Kostel Narození svatého Jana Křtitele (Osov)

Kostel Narození svatého Jana Křtitele je římskokatolický kostel v Osově, po hradu Karlštejn nejdochovalejší a nejvýznamnější stavba na Berounsku. Do státního seznamu kulturních památek byl zapsán v roce 1965.

Historie a popis

Pohled od jihozápadu +morejpg|náhled|vlevo'>Socha sv. Václava na západním průčelí Pohled od východu Chrám narození sv. Jana Křtitele v Osově je dílem vrcholného baroka a pochází z let 1734-1738. Pokyn k jeho stavbě dal tehdejší majitel panství hrabě Jan Adolf Kaunic. Hlavní pohnutkou pro toto rozhodnutí byl neutěšený stav farního románsko-gotického kostela ve Skřipli, jehož prostory byly citelně zchátralé a pro neustále přibývající počet obyvatelstva nedostačující.

Již v roce 1677, kdy se panství dostalo do vlastnictví Kauniců, stal se Osov hlavním, Skřipel pak přivtěleným statkem. Místem určeným pro stavbu nového chrámu byl tedy zvolen Osov, sídlo šlechty. +more Základ byl položen 18. dubna 1734.

Po čtyřech letech dostavěný kostel vysvětil 28. září 1738 Zikmund Ignác Quardinian, biskupský vikář a hořovický děkan. +more Ještě se dokončovaly práce na varhanách (do roku 1739) a na Božím hrobu. Ten byl dokončen v roce 1741, nyní je již mnoho let neúplný a je uschován v depozitáři. Hlavní oltář byl dohotoven v roce 1740 a téhož roku vysvěcen pražským biskupem hrabětem Šporkem.

Prvním duchovním správcem chrámu se stal P. Josef Vavřinec Herman. +more V roce 1741 vznikla na žádost hraběte Kaunice osovská farnost, přičemž původně farní ves Skřipel se stala filiální vsí.

Václav Lenkvík z Hostomic uvádí ve své Kronice Podbrdska, že Chrám vosovský je v naší krajině nejkrásnější architektonická a zvláštním způsobem vyvedená stavba, počítá 15 velikých a 5 menších oken, je tedy velmi světlý veselý i příjemný.

Chrám Narození sv. Jana Křtitele se nachází severně od osovského zámku a je dílem italských stavitelů. +more Plán na jeho stavbu vypracoval a podal dne 13. března 1733 vynikající fortifikační stavitel Bartolomeo Scotti (1685-1737) z Milána, jenž se roku 1716 usadil na Menším městě pražském ve Vlašské ulici. Hrubá stavba byla odbývána tzv. robotou poddanými Kaunicových panství. Jeden z nich, Jiří Táborský ze Lštěně, při ní následkem pádu z věže tragicky zahynul. Stavbu řídil Scotti až do své smrti. Po roce ji dokončil jeho příbuzný z četné družiny Luragů - Anselmo Martin Lurago, comský rodák, jeden ze stavitelů pražského hradu a kostela sv. Mikuláše.

Budova je jednolodní, obdélníková, se zaobleným presbytářem, postranní sakristií a oratoří. Její velmi hluboké základy spočívají na dubových pilotách. +more Vyduté západní průčelí se středním rizalitem ukončeným štítem nese portál se znakem rodu Kauniců a letopočtem 1737. Po stranách rizalitu se nacházejí výklenky (niky) se sochami svatého Václava a Kaunicova patrona svatého Adolfa z dílny Františka Ignáce Weisse (1695-1765), českého sochaře a řezbáře, od něhož pochází i vnitřní výzdoba - řezbářské a sochařské práce na oltářích a kazatelně. Ve 40. letech 18. století se nacházela pražská Weissova dílna na vrcholu svých schopností a byla v té době nejvýznamnější dílnou svého druhu. Sochy v osovském kostele se řadí k jejím nejdokonalejším dílům. Oltář Panny Marie zdobily řezby představující výjevy z jejího života, oltář sv. Jana Nepomuckého pak řezby s podobami zemských patronů. V 90. letech 20. století byly zcizeny.

Stěny uvnitř kostela člení pilastry. V presbytáři sklenutém plackou se štukovou výzdobou jsou dva chiaroscurové obrázky nad okny a nástropní freska Boha Otce v kúru andělském se čtyřmi evangelisty v rozích. +more Na stropě chrámové lodě jsou fresky Narození a Smrt sv. Jana Křtitele, na klenbovém oblouku erb hraběcí rodiny Kauniců. Freskovými malbami vyzdobil stavbu vlašský mistr de Pini.

Oltářní obraz namaloval Jan Hesler z Prahy kolem roku 1740. Zajímavá je podobnost s oltářem pražského kostela sv. Jiljí.

Tesařskou práci prováděl Josef Loffler, pražský občan. Vystavěl i věž s křížem těžkým 200 liber. Kříž na věž připevnil Lofflerův polír Jan Wildt.

Truhlářské práce včetně skříně v sakristii, na níž je napodobenina čenstochovské Panny Marie, jsou dílem truhlářského mistra Josefa Pinsingera z Osova.

Starodávná křtitelnice z červeného mramoru sem byla 5. října 1738 přenesena ze skřipelského kostela. +more Půdorys kostela Z nízké dřevěné zvonice ve Skřipli byly do osovského chrámu přineseny i tři zvony, z nichž nejstarší a největší byl ulit roku 1567 mistrem Brikcim v Praze. Druhý byl vyroben téhož roku ve stejné dílně, ale protože pukl, byl v roce 1754 přelit zvonařem Janem Jiřím Khűnerem z Malé Strany. Třetí zvon, který byl dílem zvonaře Valentina Lissiacka z Prahy, byl dán do malé (sanktusové) vížky. Tento zvon, jakož i druhý výše uvedený, zrekvírovala za světové války dne 21. prosince 1916 bývalá vojenská rakouská správa pro válečné účely. Zničení unikl pouze nejstarší a největší, který je ve věži dodnes a nedávno prošel generální opravou.

Sanktusový zvon „poledníček“ jménem Václav od zvonaře J. Diepolda z Prahy daroval kostelu Bedřich Schwarzenberg v roce 1922.

Dne 28. května 1939 byl posvěcen a v osovské věži zavěšen nový zvon s nápisem: „Nedej zahynouti nám ni budoucím“. +more Bohužel zde pobyl jen velmi krátký čas, neboť v průběhu války byl zkonfiskován.

V červenci roku 2005 byly ve velké věži instalovány dva nové zvony zasvěcené sv. Václavu a Panně Marii, které kostelu věnovali manželé Sudíkovi z Chicaga. +more Zvony byly odlity v německém Passově.

K nejcennějšímu vybavení chrámu patří varhany sestavené Ondřejem Nűderlem z Nepomuku v roce 1739. Za 1. +more světové války byly tyto nástroje velmi často rekvírovány k válečným účelům, ale osovské varhany tomuto nešťastnému údělu unikly. Totiž zdejší učitel František Valenta je ofotografoval a snímek zaslal místní kněz Václav Synek vojenské správě s poukazem na celkový sloh kostela a starožitnost, což bylo vojenskou správou uznáno, a proto se zdejší vzácné varhany zachovaly dodnes.

Osovské varhany jsou mimořádně cenné a akustika zde vynikající. Pro nespornou kvalitu si zdejší kostelní prostory několikrát vybraly nahrávací týmy k pořízení zvukového záznamu. +more Například v roce 1990 se zde uskutečnilo nahrávání Händelových varhanních koncertů s vynikajícím sólistou Jaroslavem Tůmou a orchestrem Virtuosi di Praga s uměleckým ředitelem Oldřichem Vlčkem, houslistou, který na pražských koncertech doprovázel světoznámého tenora Plácida Dominga. V kostele byl natočen i hudební pořad pro Českou televizi opět s Jaroslavem Tůmou, tentokrát v dialogu s hercem Ivanem Vyskočilem. Jaroslav Tůma zde vystupoval i při vánočním koncertě s vynikajícím trumpetistou Milanem Rejlkem. Pohled na kostel ze hřbitova Uprostřed chrámové lodi se nachází hrobka s ostatky dvanácti osob: prvního zdejšího faráře Josefa Hermana, který zemřel v roce 1749, matky kněze Každého, panských úředníků a jejich rodinných příslušníků.

V roce 1859 navštívil Osov kardinál Bedřich ze Schwarzenbergu, aby zde sloužil mši a udělil svátosti biřmování. V té době bylo panství již téměř dvacet let majetkem knížecího rodu Schwarzenbergů (od roku 1840), kteří byli zároveň patrony osovského chrámu a nesli převážnou část nákladů na jeho údržbu. +more V roce 1910 proběhla na náklady Karla Schwarzenberga velká a důkladná oprava zevnějšku celého kostela i obou věží. Ty byly z větší části pokryt novým plechem, obě báně (makovice) pozlacené.

Po knížatech ze Schwarzenberga se patronem kostela stal nový majitel panství, komerční rada Václav Palivec, generální ředitel Colloredo-Mannsfeldských velkostatků. Hned v roce 1931 dal kostel „od hlavy až k patě“ opravit asi nákladem 60 000 Kč. +more V báních obou věží nalezeny byly zápisy ze starých dob, které při provádění oprav byly doplněny novými záznamy, latinské spisy přeloženy do češtiny a pak zpět na původní místo v báních uloženy (zapsal František Malý, správce osovského velkostatku).

12. června roku uděloval zde za přítomnosti lidu z celého okolí, včetně majitele panství, svaté biřmování kardinál dr. Karel Kašpar.

Václav Palivec byl posledním patronem kostela, neboť po znárodnění veškerého jeho majetku v roce 1948 jsou opravy budovy závislé na státních příspěvcích a dobrovolných sbírkách.

K zásadnější rekonstrukci stavby došlo v roce 1963. Od té doby kostel pomalu chátral. +more Koncem 80. let 20. století se nacházel v natolik havarijním stavu, že hrozilo jeho uzavření. K tomu již nedošlo, na počátku 90. let začala jeho postupná rekonstrukce. Nejdůležitější záchranné práce (oprava střechy a věže, výměna oken) byly vykonány v průběhu tohoto období, k dokončení opravy vnější fasády, která byla v havarijním stavu a římsy hrozily zřícením, došlo po roce 2010. Pro nedostatek finančních prostředků byla v roce 1998 vyhlášena sbírka na opravu osovského kostela Narození sv. Jana Křtitele, jejímž základem se stal výtěžek z koncertu pořádaného k 80. výročí vzniku Československa.

Přifařené obce

Přifařené obce jsou Osov, Osovec, Vižina, Nové Dvory, Lážovice, Malý Chlumec, Velký Chlumec a Skřipel.

Galerie

Soubor:Church of the Nativity of Saint John the Baptist in Skřipel (near Osov) 09. jpg|Kostel v Osově od hřbitova Soubor:Church of the Nativity of Saint John the Baptist in Skřipel (near Osov) 03. +morejpg|Vchod do kostela Soubor:Church of the Nativity of Saint John the Baptist in Skřipel (near Osov) 04. jpg|Socha sv. Adolfa na fasádě kostela Soubor:Osov - kostel Narození svatého Jana Křtitele (6). JPG|Sochařská výzdoba před kostelem Soubor:Osov - kostel Narození svatého Jana Křtitele (5). JPG|Prostranství před kostelem Soubor:Osov3. jpg|Báň věže Soubor:Chateau of Osov 06. jpg|Zámek v Osově, vzniklý souběžně s kostelem.

Reference

Externí odkazy

https://revnice.farnost.cz/index.php?id=osov

Narození svatého Jana Křtitele (Osov) Narození svatého Jana Křtitele (Osov) Narození svatého Jana Křtitele (Osov) Osov Kategorie:Kulturní památky v okrese Beroun Kategorie:Římskokatolická farnost Řevnice Kategorie:Osov