jiných * rozvoj smyslu pro vědeckou přesnost * kultivace emocionálních potřeb * rozvoj sociálního svědomí * rozvoj schopnosti a požitku z celoživotního učení Kooperativní výuka dále zahrnuje cíle „úkolové“ a „socio-emocionální“, které jsou dané charakteristikou úkolů a technik aplikovaných v dané skupině.
Příklady cílů úkolových a socioemocionálních
| Úkolové cíle | Socio-emocionální cíle |
|---|---|
| Vlastní vyjádření k látce * Zkoumání předpokladů * Pozorné naslouchání * Tolerování dvojjazyčnosti * Učení se o skupinách * Sledování vyučování * Zlepšení vztahu učitel - žák * Porozumění textu | Větší senzitivita k druhým * Posuzování sebe samého ve vztahu k druhým * Povzbuzování sebejistoty * Osobnostní rozvoj * Uvědomění si slabosti a síly druhých * Dávání podpory * Stimulace k lepší práci * Práce ve skupině, se kterou se může žák identifikovat |
Interpretace pojmu kooperativní učení
Kooperativní učení je koncept přenesený k nám z edukačních věd ze zahraničí, s původem v USA. Problematika kooperativního učení je provázána v té, které oblasti s předchozím pohledem na učení ve skupinách. +more (v anglosaské především s odkazem J. Deweye, ve frankofonní s odkazem C. Freineta apod. ). V zahraniční literatuře se objevuje od první poloviny 70. let 20. století. Koncept kooperativního učení se přenáší do Českého edukačního prostředí až od konce devadesátých let 20. století. Mezi nejvýznamnější autory v Česku publikující v této oblasti patří Skalková, Stračár a Kasíková.
V pedagogických souvislostech je interpretováno v různých rovinách: * jako teorie vzdělávání - Yves Bertrand * jako uspořádání sociálních vztahů v učebních situacích - Jerome Kagan, Slavin, Johnson & Johnson * jako soubor vyučovacích a učebních strategií a praktik - Henry A. Murray
Přístupy ke kooperativnímu učení
Jsou popsány také různé přístupy ke kooperativnímu učení: * přístup prostřednictvím principů - D. a R. +more Johnsonovi * strukturální přístup - tj. kooperativní učení jako strukturování interakcí - Jerome Kagan * přístup týmových učebních metod - Slavin * přístup skupinové investigace - Shlomo Sharan * přístup komplexního vyučování - Julie E. Cohen.
Odkazy
Reference
Literatura
Čábalová, D. (2006). +more Zkušenosti z výzkumu kooperativního vyučování na základní škole. In Současné metodologické přístupy a strategie pedagogického výzkumu (s. 201-206). Plzeň: ZČU. * Maňák, J. , & Janík, T. (2009). Výukové metody jako předmět výzkumu. In M. Janíková & K. Vlčková (Eds. ), Výzkum výuky: Tematické oblasti, výzkumné přístupy a metody. Brno: Paido. * Maňák, J. , & Švec, V. (2003). Výukové metody. Brno: Paido. * Murray, F. (1990). Cooperative learning. In N. Entwistle (Ed. ), Handbook of educational ideas and practices. New York: Routledge. * Skalková, J. (1971). Aktivita žáků ve vyučování. Praha: SPN. * Skalková, J. (1964). Skupinové vyučování v západní pedagogice jako jeden z prostředků aktivizace žáků. Pedagogika, 14(4). * Skalková, J. (1999). Obecná didaktika. Praha: SPN.